Mladá fronta DNES a její portál iDNES šíří zavádějící informaci, že ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš má k dispozici 4 služební automobily místo 2 obvyklých. Článek pak převzal i Tomio Okamura (SPD), který napsal rozhořčený článek na svoji facebookovou stránku.

Jenže realita je zdá se jiná. „Redakce MF DNES se na MMR nejdříve podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím obrátila s dotazem: „V jakém služebním voze/vozech jezdí ministr/ministryně?“ Na základě toho resort poskytl detailní údaje o čtyřech vozech, které ministr Bartoš během svého působení na MMR použil. Ve dvou případech se jednalo o pronajímané vozy, které nejsou určeny výhradně pro ministra, ale využívají je také náměstci a další zaměstnanci resortu. Na dotaz MF DNES, z jakého důvodu má ministr k dispozici čtyři vozy, ministerstvo odpovědělo zcela v souladu s faktickým stavem, že má vyhrazené pouze dva automobily. To odpovídá jeho nároku jako člena vlády podle zákona č. 236/1995 Sb. Vozidla z autoparku MMR ministr využívá podobně jako další zaměstnanci podle aktuální situace. Pokud veze ministra jiný řidič, většinou jede i jiným vozem,“ napsala Veronika Hešíková z Ministerstva pro místní rozvoj.

„U každého ministerstva je určité množství aut (například 4, 5 jinde až 8), které využívá nejenom ministr, ale i náměstci. Redaktorka se ptala, v kolika vozech Ivan Bartoš jezdil. A ano – stalo se, že Ivan Bartoš si přisednul k náměstkyni a jeli zrovna autem společně. Přece by bylo nesmyslné a nehospodárné aby na stejné místo jeli zvlášť autem náměstkyně a zvlášť autem ministr. Redaktorka zde zkrátka sečetla i jiné auta MMR a shrnula všechny auta, ve kterých se kdykoliv ocitnul Ivan Bartoš,“ doplňuje Janusz Konieczny, který je poradcem na ministerstvu.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.