Na startu kampaně do eurovoleb se premiér a šéf ANO Andrej Babiš rozčiloval, že Evropa určuje, jak členské státy mají čerpat peníze z evropských fondů. „Odmítáme, aby nám Evropská komise diktovala, jaké peníze máme čerpat. My chceme rozhodovat, kam ty peníze půjdou. Nebudou nám oni diktovat nějaké programy, workshopy, analýzy. My potřebujeme peníze na investice do mateřských škol, na nemocnice, dálnice, rychlovlaky,“ postěžoval si Babiš.

Pokud ovšem Babiš není spokojen se strukturou čerpaných peněz, ten na koho by si měl stěžovat jsou především jeho ministryně. Dohoda o partnerství je základní zastřešující dokument pro čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů a je skutečně dohodou. Za Českou republiku ji vyjednává Ministerstvo pro místní rozvoj. V době vzniku dohody byla ministryní současná eurokomisařka Věra Jourová (ANO), následně dlouho Karla Šlechtová (tč. ANO) a nyní Klára Dostálová (ANO).

„Pod vedením MMR byla Dohoda o partnerství připravována v rámci širokého partnerství, které zahrnovalo zástupce Evropské komise, ostatních resortů, regionálních i místních samospráv, zaměstnavatelských i zaměstnaneckých svazů, neziskového sektoru, akademické sféry a mnohé další. Dohoda o partnerství je tedy dokument založený na široké shodě všech zainteresovaných aktérů v České republice. Právě na tento aspekt kladlo MMR během celé doby přípravy maximální důraz. Cílem MMR bylo zpracování klíčového strategického dokumentu v takové podobě, s kterou se budou identifikovat všichni zapojení partneři v České republice. Dohoda o partnerství byla definitivně schválena Evropskou komisí dne 26. srpna 2014, čímž byl ukončen téměř tříletý proces tvorby a vyjednávání tohoto dokumentu,“ chlubí se stránka, kterou zřizuje Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. Dohoda byla zatím čtyřikrát aktualizována a má trvat do roku 2020.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.