Falešná zpráva o otevřené cestě do Španělska pomohla rozpoutat tragickou krizi v Ceutě. Čeští politici ji pak spojili se Schengenem či migračním paktem, přestože takové závěry z dostupných faktů nevyplývají.
Události ve španělské Ceutě byly skutečné a mimořádně vážné. Hranici ze sousedního Maroka během krátké doby překročilo přibližně 50 až 60 tisíc lidí, desítky dalších při nebezpečné cestě zemřely. Většina příchozích se následně vrátila do Maroka, několik tisíc lidí však v Ceutě zůstalo. Jak připomíná agentura AP, šlo o jednu z největších migračních krizí, jakým malé autonomní město čelilo.
Nová zjištění španělských zpravodajských služeb ale ukazují, že nešlo o dlouhodobě připravovanou operaci marockých úřadů. Podle deníku El País sehrála zásadní roli falešná zpráva šířená po sociálních sítích a v komunikačních aplikacích. Tisíce mladých Maročanů uvěřily, že Španělsko otevřelo hranice, příchozí nebude vracet a cesta do Evropy je volná.
Pravdivým základem této fámy bylo rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu. Ten konstatoval, že lidi zachycené při plavání do Ceuty nebo Melilly nelze bez dalšího řízení okamžitě vrátit do Maroka. Rozhodnutí však hranice neotevřelo, nedalo migrantům automatické právo na pobyt ani jim nezaručilo možnost pokračovat na evropskou pevninu. Pouze stanovilo, že úřady musí jejich případy posoudit ve správním řízení.
Ani tvrzení, že celou akci předem zorganizovalo Maroko, zatím dostupná zjištění nepotvrzují. Marocké úřady ovšem nelze zbavit odpovědnosti. Během státního svátku výrazně omezily ostrahu hranice, později nechaly lidi prakticky volně procházet a vzniklou krizi následně politicky využily k připomenutí svých nároků na Ceutu a Melillu. Přesnější tedy je, že Maroko migrační vlnu podle španělských zpravodajců nenaplánovalo, ale umožnilo jí průchod a využilo její důsledky.
Události okamžitě využili také někteří čeští politici. Jindřich Rajchl správně uvedl, že hranici překročily desetitisíce lidí a že do Ceuty byla nasazena armáda. Z těchto skutečností však následně vytvořil obraz „nepřátelské invaze“ a krizi spojoval s migračním paktem EU. Pro takovou příčinnou souvislost neexistují důkazy. Migrační vlnu nevyvolala pravidla evropského paktu, ale kombinace falešné zprávy, zoufalé situace části marocké mládeže a kolapsu ostrahy hranice.
Premiér Andrej Babiš označil situaci za skandál způsobený španělskou vládou a požadoval uzavření Schengenu pro Španělsko. Tomio Okamura zašel ještě dál, když tvrdil, že Španělsko migrantům záměrně nebrání a naopak je podporuje. Jak ovšem zaznamenala Česká televize, španělské úřady nasadily armádu, posílily ochranu hranice a ve spolupráci s Marokem zajistily návrat většiny příchozích. Výrok o úmyslné podpoře migrace proto dostupným faktům neodpovídá.
Zavádějící je také vytváření dojmu, že lidé po vstupu do Ceuty získali volnou cestu do celé Evropy. Ceuta je španělským územím na severoafrickém pobřeží, ale platí pro ni zvláštní režim. Španělsko podle schengenských pravidel kontroluje doklady cestujících na lodních a leteckých spojích z Ceuty na evropskou pevninu. Překročení marocko-ceutské hranice tedy samo o sobě neznamená možnost nekontrolovaně pokračovat do Španělska, Francie nebo dalších evropských států.
Krize v Ceutě tak ukazuje celý životní cyklus dezinformace. Nejprve falešný příslib snadného vstupu přivedl k hranici desetitisíce lidí a přispěl k tragédii s desítkami obětí. Autentické dramatické záběry se potom staly materiálem pro další zavádějící tvrzení – tentokrát o otevřeném Schengenu, nečinném Španělsku a migračním paktu. Skutečná událost přitom nepotřebuje být zlehčována. Stejně tak ale nepotřebuje další politické nadsázky a vymyšlené souvislosti.
