V posledních dnech se na sociálních sítích šíří video s vystoupením poslance Miroslava Ševčíka (nestr. za SPD), v němž zpochybňuje českou muniční iniciativu pro Ukrajinu. Ševčík v pořadu na CNN Prima News tvrdí, že „přijel dvakrát stejný vlak“ s municí, „projelo to znovu“ a „zaplatilo se to dvakrát“. Zároveň naznačuje, že na iniciativě vydělávají „skupiny lidí, které ji organizují“, a spojuje to s okolím prezidenta – konkrétně v debatě padá jméno prezidentova poradce Petra Koláře.
Podstatné je, že Ševčík své tvrzení nedokládá žádným ověřitelným dokumentem ani konkrétními údaji, podle nichž by bylo možné údajnou „dvojí platbu“ prověřit. Na přímý dotaz moderátora („A to jste viděl kde?“) nejprve odpovídá neurčitě a odkazuje na „ukrajinské zdroje“, bez upřesnění, jaké přesně zdroje má na mysli a zda jde o primární podklady (smlouvy, faktury, předávací protokoly) či jen o další zprostředkovaná tvrzení. V takové podobě jde o typický příklad obvinění, které je mediálně úderné, ale prakticky neověřitelné – protože chybí minimum identifikátorů (kdo platil, komu, za jaké plnění, v jakém kontraktu, v jakých datech a s jakými doklady o převzetí).
Samotná metafora „dvakrát natočeného vlaku“ navíc neprokazuje „dvakrát zaplacenou dodávku“. Logistika (přepravy, přesuny souprav, překládky, návraty vagonů) a účetní operace (fakturace, akceptace plnění, párování plateb) jsou dvě odlišné věci. Pokud by skutečně došlo k duplicitnímu proplacení téhož plnění, musely by existovat stopy v dokumentaci: duplicitní faktura či duplicitní akceptace stejného množství/šarže a navazující platby. Nic takového Ševčík nepředkládá a z dostupných veřejných informací o iniciativě nelze jeho tvrzení ověřit.
Co naopak ověřitelné je: česká muniční iniciativa je mezinárodní mechanismus financovaný především zahraničními dárci a politicky i prakticky je dlouhodobě pod drobnohledem – právě proto, že jde o citlivé dodávky ve válečné situaci. Prezident Petr Pavel v únoru 2026 uvedl, že Ukrajina v rámci iniciativy obdržela celkem zhruba 4,4 milionu kusů velkorážové munice; informace o fungování a pokračování programu se opakovaně objevují i v mezinárodních zpravodajských zdrojích. Tyto zprávy ale neobsahují žádné potvrzení narativu o „stejné dodávce zaplacené dvakrát“, který šíří Ševčík.
Obecně platí, že u velkých toků zahraniční pomoci (ať už přes státy, mezinárodní organizace či související programy) existují kontrolní a auditní rámce – zejména tam, kde jde o veřejné prostředky. V americkém prostředí je k dispozici veřejný rozcestník dohledových výstupů GAO k pomoci Ukrajině; zároveň existuje i veřejný portál ukraineoversight.gov, který sdružuje dohledové reporty amerických kontrolních institucí. To samozřejmě neznamená, že riziko zneužití neexistuje – znamená to ale, že mimořádná obvinění o systematickém „dvojím proplácení“ musí stát na konkrétních, auditovatelných dokladech, nikoli na neurčitých odkazech na anonymní „zdroje“.