V prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se v pondělí uskutečnil seminář poslance SPD Jindřicha Rajchla nazvaný „Tři roky od covidu – dopady očkování a mimořádných opatření“. Akce byla veřejnosti prezentována jako snaha o reflexi pandemie a poučení pro budoucnost. Ve skutečnosti se však proměnila v jednostrannou platformu pro šíření dlouhodobě vyvrácených tvrzení, konspiračních narativů a útoků na odbornou a vědeckou obec – bez přítomnosti relevantní odborné protiváhy a bez korekce zaznívajících nepravd.
Mezi hlavní řečníky patřili lidé, kteří jsou opakovaně upozorňováni odbornými institucemi i fact-checkingovými projekty jako šiřitelé dezinformací. Vystoupila například molekulární bioložka Soňa Peková, epidemiolog Jiří Beran, lékař Vladimír Čížek či slovenský poslanec a vládní zmocněnec Peter Kotlár, který je na Slovensku policií obviněn ze šíření poplašné zprávy. Seminář se přitom odehrával bez účasti představitelů hlavního proudu epidemiologie, vakcinologie nebo veřejného zdravotnictví, kteří by mohli tvrzení řečníků zasadit do kontextu dostupných dat.
Opakovaně zde zaznívalo tvrzení, že „největší lež pandemie“ spočívala v tom, že očkovaní lidé mají nižší riziko přenosu nákazy, že očkování dětí bylo „největším hříchem“, že vakcíny nezachránily životy, protože část zemřelých byla očkovaná, či že by se stát neměl řídit doporučeními Světové zdravotnické organizace. Někteří řečníci také znovu otevírali spekulace o laboratorním původu viru SARS-CoV-2 nebo naznačovali, že vakcíny mohly způsobovat neplodnost či genetické změny.
Tyto výroky jsou však v přímém rozporu s dostupnými vědeckými poznatky. Vakcíny proti covidu-19 byly ve velkých populačních studiích opakovaně prokázány jako účinné v prevenci těžkého průběhu onemocnění a úmrtí. Analýzy publikované v prestižních vědeckých časopisech ukazují, že očkování v globálním měřítku zachránilo desítky milionů lidských životů. Skutečnost, že mezi zemřelými byli i očkovaní lidé, není důkazem neúčinnosti vakcín, ale odráží strukturu očkované populace – očkováni byli především senioři a chronicky nemocní, tedy osoby s nejvyšším rizikem úmrtí na covid-19.
Neexistují žádné důkazy, že by mRNA vakcíny měnily lidskou DNA nebo způsobovaly neplodnost. Stejně tak dosavadní vědecké poznání nejvíce podporuje zoonotický původ viru, nikoli jeho umělou laboratorní konstrukci. Tato fakta však na semináři buď nezazněla vůbec, nebo byla relativizována, případně prezentována jako „jen jeden z názorů“.
Zarážející bylo také to, že se seminář prakticky nevěnoval obětem pandemie. V České republice zemřelo v souvislosti s covidem-19 více než 40 tisíc lidí, což představuje jednu z největších zdravotních katastrof v novodobých dějinách země. Místo pietní reflexe a seriózní analýzy chyb jsme byli svědky politického a emotivního vystoupení, jehož hlavním cílem bylo přepsat realitu pandemie a přenést odpovědnost z politiků a organizátorů semináře na „vědeckou obec“, média či mezinárodní instituce.
Zvlášť problematické je, že se taková akce odehrála na půdě Parlamentu ČR. Prostor Poslanecké sněmovny dodává vystoupením punc legitimity a státní autority, a tím i váhu tvrzením, která jsou v rozporu s ověřenými fakty. Pokud zde zaznívají nepravdy bez okamžité odborné korekce, stát tím nepřímo přispívá k jejich legitimizaci.
Nejde přitom o „jiný názor“ nebo svobodnou výměnu pohledů. V oblasti veřejného zdraví existuje rozdíl mezi pluralitou odborných interpretací a šířením dezinformací, které mohou podkopávat důvěru ve zdravotnický systém a ohrožovat lidské životy. Pandemie covidu-19 ukázala, že na faktech záleží – a že jejich relativizace má velmi konkrétní a tragické důsledky.
Seminář Jindřicha Rajchla tak nebyl seriózní reflexí pandemie, ale spíše demonstrací toho, jak lze politicky využít bolestné téma k posilování nedůvěry ve vědu a instituce. A právě proto by měl zaznít jasný a hlasitý nesouhlas – zejména tam, kde mlčení znamená tichý souhlas s nepravdou.