Den hanby, Neprošli aneb jak KSČ potlačila první výročí okupace


U příležitosti výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy se vraťme přesně o 50 let zpět. Ne tedy do roku 1968, ale do roku 1969…

Rok uběhl a nastalo 1. výročí okupace. V mnoha oknech se večer 21. srpna objevily hořící svíčky na znamení toho, že lidé nezapomněli. Samotný rok 1969 začal tragicky. Na protest proti srpnové okupaci v roce 1968 a kolaborantské politice vlády spojené s pokračujícími ústupky okupantům se 16. ledna 1969 upálil student Jan Palach. Jeho pohřeb se pak stal národní manifestací odporu proti okupantům a Husákově nastupující normalizaci. V únoru téhož roku ho následoval středoškolský student Jan Zajíc. Na jaře 1969 se pak začaly objevovat letáky, které vyzývaly občany ke stávkám a demonstracím.

Mezi lidmi kolovaly letáky již několik týdnů před výročím „Dne hanby“ (tak se 21. srpnu tehdy říkalo). Letáky se rozmnožovaly běžnými psacími stroji na tenkém, průklepovém papíře. Vyzývaly občany, aby se v tento den oblékli do tmavého a přišli na demonstraci. Přesně v pravé poledne měly všechny automobily zastavit a začít troubit, lidé měli hlasitě protestovat. Reakce KSČ byla brutální, výsledkem byli mrtví a zranění.

Komunistická strana k prvnímu výročí okupace připravila zvláštní vydání Rudého práva s názvem „Neprošli“. Respektive pamflet vyšel několik dní po protestech (31. srpna 1969). Ten vylíčil protestující jako agenty cizí (západní) moci. „Reportáž“ nastavila mustr, jak se o srpnových událostech následně psalo dalších 20 let.

Zrůdné „zvláštní vydání“ Rudého práva napsal Stanislav Oborský a tiskový tajemník ministerstva vnitra Jan Kovář. Autoři se skrývali pod pseudonymy Karla Janíka a Oty Staníka.

„Na více než třiceti stranách přinesli řadu fotografií z míst protisovětských nepokojů. Popisky fotografií a komentáře interpretovaly (či spíše dezinterpretovaly) demonstrace z několika hledisek: podle propagandy měly demonstrace formu kontrarevolučních bojůvek organizovaných agenty západních tajných služeb, ti údajně seděli v automobilech západních značek, které se pohybovaly v ulicích. Na ulicích rozhodovali muži v černých (sluněních) brýlích. Prsty demonstrujících vztyčené k vítěznému V byly údajně jedním z mnohých domluvených signálů kontrarevoluce,“ píše Martin Franc a Stanislav Holubec.

„Druhým cílem komentářů a fotografií bylo znechutit účastníky demonstrací většině čtenářů z řad slušných lidí. Vybrané fotografie měly ilustrovat násilný́ charakter demonstrace, častým doprovodným jevem mělo být rabování obchodů a ničení majetku. Obraz řadových účastníků demonstrace (těch s nimiž se spřáhlo centrum kontrarevoluce) dokreslovala série portrétů zadržených, iniciály pod portrétní fotografií byly doplněny krátkým výpisem z trestního rejstříku. Spontánní politická demonstrace tak byla představena jako přísně organizovaná akce, výsledek kooperace západních tajných služeb, jejich domácích pomahačů a kriminálního podsvětí. Rozsáhlá operace špionů, drobných zlodějů a výtržníků tak nakonec zaplnila prázdné místo. Podle propagandy byly srpnové nepokoje roku 1969 onou kontrarevolucí, proti které před rokem (21. 8. 1968) přijely zasáhnout vojska Varšavské smlouvy,“ připomínají historici, jejichž zjištění publikoval web Moderní dějiny.

 
Jan Cemper