Proruští aktivisté šíří povzdech, jak je možné, že v Praze se koná výstava ruské zničené techniky, ale zároveň není možné do Evropy přivézt pšenici. Problém je samozřejmě jinde.

Proč odtud nejde přivézt pšenici? No prostě proto, že není kudy. Rusové totiž blokují přístavy v Černém moři, odkud se jejich zemědělské produkty standardně vyvážejí do celého světa. Ale oni přece nejsou až tak špatní, chtějí se dohodnout. Světu proto navrhli výhodnou dohodu – zrušení blokády přístavů za zrušení sankcí. To jen k tomu, jak Rusku „nevadí sankce“.

Problém ani tak nepředstavuje nedostatek zboží na vývoz, ale nemožnost jeho přepravy. V současnosti lze potraviny z Ukrajiny vyvézt pouze na člunech přes Dunaj nebo po souši – převážně vlaky. Tady však opět narážíme. Ukrajinský železniční systém je širší než ten v Evropské unii, proto je na hranici třeba zboží přeložit do nových vagónů. Průměrná čekací doba je 16 – 30 dní, čímž se export značně komplikuje. Farmáři se loni těšili z bohaté úrody, ale co s ní, když ji není jak převézt. Obrovský rozdíl je samozřejmě i v kapacitě. Jedna námořní loď je schopná přepravit až 200krát více obilí než jeden nákladní vlak. K přepravě po železnici samozřejmě dochází. Vojenskou techniku (zničenou i nezničenou) je navíc možné převézt i po silnici. Dovážet obilí kamiony je ekonomický nesmysl. Zkrátka cena pšenice nebo kukuřice není tak vysoká, aby se vyplatila převážet kamionem s vysokou spotřebou. Ale pro tyto mudrlanty je tu i jedna dobrá zpráva. Cena pšenice na světových trzích už je přesně tam, kde byla před válkou.

A následně tu je druhý problém. Obiloviny zdaleka nejsou určené jen pro Evropu. Více než 40 % ročních dodávek kukuřice a pšenice z Ukrajiny putuje do Afriky nebo na Blízký východ. Právě z tohoto důvodu představují přístavy zásadní prvky infrastruktury. Klíčové dodávky tak mohou v důsledku války chybět v regionech, které jsou na těchto surovinách bytostně závislé. A to je důvod, proč se v posledním období stále častěji skloňuje téma potravinové krize. Samozřejmě, válka na Ukrajině má za následek i nárůst cen potravin v Evropě, i nám chybí jejich dodávky, ale ne v takové míře jako ve výše uvedených částech světa.

Zdroj: Polícia SR


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.