Jak se daří ČR reagovat na dezinformace? Umíme čelit hybridním hrozbám? A jak se můžeme bránit na evropské úrovni? Odpovídá Martin Exner, místopředseda výboru pro bezpečnost.
Změnily dva roky války na Ukrajině diskuzi o hybridních hrozbách i v Česku? A reaguje na ně vláda dostatečně?
Ruská agrese na Ukrajině definitivně obnažila zločinnost, cynismus a všeho-schopnost ruského režimu. Součástí ruské války proti Ukrajině a proti Západu jsou ruská propaganda, dezinformační, psychologické a vlivové operace, které mají rozložit obranyschopnost Ukrajiny a zabránit její podpoře demokratickými zeměmi. Mají zničit důvěru západní veřejnosti v demokratický stát, ve státní instituce, ve vlastní sílu a obranyschopnost, a naopak podpořit volbu Rusku nakloněných populistů a extremistů. Jako součást viditelné horké války na Ukrajině vede Rusko proti Západu stejně agresivní a nebezpečnou a bohužel do jisté míry úspěšnou ale méně viditelnou válku hybridní, jejíž ničivé důsledky si velká část veřejnosti, ale i demokratických politiků nepřipouští.
Tajné služby před hybridními riziky ale přece varuje už roky…
Ano, bezpečnostní a obranná komunita České republiky si to velmi dobře uvědomuje a pravidelně na tyto hrozby upozorňuje. Jsem hrdý na to, že česká vláda je premiantem v pomoci Ukrajině zbraněmi a municí, ale mrzí mě, že se nám v koalici nedaří dosáhnout koaliční shody ve vládě na podobném přístupu v boji proti ruské dezinformační ofenzívě. Boj proti hybridním hrozbám máme ve vládním prohlášení, máme Národní strategii pro čelení hybridnímu působení, měli jsme návrh Akčního plánu pro čelení dezinformacím, ale vláda nemá jasnou strategii, jasný plán, jasnou zodpovědnou osobu. Nemáme koordinovanou a srozumitelnou strategickou komunikaci, což jsou s bojem proti propagandě spojené nádoby. Nemáme žádná koordinovaná opatření proti dezinformacím, řeší se spíše nahodile určité segmenty na jednotlivých ministerstvech. To musí řídit úřad vlády, musí na to být jasný plán, termíny, lidé, peníze a pravomoci. Zatím není jasné, kdo to má na starosti. Měli jsme na úřadě vlády Michala Klímu, který ale nedostal dostatečnou politickou podporu od vlády a při prvních kontroverzních debatách v médiích od něj dala vláda ruce pryč. Nyní máme pro tuto problematiku poradce premiéra Miloše Gregora, ale je to při vší úctě poradce, a ne výkonný úředník. Za celou tuto oblast musí být někdo zodpovědný a musí na to mít politický mandát, nástroje a pravomoci.
Ale právě z části vládní koalice, především ODS zaznívá, že takové snahy ohrožují svobodu slova a tak podobně. Vy si to nemyslíte?
Podle mého názoru není boj s ruskou propagandou v rozporu se zachováním svobody projevu. Za svobodu projevu se obvykle schovávají proruští, antisystémoví a extremističtí aktéři. Hlavním nástrojem a těžištěm boje s dezinformacemi fakt není omezování svobody slova. Je to celá řada dalších nástrojů a strašení omezením svobody slova je jen jeden z obvyklých nástrojů ruské propagandy.
Jaké jsou podle vás, člena bezpečnostního výboru PSP, aktuálně největší výzvy v boji proti dezinformacím a hybridním hrozbám v dnešní době?
V první řadě si musíme plně uvědomit, čemu jsme vystaveni. Rusko i Čína dávají do hybridní války obrovské prostředky, obrovské množství odborníků, mediálních analytiků, psychologů, sociologů, kteří hledají naše slabá místa a tvoří strategie. Současně podporují různými formami proti-systémové strany a organizace z obou extrémů politického spektra, rozdmýchávají kulturní války, nenávist, frustraci a nesnášenlivost v západních společnostech. Mají v Evropě mnoho agentů a kolaborantů, kteří pomáhají šířit narativy v ruském zájmu. Zatím se to dost podceňuje. Pokud tomu chceme bránit, musíme do toho dát podobné zdroje a dělat to také komplexně. Nejde o nic menšího než o udržení demokracie, svobody, prosperity a právního státu v západních zemích. Vidíme na Slovensku, jak je obrat rychlý a snadný.
A až toto pochopíme, věřím, že se najde politická vůle toto důsledně systematicky řešit. Ale není to jen problém český, ale i mnoha západních zemí.
Jak by tedy měla Evropská unie, ale i jednotlivé členské státy reagovat na dezinformace šířené zahraničními aktéry? A bráníme se jim efektivně?
Především je nutná pravdivá, srozumitelná a koordinovaná strategická komunikace státu. A k té stále chybí politická vůle, bohužel. K tomu je třeba zajistit odpovídající finanční, organizační, personální a technické kapacity pro monitoring dezinformací a pro strategickou komunikaci na klíčových úřadech. Musíme předvídat nepřátelské narativy a předem je vysvětlovat, vyvracet je, ukazovat kdo a proč je šíří. Musíme vzdělávat mladou generaci, a i celou společnost v mediální gramotnosti a kritickém myšlení.
Do této práce musíme zapojit nejen vládu a ministerstva, ale i akademický a občanský sektor. Je potřeba ze strany státu podporovat nevládní organizace, které dělají ověřování faktů, ověřování pravdivosti výroků politiků, které uvádějí propagandu na pravou míru. Musíme spolupracovat s médii a vysvětlovat jim jejich zodpovědnost za ověřování faktů, za vytváření společenské nálady například zavádějícími emotivními titulky a podobně.
Kandidujete do Europarlamentu. Jaké jsou Vaše plánované priority v oblasti obrany a bezpečnosti v Evropském parlamentu?
První a životní hrozbou je v současné době ruská válka proti Ukrajině a proti Evropě a jejím hodnotám. Obrana a odolnost proti hybridní a dezinformační ruské válce je mnohem efektivnější na společné evropské úrovni. Proto bych toto téma chtěl řešit i na evropské úrovni. Myslím, že máme zkušenosti se sovětskou propagandou a můžeme je sdílet v EU se zeměmi, které Rusku tak dobře nerozumí. Abychom byli jako EU silnější, potřebujeme větší integraci EU a to je to, proti čemu Rusko bojuje. Nechce mít vedle sebe silnou, demokratickou, prosperující a vojenskou mocnost. V našem zájmu je součástí takové velmoci být.
Jak hodnotíte úlohu sociálních médií při šíření dezinformací? Postupují podle vás proti jejich šíření dostatečně? A co na to Evropa?
Sociální sítě, řetězové e-maily a různé uzavřené skupiny na komunikačních platformách jsou hlavním nosičem dezinformací. Lidé si neuvědomují, že sociální sítě nejsou zpravodajská média, ale stroje na peníze, za která se prodávají různým obchodníkům data o jejich uživatelích, kteří je sami při používání sítí bezděky poskytují. A nejsou to jen obchodníci se zbožím, ale i obchodníci političtí, obchodníci se strachem a frustrací a pochopitelně mají tato data o západních společnostech cenu zlata i pro tajné služby a armády nepřátelských mocností.
Sami provozovatelé sociálních sítí dosud šíření dezinformací příliš neřešili. Nový evropský zákon o digitálních službách, Digital Services Act, nyní zaváže velké platformy k mazání nebo označování protiprávního obsahu, tedy nenávistných projevů, poplašných zpráv a dalších v offline prostoru netolerovaných projevů. Transpozice do české legislativy právě probíhá a tento evropský zákon by měl výrazně pomoci. Je dobré, že je to řešeno na celoevropské úrovni, protože proti velkým platformám by jednotlivé menší státy měly velmi slabou vyjednávací pozici.
Vedle toho bych uvítal, aby tiskový zákon a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, které dnes v ČR platí pro klasická média, tedy tisk, rozhlas a televizi, platily i pro podobná online média, která mají vyšší dosah. Jde o údaje o majiteli, zodpovědném redaktorovi, zodpovědnost za obsah, právo postižených na omluvu a podobně. Velká část lidí nyní hledá zpravodajství na webu a není možné, aby pro stejná média, jen podávaná online, neplatila žádná pravidla a nenesla žádnou zodpovědnost.
A na závěr se pojďme dotknout ještě jednoho tématu, které se na evropské úrovni řeší. Jaký je váš postoj k digitální suverenitě a ochraně osobních údajů?
S postupující digitalizací našich životů jsou digitální suverenita a ochrana osobních údajů a dat stále důležitější. Jde o naší bezpečnost ve všech vrstvách – osobní, národní i evropskou. Naše data si někam s důvěrou ukládáme, podobně jako peníze do banky, a očekáváme, že tam jsou v bezpečí. Proto je potřeba vnímat naše digitální data, jejich krádeže, zneužití nebo neoprávněný prodej podobně jako krádeže nebo zneužití peněz nebo jiného majetku. Rychlý vývoj digitalizace tu značně předbíhá vývoj legislativy, ale musíme na to rychle reagovat a bezpečnost našich dat zajistit.
Martin Exner je poslancem zvoleným za hnutí STAN. Mezi jeho zásadní témata patří dezinformace, hybridní hrozby, bezpečnost a migrace, je místopředsedou výboru pro bezpečnost, členem výboru pro evropské záležitosti. Je také členem Stálé komise pro hybridní hrozby.