Dezinformační weby, projekty a konspirátoři bojují proti současným protiepidemickým opatření, na stranu druhou však varují i před vakcínou, která by mohla vést k tomu, že se společnost vrátí postupně do normálu.

Na internetu se objevují dezinformační videa, která bojují proti těmto vakcínám. První „Dr. Carrie Madej – Urgentní informace o vakcíně proti covidu-19“ šíří David Formánek z projektu Otevři svou mysl, který je znám překládáním dezinformací všeho druhu. Druhým je ještě bizarnější „Varování pro lidstvo /vakcína na Covid-19/“. Toto video šíří projekt „Nepravda o pravdě“, kanál Soldat de Dieu nebo Helena Soukupová (“Tohle by měl každý vidět”). V obou videích se objevují podobné dezinformace.

Video Carrie Madejové nepravdivě tvrdí, že vakcíny změní DNA příjemců (která nese genetickou informaci). „Vakcíny Covid-19 jsou navrženy tak, aby se z nás staly geneticky modifikované organismy,“ tvrdí. Podobná tvrzení se objevují i v druhém videu. Tvrdí také – bez jakýchkoli důkazů – že vakcíny „nás všechny napojí na rozhraní umělé inteligence“.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) existuje v klinických studiích po celém světě 25 různých kandidátských vakcín , ale žádná z nich nezmění lidskou DNA a neobsahují technologii spojující lidi s rozhraním umělé inteligence. Vakcíny jsou navrženy tak, aby vyvolaly imunitní reakci trénováním našich těl v rozpoznávání a boji proti viru.

Carrie Madej uvádí řadu dalších nepravdivých tvrzení, včetně toho, že pokusy s vakcínami „nedodržují žádný spolehlivý vědecký protokol, aby se zajistilo, že je to bezpečné“.

Jaký proces tedy musí absolvovat vakcína, aby byla schválená?

Proces výzkumu, testování a schvalování je rozdělen do několika fází. Na počátku stojí základní laboratorní výzkum. Snahou této fáze je identifikovat přírodní nebo syntetické antigeny, které by mohly pomoci s prevencí nebo léčbou dané nemoci. Jedná se například o virové částice, oslabené viry nebo bakterie, toxiny nebo jiné substance odvozené od základních patogenů.

Dalším stádiem výzkumu je preklinická fáze. Ta zahrnuje testování na buněčných a tkáňových kulturách v laboratoři a testování na zvířatech (nejčastěji na myších a opicích) za účelem zjištění bezpečnosti a schopnosti testované vakcíny vyvolat imunitní reakci. Tato fáze mimo jiné umožní stanovit základní bezpečnou dávku před klinickými testy na lidech. Převážná většina zkoumaných látek se nikdy nedostane přes toto stádium testování, a to především z toho důvodu, že nevyvolají dostatečnou imunitní reakci. Před pokročením do další fáze musí být daná látka nejdříve schválena regulačním úřadem na základě výsledků z předchozího preklinického testování. Teprve poté mohou být zahájeny klinické studie.

Klinické studie na lidech jsou rozděleny do tří fází, kterých se postupně účastní více a více osob:

  1. fáze zahrnuje malou skupinu dospělých, cca 20 až 100 dobrovolníků. I v případě, že je vakcína určena pro děti, testy probíhají nejdříve na dospělých, a teprve poté se postupně snižuje věk testovaných osob až k cílové skupině. Cílem této fáze je především posoudit bezpečnost vakcíny, typ a rozsah imunitní reakce a možné nežádoucí účinky. Pouze při uspokojivých výsledcích této fáze může testování postoupit dále.
  2. fáze probíhá na větší skupině v řádech několika stovek dobrovolníků. Někteří z nich mohou splňovat určitá specifika, jako například věk nebo zdravotní stav, případně patřit do rizikové skupiny s ohledem na nemoc, proti které je zkoumaná vakcína namířena. Tato fáze slouží kromě opětovného testování bezpečnosti a schopnosti vyvolat imunitní odpověď také k určení vhodného dávkování, způsobu podání vakcíny a efektivního očkovacího schématu.
  3. fáze testování se provádí na velkém počtu dobrovolníků od tisíců až po desetitisíce. Úkolem této poslední fáze je posoudit bezpečnost v rámci velké skupiny a odhalit možné vzácné nežádoucí účinky, které se neprojevily u menšího vzorku testovaných. Současně je testována i účinnost vakcíny, konkrétně zda je skutečně účinná v prevenci dané nemoci, v prevenci infekce daným patogenem a jestli vede k vytvoření imunitní reakce ve vztahu k tomuto patogenu.

To, zda je očkovací látka bezpečná a dobře snášená, se zjišťuje právě během klinického vývoje. Tentokrát již ne na zvířatech, ale na lidech. Využívají se k tomu dobrovolníci, kterých v první fázi, tedy při prvním podání lidem, bývá mezi dvaceti a dvěma sty. Podmínkou zde také je, že se musí jednat o dospělé či dospívající a zdravé jedince. V této fázi se sledují zejména dopady vakcíny na organismus. „Samozřejmě vnímáme i účinnost, ale ta není tak podstatná. Prvořadé jsou snášenlivost a bezpečnost, což jsou rozhodující faktory v celém procesu,“ přibližuje docent, který Igor Kohl svůj profesní život zasvětil epidemiologii a vývoji vakcín.

Doplňuje také, že uvedené množství dobrovolníků většinou pro první fázi postačuje, nicméně dozorové orgány mohou doporučit navýšení počtu testovaných osob. Bezpečnost vakcín se sleduje nejen při vývoji, ale i po uvedení na trh. „V minulosti v USA vzniklo podezření, že vakcína proti rotavirovým infekcím může způsobovat takzvané vchlípení střev. Při klinických studiích se mezi pěti tisíci naočkovanými objevily jeden nebo dva případy, což nebylo o nic víc než v nenaočkované populaci. Po výskytu více případů vchlípení ale přišel výrobce o licenci a konkurenti byli na možné komplikace ihned upozorněni. Zároveň dostali doporučení testovat vyvíjenou vakcínu na desítkách tisíců dobrovolníků, aby se testování přiblížilo reálnému životu,“ dodává lékař.

Tvrzení o vakcínách a španělské chřipce

Na sociálních sítích se také šíří, že vakcíny byly zodpovědné za 50 milionů úmrtí během pandemie španělské chřipky v roce 1918. Zaprvé, jak uvádí americká Centra pro kontrolu nemocí, v té době neexistovala žádná vakcína proti chřipce.

Mezi dvě hlavní příčiny úmrtí v roce 1918 patřila samotná chřipková infekce, nebo to, že vyvolala nadměrnou imunitní reakci.


Jan Cemper

administrator

Autor je šéfredaktorem webu Manipulátoři.cz a rovněž zakladatel iniciativy Proti projevům nenávisti e-mail: cemper@manipulatori.cz, jan.cemper@gmail.com