Hitlerovy monology i dnes zůstávají cenným autentickým svědectvím, sondou do mysli muže, jehož zvrácené vize obrátily Evropu v prach a přinesly smrt miliónům lidí.
Redakční komentář: Zápisky zachycují niterné myšlenky hlavního strůjce druhé světové války tak, jak je svěřoval svým nejbližším spolupracovníkům v často mnohahodinových monologických promluvách. Hitler se v nich nevyhýbal takřka žádnému tématu a tak není divu, že docházelo i na Čechy.
Vlčí doupě 13. ledna 1942 večer,
hosté: polní maršál von Leeb, říšský komisař Terboven
“Znám Čechy: je to národ kolísavců. Jedna část by chtěla dorozumění s Německem, druhá jde za Benešem. Když nezasáhneme, přivodíme si katastrofu! Kdyby bylo staré Rakousko bez milosti zasáhlo, nemuselo se rozpadnout. Přede dvěma a půl roky jsem musel poprvé zasáhnout. Devět lidí bylo zastřeleno, dvaapůl tisíce šlo do koncentráku. Výsledkem bylo okamžité obnovení klidu.
Výraz pasivní rezistence dostal smysl teprve postojem Čechů ke starému Rakousku. Nejdrzejší jsou vždy ti, se kterými se zacházi nejshovívavěji. Hned si myslí, že jste slabí nebo hloupí.
Mnohem líp snáším, když jsem považován za brutálního. Ostatně jsem toho názoru, že Hácha vejde do dějin svého lidu jako jeden z největších státníků. Tenkrát, v březnu 1939 jsem jim vyhrožoval: jestliže celá věc nebude vyřízena do šesti hodin, zaútočí německá letadla na Prahu. Byl bych se příšerně blamoval, protože v tu dobu byla tak hustá mlha, že žádné letadlo nemohlo vzlétnout. Ve tři bylo jednání s Háchou skončeno. Uvědomil svou vládu a po pětačtyříceti minutách přišla odpověď: Nebude se střílet.
Češi měli poslušnou armádu! Měl jsem určitou obavu, když Hácha přijel, poněvadž byl opravdu nemocný. Jaký povyk by asi zahraniční tisk spustil, kdyby se mu něco stalo! Ale když pak ráno přišel, projevil ducha odporu, který předtím zcela postrádal. Nechtěl, aby jeho ministr zahraničí spolupodepsal. Říkal jsem si: Je právník, co když v Čechách existuje nějaký předpis, že státní akt nemá platnost, jestliže ho nepodepíše ministr zahraničí. Takže jsem trval na ministrově podpisu. Příštího dne v Praze se mě ptal, co to bylo, co z něj udělalo jiného člověka? Byla to injekce profesora Morella!
Teď od Háchy dostávám nejvřelejší projevy sympatie. Neuveřejňuji je, abych nevzbudil dojem, že potřebuju podporu poraženého.”
Vlčí doupě 22. ledna 1942 v poledne,
hosté: říšský vůdce SS Himmler, gauleiter Rainer
“Nelze vyloučit, že během dvou staletí vyřešime národnostní problémy. Na začátku třicetileté války k tomu málem došlo. Ve čtyřicátých letech minulého století se každý Čech styděl mluvit česky.
Byli hrdi na to, že mluví německy, a největší pýchu pociťovali, když byli považováni za Vídeňáky. Zavedení všeobecného rovného tajného volebního práva v Rakousku muselo vést ke krachu němectví. Sociální demokraté šli zásadně s Čechy, k tomu vysoká šlechta. Německý národ je pro šlechtu příliš inteligentní, šlechta potřebuje něco na způsob malých okrajových nárůdků.
Češi byli lepší než Maďaři, Rumuni a Poláci. Vytvořili pilnou maloměstskou třídu, která si byla vědoma svých hranic. I dnes k nám vzhlížejí se vztekem, ale zároveň s bezmezným obdivem: my Češi nejsme určeni k vládnutí!
Člověk se učí vést jen tím, že ovládne cizí národy. Češi ztratili své pocity méněcennosti, když se během času cítili nadřazeni ostatním rakouským okrajovým národům. Stav před březnem 1939 si už nedovedeme představit: bylo to něco nemožného! Po staletích sebepozorování se musíme naučit aktivnímu postupu. To bude trvat padesát až sto let. Uměli jsme ovládat jiné! Rakousko je nejlepším příkladem. Kdyby se byli Habsburkové nespojili s opačnou stranou, tak by 9 milionů Němců zvládlo 50 milionů těch ostatních.”
Vlčí doupě 25. ledna 1942,
hosté: dr. Lammers, říšský vůdce SS Himmler, plk. Zeitzler
“Lidé ve staré Říši neměli o národnostech ani páru; vyrůstali obklopeni mrakem hlouposti. Neměli ani zdání o problému Rakouska. Nepochopili, že se nejednalo o stát v našem smyslu, nýbrž o směsici národností! Rakousko nemělo divize, Rakousko mělo Čechy, Chorvaty, Srby! Svatá prostoto, tady je všechno marné.
Každý Čech je rozený nacionalista, který podřizuje svým zájmům všechny ostatní povinnosti. Nemylte se, čím víc se Čech ohýbá, tím je nebezpečnější. Němec ze staré Říše se rozplývá, když něco takového vidí.
Neurath se málem rozplynul úplně, česká šlechta si ho omotala okolo prstu! Ještě půl roku a výroba by tam klesla na pětadvacet procent! Čech je ze všech Slovanů nejnebezpečnější, protože je pilný. Má disciplínu, má pořádek, je spíš mongoloidní než slovanský. Své skutečné plány dokáže skrývat za jakousi loajalitu.
Teď bude dobře pracovat, neboť ví, že jsme nelítostní a brutální. Neopovrhuju jimi, je to osudový boj. Jsou rasová střepina, která vnikla do našeho národního těla, a jeden z nás musí uhnout, buď oni, nebo my.
S Poláky máme štěstí, protože jsou líní a hloupí, namyšlení. Český stát byl následkem dlouhé německé výchovy vzorem čistoty. Úplatkářství zde neexistovalo ve větší míře než kdekoli jinde. Úřednictvo mělo správné pojetí ctí. Takový Hácha je proto nebezpečnějši než nějaký novinářský uličnik. Osobně má neposkvrněný charakter, stát by neošidil o jednu jedinou korunu.
Úplatní jsou méně nebezpeční. To všechno jsou věci, které stará Říše nikdy nepochopila správně. Při zacházení s Poláky taky docílila donebevolajicích neúspěchů. Posílení polské národní myšlenky: tady stará Říše selhala dokonale! Těch pár hraničních oblastí, které uměly zacházet se zahraničím, bylo znásilněno bodrými vlastenci ze srdce Německa, kteří si mysleli, že dobrotou mohou získat srdce jiných národů. V tereziánské době to ještě šlo. Následek: ve čtyřicátých letech byl polský národ zcela zdeptán.
Ale pak přišla buržoazie a nabyté výhody byly opět ztraceny. Car Ferdinand mi jednou řekl: Víte, nejnebezpečnější muž, jaký existuje, je Beneš; Titulescu je úplatný, ale Beneš, víte, já nevím, ale obávám se, že není úplatný. Ferdinand byl opravdu chytrý. Úkolem Strany a jejích organizací je, aby se o toto v průběhu přištích pěti set let postarala.
Na tom ztroskotali i Habsburkové, neboť věřili, že mohou národnostní problémy řešit dobrotou. Češi své jednáni vůbec nepovažovali za zradu. Jednim z nevysvětlitelných dějinných procesů je, proč z toho prostoru odešli Bajuwaři a proč tam přišli Češi. Je to neblahá geopolitická situace, protože tam blízko máme Poláky. Mezitím je jen úzký slezský prostor.”
Říšské kancléřství 30.1.1942 v poledne,
hosté: dr. Ley, Heydrich, dr. Weber, von Arent
“Háchu musíme prezentovat jako jednoho z největších mužů světa, pokud Čechům zanechá závěť, která bude znamenat jejich konec. Jeho jméno musí být vyslovováno jedním dechem se jménem krále Václava, aby se na něho v budoucnosti mohl odvolávat každý zbabělec. Jeho následník? Jen žádný chlap! Budeme vždycky vycházet líp se zbabělci než se statečnými muži. Čechy nejlíp vyřídíme tak, že na ně budeme prostřednictvím takových osob působit nepřetržitě a v dlouhém časovém období.
Po Bílé hoře až do roku 1867 to tak dělal rakouský stát, takže se nakonec každý Čech skoro styděl mluvit česky. Značná část Čechů je germánského původu a může být poněmčena!”
16. května 1942 u večeře
“Naučit národ vládnout zbraněmi znamená dát mu patřičné vzdělání v tomto směru. Kdyby staří Římané nerekrutovali Germány do své armády, tak ti by nikdy neměli možnost stát se skutečnými vojáky a nakonec zničit své původní učitele … Musíme proto říci kategorické NE na české aspirace na vytvoření národní armády, i kdyby mělo jít jen o zárodek armády. Češi jsou servilní pokud jsou neozbrojení, ale stávají se nebezpečně arogantními, když je jim povoleno nosit uniformu. Během dvaceti let nezávislého Československa jsme měli spoustu příležitostí se o tom přesvědčit. Místo, aby Československo orientovalo svou diplomacii na co nejtěsnější styky s Německem, což by byla jediná rozumná politika, tak Češi zkoušeli udělat z Prahy – což je vskutku jedno z významných měst Evropy – jakýsi střed vesmíru.
Češi svou důležitost brali velmi vážně a strkali do všeho prsty. Žádný z jejich státníků si neuvědomoval, že takový český diplomat, působící řekněme třeba v Kodani, si vedl jen pohodlný život, neměl toho příliš na práci, pouze každou noc sestavit zprávu z tiskových výstřižků, které mu připravil jeho tiskový atašé. Ó a samozřejmě – jednou za čas zavolat do Prahy pro nejnovější zprávy z české politiky. Pro malou zemi není nic více lichotivějšího než mít hlavní město, kde je zdánlivě intezivní diplomatický život a které poskytuje útočiště více nebo méně dekadentní společnosti, která tímto žije. Jestli chcete potěšit malou zemi, tak změňte své tamní vyslanectví na velvyslanectví a trefíte do černého.
Během období Společnosti národů bylo zjevné za jak důležitou svou zahraniční politiku tyto malé národy pokládají. Nenapadalo je nic lepšího, než hlasovat ve Společnosti národů proti Německu. … A dnes se diví tomu, že jsme na jejich chování nezapomněli.”
20. května 1942 u oběda
“Německá říše se už nikdy nerozpadne do spousty drobných státečků… Říše, jejíž jednotlivé části jsou spojeny fanatickou solidaritou, brzy najde řešení i pro český problém – Hácha to sám dobře ví. Jako právník starého rakouského státu musel cítit, že vznik nezávislého českého státu byla chyba; protože nikdy v historii nebyli Češi schopni řešit své politické problémy vlastními silami a i jejich kulturní vývoj byl hluboce závislý na německé kultuře habsburského státu. Správná a pro Německou říši zřejmá politika je následující: nejprve vyčistit [českou] zemi od všech nebezpečných elementů a poté jednat s Čechy s mírnou uvážlivostí. Pokud budeme postupovat takto, tak Češi sami půjdou za prezidentem Háchou. V každém případě, jistý pocit viny spojený se strachem z vystěhování z jejich domovů, jako důsledkem politiky kterou teď provádíme, je přesvědčí, že bude v jejich nejlepším zájmu stát se zapálenými stoupenci Říše. Je to tento strach, který také vysvětluje, proč Češi v této chvíli – a zejména ve válečných závodech – pracují k naší úplné spokojenosti pod heslem: “Vše pro našeho führera, Adolfa Hitlera!”.”
4. června 1942 u večeře
“Vydám absolutní rozkaz, aby v budoucnu každý náš muž zvláště vystavený nebezpečí přísně dodržoval předpisy určené k zajištění jeho bezpečnosti.
Příležitost dělá nejen zloděje, ale i vraha. Takové hrdinské gesto, jako je jízda v otevřeném automobilu nebo procházení se Prahou bez ochrany je zatracená pitomost, která nikomu neposlouží.
Člověk tak nenahraditelný jako byl Heydrich, se vystavoval zbytečnému riziku. Musím to pokládat za hloupé a idiotské. Muži takového významu jako Heydrich musí vědět, že tady je spousta lidí, kteří jen čekají na příležitost je zabít.”
7. června 1942 večer
“Český arcibiskup požádal o svolení k uspořádání requiem za SS-Obergrupenführera Heydricha. Řekl jsem tomu pánovi dost nevybíravě, že měl už dříve nabízet modlitby za bezpečí a vše nejlepší pro říšského protektora.”
4. července 1942 večer
“Führer prohlásil, že podle telegramu, který obdržel, protektorátní vláda uspořádala obrovskou manifestaci českého lidu, na které se mluvilo o plné spolupráci s Velkoněmeckou říší a o tom, že kdo bude stát stranou takové spolupráce, bude považován za zrádce českého národa. Führerovy poznámky k tomuto tématu byly následující:
Tato akce byla inciována během mého rozhovoru s prezidentem Háchou v říšském kancléřství při příležitosti smutečního shromáždění za zabitého SS-Obergruppenführera Heydricha. Řekl jsem Háchovi a členům jeho vlády, kteří ho doprovázeli, že nebudu tolerovat žádný další čin v Protektorátu, který půjde proti zájmům Říše. A pokud k něčemu takovému dojde, tak budeme uvažovat o deportaci celé české populace. K tomu jsem dodal, že když jsme zvládli migraci několika milionů Němců, tak pro nás taková akce nebude problém. Když to uslyšel, tak se Hácha zhroutil jako prasklý míč a stejně tak jeho kolegové.
Po krátké pauze se mně zeptali, zda mohou – alespoň částečně a s náležitou diskrétností – využít toto sdělení ve své zemi. Protože Čechy pokládám za pilné a chytré dělníky a mým největším zájmem je obnovit v jejich zemi politickou stabilitu – už jen proto, že zde jsou dvě velké a velice důležité německé zbrojní továrny – tak jsem vyhověl jejich žádosti.
Skutečnost, že protektorátní vláda splnila svůj závazek způsobem, který se dá označit jen jako 100procentně proněmecký, je také zásluhou akce státního tajemníka Meissnera. Po našem setkání s Háchou se Meissner šel projít s Čechy do zahrady říšského kancléřství. Během procházky jim ve svých odpovědích na jejich znepokojené dotazy dal najevo, že to s masovou deportací české populace myslím skutečně vážně, tak jak jsem to řekl.
Čeští pánové o tom pak neměli žádné pochyby a rozhodli se plně akceptovat jako základ své budoucí politiky, že veškeré benešovské intriky a všichni probenešovští jedinci musí být vyřazeni, a že v budoucím boji za přežití českého národa nebude žádné místo pro neutrály nebo nerozhodnuté.
Protektorátní vláda se také teď cítí uvolněně, že může konečně českému národu dát pádné důvody pro akci pro benešovcům. Hácha a jeho kolegové nikdy neměli tak dobré podmínky pro uplatňování sloganu: “Kdo není s námi, jde proti nám.” a tak se zbavit svých oponentů. V každém případě, měl jsem jasný dojem, že když Hácha se svými kolegy odcházeli, byli spokojeni s tím, že nyní mohou svým lidem naznačit, jaké následky by mělo nepřátelské chování vůči Říši.”
Zdroj: Fronta.cz
Zdroj: Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941-1944, Praha 1995, s. 149-150, 163, 172-173, 186; záznamy z 16.5.42, 20.5.42, 4.6.42, 7.6.42, 4.7.42 z Hitler’s Secret Conversations 1941-1944, New York 1953, s. 394-395, 400, 415, 423, 452-453