Cena Ferdinanda Peroutky a překrucování faktů z pera Petra Žantovského


Petr Žantovský, který se mimochodem včera stal místopředsedou Rady ČTK, se v článku Předseda Rady České televize rozdává ceny Bakalovým novinářům. Petr Žantovský se pokoušel zjistit, kdo to všechno platí, a zjistil ještě děsivější věci (Parlamentní listy 9. 2. 2019) věnoval europoslancům Teličkovi a Štětinovi, politické korektnosti a také udělování Ceny Ferdinanda Peroutky. Protože v speciálně v této pasáži výrazně překrucoval skutečnosti a používal manipulativní metody, budeme se jí věnovat.

Nejprve celá pasáž z článku:

Předseda Rady České televize rozdává Bakalovy ceny, a nikomu to nevadí
Na závěr si nechal glosu k udílení Ceny Ferdinanda Peroutky, jejímiž laureáty se stali Jaroslav Kmenta z časopisu Reportér a Ondřej Kundra z týdeníku Respekt. „Tahle cena se uděluje už hromadu let a zajímavý je seznam, jací lidé ji udělují a jací lidé ji průběžně dostávají. Třeba pan Šídlo, který je dnes členem Společnosti Ferdinanda Peroutky, tedy tím, kdo uděluje, byl v roce 2006 laureátem této ceny. Pan Bednář, což je velmi zvláštní, je členem téhle Společnosti Ferdinanda Peroutky a zároveň je redaktorem Českého rozhlasu a také předsedou Rady České televize. Tak nevím, jestli by se z pozice veřejnoprávního funkcionáře měl podílet na takové podivuhodné aktivitě. Ostatně stejně jako Jiří Kánský, ředitel regionální stanice Českého rozhlasu Pardubice. Ale těch lidí je tam více,“ konstatuje Petr Žantovský.
V čele Společnosti Ferdinanda Peroutky stojí Martin Groman, který do předloňska šéfoval Českému rozhlasu Dvojka. „Nu a pak je tam samozřejmě paní Kaslová a podobné postavy. Jsou tam i lidé ne-novinářští, kteří nemají s novinami nic společného, jako senátor a prezidentský kandidát Pavel Fischer nebo také Petr Pithart. Jak tihle lidé mohou rozhodovat o kvalitě české novinařiny a českých novinářů, to je opravdu podivuhodné. Když se podíváme na laureáty z posledních let, tak jen tak namátkou: rok 2004 – Tomáš Němeček z Respektu pana Bakaly, 2005 – Adam Černý z Hospodářských novin pana Bakaly, 2006 – Jindřich Šídlo, v té době byl v Hospodářských novinách pana Bakaly, 2008 – Erik Tabery z Respektu pana Bakaly, 2009 – Jan Macháček, v té době z Respektu pana Bakaly, 2011 – Jaroslav Spurný z Respektu pana Bakaly,“ vyjmenovává mediální odborník oceněné ovečky z Bakalovy stáje.
Mezi laureáty se nedostanou novináři, kteří si udrželi zdravý rozum
Pokračuje rokem 2012, kdy byl dekorován Petr Fischer, nedávno propuštěný ředitel ČRo Vltava, v té době ovšem pracoval v Hospodářských novinách Zdeňka Bakaly. „Můžu pokračovat: rok 2013 – Jiří Peňás, v té době byl v Respektu pana Bakaly, 2014 – Martin Veselovský, pracuje v DVTV pana Bakaly, 2016 – Petr Honzejk pracuje v Hospodářských novinách pana Bakaly. Nu a nyní Ondřej Kundra z Respektu pana Bakaly. Myslím, že je docela zjevné, kam směřuji tímhle výčtem. Když vidíme Cenu Ferdinanda Peroutky, tak bychom si měli uvědomit, že to jsou ceny pro jednu skupinu českého novinářství. Pak je tady ještě mnoho dalších novinářů nejenom alternativních webových médií, ale třeba i takových, které jsem jmenoval v souvislosti s Info.cz nebo i s Reflexem, které tu občas glosujeme. To jsou novináři, kteří si ještě udrželi zdravý rozum a nepropadli totálně propagandistice jako ti jmenovaní laureáti Peroutkovy ceny,“ míní Petr Žantovský.
Jako zajímavé vidí to, že nás neustále ti laureáti, ale i Společnost Peroutky poučuje o tom, jak jsme vlastně zkažená společnost. „Zaznělo to i v těch pochvalných projevech ke Kmentovi a ke Kundrovi, že se tihle novináři věnují divným věcem v české společnosti a že to jsou stateční odhalovači a bojovníci za tu pravdu a lásku. Nejen proto je dobré pokusit se zjistit, kdo to všechno celé platí. Když se podíváte na zdroje informací, tak se dočtete, že Společnost Ferdinanda Peroutky je v tuto chvíli komplet placená Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky, který řídí pan Šlerka. Na stránkách tohoto nadačního fondu zjistíte, že ročně rozděluje několik milionů korun, většinou tedy mezi spřátelené novináře a média, jako jsou Reportér, Fórum24, Neovlivní a podobně. To je jejich právo. Když se tam však snažíte dočíst, odkud se ty peníze berou, tak se to nedočtete,“ podivuje se mediální analytik.
Nemusí jít o úplně nejčistší zřídlo novinářské nezávislosti a čistoty
Ve zveřejněných výročních zprávách se nelze dopátrat zdrojů financí, a že těch financí není zrovna málo. „Jsou to hromady peněz. Vykazují, že mají jednoho zaměstnance, to je zřejmě ten Šlerka, a vzhledem k uváděnému objemu mzdových prostředků má plat zhruba čtyřicet tisíc měsíčně. Ale to není podstatné. Podstatné je, že tam tečou skrze ten fond statisíce korun a my nevíme, odkud jsou, ani nemáme, jak si to zjistit. Tak jestliže nás tedy někdo neustále poučuje o té transparentnosti, o poctivosti a o tom odhalování nepravostí, tak by měl zatraceně dobře dbát na to, aby byl sám transparentní a aby sám sděloval, odkud ty peníze má. Protože pak se můžeme domnívat, že je může mít ze zdrojů, které nejsou úplně nejčistším zřídlem novinářské nezávislosti a čistoty. A to minimálně v mých očích tuhle cenu poněkud znehodnocuje,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
***

Petr Žantovský jako obvykle překrucuje, nálepkuje a šíří nepravdy. Používá kvalifikující jazyk, když hovoří o tom, že je „velmi zvláštní“, že Jan Bednář je členem Společnosti Ferdinanda Peroutky a zároveň pracuje v Českém rozhlase (stejně jako Jiří Kánský) a působí Radě ČT. Žantovský dále píše o „podivuhodné“ aktivitě. Tyto přívlastky mají naznačit, že je na celé věci cosi tajemného, zamlčeného, podezřelého – což je klasická metoda všech konspirátorů, v jejichž kruzích je Žantovský jako doma. Žantovský dále zmiňuje předsedu SFD Gromana, který byl do loňska šéfem ČRo Dvojka a dále píše Nu a pak je tam samozřejmě paní Kaslová a podobné postavy.“ Opět tím má být naznačena jakási suspektnost. Paní Kaslová patrně má vroubek, protože si dovolila odporovat panu prezidentovi. Však také 7. října 2016, poté, co soud Zemanovi nařídil se omluvit za nepravdivý výrok o Peroutkovi, zveřejnil v Parlamentních listech článek s titulkem „Toto asi nebude paní Kaslové příjemné. Promlouvá Petr Žantovský“, kde se zcela v duchu manipulativní techniky „red herring“ zmiňuje o to, že druhým dědečkem paní Kaslové byl protektorátní předseda vlády Bienert (Žantovský zde navázal na přechozí linii článků Břetislava Olšera (též zde), ruského webu Leva-net, Daniela Solise a Lukáše Petříka z Parlamentních listů). Zase je o něco jasnější, proč Miloš Zeman udělil svému osobnímu příteli Žantovskému státní vyznamenání.

Výčet „Bakalových“ novinářů je Žantovského podvrh. Jako tzv. mediální analytik dozajista dobře ví, kdy Bakala koupil Respekt i vydavatelství Economia. Bakala totiž koupil v Respektu  menšinový podíl v červnu 2006, v červnu 2007 získal většinový podíl 55,5 %, zbývající podíly Karla Schwarzenberga vykoupil v roce 2012. Vydavatelství Economia, kam patří Hospodářské noviny a server Aktuálně.cz, koupil až v srpnu 2008. Tomáš Němeček tak v roce 2004 nemohl pracovat u Bakaly, stejně jako ocenění Adam Černý (2005) a Jindřich Šídlo (2006) z Hospodářských novin (Cena Ferdinanda Peroutky se totiž udělují vždy počátkem února).

Žantovský se tak snaží vzbudit dojem, že ceny nezískává téměř nikdo jiný než lidé z Respektu či Economie, takže vynechává Jiřího Hanáka, Ivana Klímu, Radku Kvačkovou, Petrušku Šustrovou, Marka Wollnera či Jakuba Szántó (seznam laureátů od počátku do dneška zde).

Tímto se tedy ukazuje naprostá manipulativnost a lživost nadpisu k tomuto článku, protože jediný, koho lze z dnešních členů SFD dát do souvislosti s Bakalou, je Jindřich Šídlo, jenže ten s tímto miliardářem neměl spojitost ani v době ocenění, ani ji nemá teď. Ale Bakala je skvělý „eye-catcher“ pro manipulativní titulky k textům, které s ním nemají příliš společného. Navíc je Bakala vyvoleným nepřítelem Miloše Zemana a Andreje Babiše a za oba tyto pány pan Žantovský bojuje (stejně jako už od dřívějška za Václava Klause; ostatně pan Žantovský vždycky věděl, k jakému dubisku se přichýlit).

Žantovský se dále podivuje nad tím, že ve Společnosti Ferdinanda Peroutky jsou lidé, kteří nemají nic společného s novinami, jako Petr Pithart či Pavel Fischer (Fischer sice byl členem SFD, ale v současnosti na jejích stránkách nefiguruje, tak má snad pan Žantovský lepší informace).

Dále Žantovský píše: „Pak je tady ještě mnoho dalších novinářů nejenom alternativních webových médií, ale třeba i takových, které jsem jmenoval v souvislosti s Info.cz nebo i s Reflexem, které tu občas glosujeme. To jsou novináři, kteří si ještě udrželi zdravý rozum…“ . Opět jde o manipulaci a útok ad personam – tvrzení o zdravém rozumu implikuje, že laureáti ceny tedy zdravý rozum nemají.

Když už je řeč o alternativních médiích a cenách – vždyť tzv. Asociace nezávislých médií, kterou pan Žantovský spoluzakládal s antisemitou a konspiracistou Janem Korálem, konspiracistou Ondřejem Geršlem a bývalým policejním prezidentem Stanislavem Novotným, také uděluje ceny. Ondřej Geršl už prý z organizace odešel, Jan Korál je prý už jen tajemníkem a v ANM už ze zakladatelů zůstal pouze Stanislav Novotný, k němuž nově přibyl bývalý velvyslanec Jaroslav Bašta. Ani jeden z obou posledně jmenovaných pánů nemá nic společného s novinařinou (jak tihle lidé mohou rozhodovat o kvalitě české novinařiny a českých novinářů, to je opravdu podivuhodné) – a navíc jsme se dodnes nedověděli, jaká média tento spolek vůbec zastupuje (pokud tedy vůbec nějaká existují), neřkuli jak je financován (jistě by také nebylo na škodu to vědět). Ostatně použijeme-li postup pana Žantovského („Bakalovy ceny“), pak můžeme stejným, ba daleko větším právem označit celou Asociaci nezávislých médií jako antisemitskou, protože propagátor Protokolů sionských mudrců Korál v ní nadále působí.

Uveďme další citát z textu „Zaznělo to i v těch pochvalných projevech ke Kmentovi a ke Kundrovi, že se tihle novináři věnují divným věcem v české společnosti a že to jsou stateční odhalovači a bojovníci za tu pravdu a lásku. Nejen proto je dobré pokusit se zjistit, kdo to všechno celé platí.“ Opět vidíme manipulativní vyjádření „bojovníci za tu pravdu a lásku“ – ačkoli v laudatiu o těchto dvou kategoriích nebyla řeč. Je příznačné pro celou konspiracistickou scénu, že jí vadí pravda a láska – implicitně je tím řečeno, že je jí lež a nenávist mnohem bližší.

V textu se autor zmiňuje i o tom, že SFD je kompletně financována Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky. Žantovský nejprve hovoří o netransparentních příjmech fondu a o několika miliónech, aby vzápětí napsal: „Jsou to hromady peněz.“ (Naprosto se vnucuje starý citát: „No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok.“)

Ve výroční zprávě NFNŽ za rok 2016 se přitom uvádí, že z příjmů činily dary zakladatelů 8 768 000 Kč a dary třetích osob 1 355 000 (celkem tedy 10 123 000), ve zprávě za rok 2017 byly celkem přijaty dary ve výši 7 508 000, z toho od zakladatelů pocházelo 4 000 000), poskytnuté příspěvky činily 6 818 000. Samozřejmě vadí především to, komu a na co jsou tyto příspěvky poskytovány. Byli to například pro České centrum pro investigativní žurnalistiku (projekt Pračka ruských peněz pod vedením Petry Holcové, 238 000 Kč), Deník Referendum (projekt „Střet zájmů ministra financí v zemědělském sektoru“, 250 000 Kč), Ondřej Kundra a Tomáš Lindner (projekt „Můj syn terorista“, 50 000 Kč, Magdalena Sodomková (Podcast o stavu české justice 250 000), Hlídací pes (na rozšíření redakce do krajů 1 780 000 Kč), Neovlivní.cz (projekt Parlamentní volby 2017 a příprava na přímou volbu prezidenta v roce 2018, 250 000 Kč). Mimochodem, Společnost Ferdinanda Peroutky za rok 2016 obdržela 250 000 právě na udělování Ceny Ferdinanda Peroutky. To je tedy balík…

 

Servery, které jsou uvedeny v článku, Žantovský opakovaně nálepkuje jako konspirační, aniž by pro to uvedl jen jeden jediný důkaz – i to je typická metoda v kruzích, v nichž se vedle Žantovského působí například Martin Koller, Ivan David či Břetislav Olšer.

K tématu Ceny Ferdinanda Peroutky se Petr Žantovský vrátil ještě jednou, a to v komentáři Kdo že tu je konspirátor? na serveru iprima z 12. 2. 2019: A navíc: kdo určí, co vlastně je fakt a co je konspirace? Kdo hledá pravdu a kdo se konspiračně snaží tu pravdu skrýt? Není náhodou konspirátor ten pán v kožené lenošce s tlustým čvaňhákem, co prodal horníkům byty pod zadkem a zavřel jim dveře k existenční budoucnosti a teď platí „svoje“ novináře, aby jeho činy velebili? A tito „takyžurnalisté“ si pak – jako právě před týdnem – udělují Peroutkovy ceny sami sobě navzájem, aby se ujistili o své výlučnosti a nezastupitelnosti.“ Opět tu máme několikanásobný útok ad personam nejen pojmenováním, ale i podsunutými obviněními.

Petr Žantovský, který na různých (přímo se vnucuje jeho označení podivných) soukromých školách či akcích přednáší o mediálních manipulacích, svými články jednoznačně prokázal, že má mediální manipulování opravdu v krvi a že je má zvládnuto nikoli pouze na metaúrovni.

Příloha: Seznam členů Společnosti Ferdinanda Peroutky, z.s.

  • Slávka Peroutková (1922-2017)
    čestná předsedkyně
  • Martin Groman
    předseda
  • Terezie Kaslová
    místopředsedkyně
  • Jaroslava Vorlová
    jednatelka
  • Vladimír Bako
    kontrolor
  • Jan Bednář
  • Veronika Bednářová
  • Jan Dražan
  • Jiří Kánský
  • Libuše Koubská
  • Petr Pithart
  • Jindřich Šídlo