Vládě se příliš nedaří bojovat s dezinformacemi. Jedním z důvodů je i neochota u části kaolice. Příkladem může být příspěvek senátora Rostislava Koštiala, který se pochlubil, že hlasoval proti vládním návrhům. Co více, na konci svého příspěvku relativizuje pojem dezinformace. „Další obavou je, že definice dezinformací může být subjektivní a měnit se podle politického kontextu. To, co je považováno za dezinformaci dnes, může být zítra považováno za legitimní názor, a naopak,“ tvrdí senátor.
Definice je přitom jasná. Podle nás nejpřesnější zveřejnil poslanec za STAN Martin Exner. „Dezinformace je záměrná lež nebo manipulace, jejíž cílem je ovlivnit jednání cílové skupiny, aby se rozhodovala proti svým vlastním zájmům ve prospěch šiřitele dezinformace.”
Velmi podobnou definici řadu let nabízí i Sociologická encyklopedie Akademie věd ČR: „Dezinformace je obecně jakákoliv zkreslená, falešná informace, používaná s cílem ovlivnit jednotlivce i určitou skupinu lidí určitým žádoucím způsobem. Většinou jde především o vzbuzení dobrého či špatného dojmu o nějaké osobě, události, díle, jednání apod. v zájmu politickém, ideovém i ryze soukromém. Dezinformace je často zaměřena k ovlivnění veřejného mínění.“ Další pak akademici z olomoucké univerzity. „Dezinformace jsou úmyslně lživé a klamavé informace, které se snaží cíleně ovlivnit náš vlastní úsudek, jejich šíření má ale vliv na celou společnost. Dezinformace se snaží vyvolat dojem, že jsou pravdivé a důvěryhodné, přestože to tak není,“ definoval velmi podobně věc projekt E-bezpečí Univerzity Jana Palackého v Olomouci.
V kontextu příspěvku Koštiala se můžeme ptát, jak se v kontextu může změnit například dezinformace, že planeta Země je placatá, očkování způsobuje autismus nebo agresi na Ukrajině způsobila USA a Ukrajina? Ve všech těchto případech, a samozřejmě v mnoha dalších, existují prokazatelná fakta.