Debata mezi Bohumilem Kartousem, mluvčím skupiny Čeští elfové, a Romanem Jochem, ředitelem Občanského institutu, ukazuje rozdílný pohled na otázku, jak vážně bereme dezinformace. Zatímco Kartous varuje před hranicí udržitelnosti demokracie, Joch situaci považuje za stabilní. Fakta však ukazují, že některá Kartousova tvrzení stojí na pevném základě.
Pravda je, že ruská propaganda a proruské dezinformační narativy v Česku existují. Analýzy think-tanků, jako jsou Evropské hodnoty, Kremlin Watch nebo Central European Digital Media Observatory, opakovaně doložily, že někteří politici tyto narativy využívají. „Lidé typu Jindřicha Rajchla nebo Kateřiny Konečné nejsou přesvědčení proruští aktivisté, ale oportunisté, kteří se vezou na vlně dezinformací,“ řekl k tomu Kartous v debatě.
Dalším doložitelným faktem je situace na Slovensku, která je odstrašujícím příkladem. Premiér Robert Fico a jeho vláda podnikají kroky, které odborníci označují za vážné zásahy do demokracie: čistky ve státních institucích, snahy omezit nezávislost médií a přebírání dezinformační rétoriky. V praxi to znamená například tlak na veřejnoprávní média, jejichž nezávislost je zpochybňována, nebo instalaci loajálních úředníků na klíčové posty. Právě kombinace proruských narativů a oportunistické politiky zde ukazuje, že varování před erozí demokracie nejsou bezdůvodná. Slovensko je nám přitom kulturně i historicky velmi blízké, což z něj dělá pro Česko o to významnější varování.
Významný rozdíl oproti devadesátým letům spočívá také v nástupu sociálních sítí a algoritmů, které zásadně proměnily informační prostředí. V roce 1990 ještě neexistovala možnost, aby se prakticky kdokoliv stal „vydavatelem“ a dokázal okamžitě šířit neověřené či manipulativní informace k masám. Tento technologický posun zvyšuje sílu dezinformací, i když celkový podíl otevřeně proruských voličů v ČR zůstává relativně malý. Mnohem více všk může být tzv. „nespokojených voličů“, kteří hrozbu Ruska bagatelizují. Jak na tom jsme se dozvíme za několik hodin.