Na sociální síti X se začal šířit výpad Angeliky Bazalové proti novináři Českého rozhlasu Janu Horákovi. Vadilo jí, že se poradkyně premiéra Natálie Vachatové ptal, zda je Rusko vůči Ukrajině agresorem, zda nevyprovokovaným napadením suverénního státu porušilo mezinárodní právo a zda odsuzuje jednání Ruské federace jako útočnou válku. Bazalová se pokusila tyto otázky zesměšnit, jako by šlo o něco absurdního. Ve skutečnosti ale šlo o naprosto legitimní novinářské dotazy na osobu, která působí v citlivé veřejné funkci a opakovaně budí kontroverze svými postoji k Rusku a ruskému režimu.
Důvod, proč byly otázky na místě, je zřejmý. Natálie Vachatová v posledních dnech veřejně kritizovala dokument Pan Nikdo proti Putinovi a označovala jej za „protiruský“. Novinky popsaly, že při své argumentaci fakticky směšovala kritiku Putinova režimu s kritikou celého Ruska a současně obhajovala legitimitu ruských voleb i Putinova mandátu. V takové situaci je zcela přirozené, že se novinář ptá, zda poradkyně premiéra vůbec považuje ruský útok na Ukrajinu za agresi a porušení mezinárodního práva. To není skandál, ale elementární kontrola veřejně činné osoby.
Na samotném obsahu Horákových otázek navíc není nic sporného. Valné shromáždění OSN přijalo už v březnu 2022 rezoluci nazvanou „Aggression against Ukraine“, tedy „Agrese proti Ukrajině“, a Charta OSN v článku 2 odst. 4 zakazuje použití síly proti územní celistvosti a politické nezávislosti jiného státu. Mezinárodní soudní dvůr pak 16. března 2022 Rusku nařídil, aby své vojenské operace na Ukrajině okamžitě zastavilo. Ptát se tedy veřejné činitelky, zda tato základní fakta uznává, není žádná provokace, ale naprostý základ seriózní novinářské práce.
Celá aféra navíc souvisí s filmem Pan Nikdo proti Putinovi, který mezitím získal Oscara za nejlepší celovečerní dokument. Akademie uvádí snímek mezi vítězi letošního ročníku a českou koprodukční stopu potvrdila i domácí média. Zatímco část proruské či antisystémové scény film shazuje jako „protiruský“, ve skutečnosti jde o dokument zachycující, jak Putinův režim militarizuje školství a šíří propagandu mezi dětmi. I proto je zcela relevantní zjišťovat, proč s takovým filmem má problém právě poradkyně premiéra pro svobodu projevu.
Bazalová se tedy nepustila do „absurdity“, ale do novináře, který udělal přesně to, co má dělat: položil přesné otázky člověku s vlivem na veřejnou debatu. Pokud někdo relativizuje ruský režim, zpochybňuje smysl filmu o Putinově propagandě a vyhýbá se jasnému pojmenování ruské agrese, pak je povinností médií se ptát. Ne zesměšňovat otázky, ale trvat na odpovědích.