Po studentských protestech na podporu České televize a Českého rozhlasu se část politické a dezinformačně laděné scény pokusila převyprávět celou událost po svém. Denis Doksanský na sociálních sítích naznačoval, že studenti byli na akci v době vyučování v podstatě organizovaně „nahnáni“, a přirovnal ji k poslušným shromážděním z dob reálného socialismu. Jindřich Rajchl šel stejným směrem: protest označil za „politickou indoktrinaci na našich školách“ a tvrdil, že studenti nejdou bránit veřejnoprávní média, ale „formou nátlakové akce“ prosazují jeden model jejich financování. Ani jeden z nich ale nepředložil důkaz, že by účast studentů byla povinná, vynucená nebo řízená politickou stranou.
Fakta jsou přitom výrazně střízlivější než tento útočný narativ. Akce vznikla pod hlavičkou studentské výzvy Média nedáme! a podle Novinek šlo o protest studentů desítek škol, kteří měli vyjít před školy, uspořádat symbolickou stávku nebo debatu. V Praze se pochod vydal k ministerstvu kultury. Studenti sami ve výzvě uváděli, že reagují na vládní plán zrušit koncesionářské poplatky a navázat financování České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet, protože by pak podle nich o penězích i budoucnosti obou médií rozhodovali politici. To je legitimní občanský postoj, nikoli důkaz indoktrinace.
Doksanského přirovnání k socialistickým manifestačním rituálům je zvlášť problematické. V totalitním režimu byla účast na politických akcích často vynucovaná, kontrolovaná a spojená s tlakem na loajalitu. V tomto případě ale dostupné zprávy ukazují spíše opak: studenti akce sami organizovali, účast se lišila místo od místa a někde byla dokonce velmi malá. Novinky například popsaly, že v Liberci se spojili studenti čtyř gymnázií a k akci se připojily další školy, zatímco v Nymburku se před gymnáziem objevily pouze dvě studentky tercie. To je dost daleko od obrazu poslušně seřazených davů, které někdo vyhnal na dvůr.
Rajchlova argumentace navíc pracuje s falešným dilematem. Tvrdí, že studenti nebrání veřejnoprávní média, ale pouze jeden způsob financování. Jenže právě způsob financování je u veřejnoprávních médií zásadní otázkou jejich nezávislosti. Associated Press popsala, že vládní návrh počítá se zrušením poplatků, plnou závislostí médií veřejné služby na státním rozpočtu a současně se snížením jejich rozpočtů. Kritici varují, že takový model může oslabit nezávislost médií tím, že o jejich financích bude rozhodovat vláda. Mezinárodní institut pro tisk podle AP vyjádřil obavu, že cílem změn může být oslabení finanční a redakční nezávislosti ČT a ČRo.
Je samozřejmě legitimní ptát se, jak mají školy nakládat s politicky citlivými tématy a kde je hranice mezi občanským vzděláváním, omluvenou studentskou aktivitou a jednostrannou agitací. Jenže Doksanský ani Rajchl tuto debatu nevedou poctivě. Místo rozlišení mezi dobrovolným protestem a skutečným nátlakem podsouvají studentům nesamostatnost a školám roli manipulátorů. Výsledkem je pohodlný útok na mladé lidi, kteří se zapojili do veřejné debaty. Bez důkazů o povinné účasti ale tvrzení o „nahnaných“ studentech zůstává jen nálepkou, která má odvést pozornost od podstaty sporu: zda vláda svým návrhem skutečně zvyšuje transparentnost, nebo naopak vytváří nástroj, kterým mohou politici veřejnoprávní média finančně držet pod krkem.