Angelika Bazalová, bývalá novinářka a už jen publicistka na platformě Emko, se v posledních dnech zviditelnila tvrzením, že Česká televize zcela zamlčela smrt Lenky Šimůnkové, matky jedné z obětí střelby na Filozofické fakultě. Bazalová kvůli tomu prohlásila, že přestává platit koncesionářské poplatky. Tento výrok však hrubě zkresluje realitu.
Česká televize skutečně nezmínila smrt Lenky Šimůnkové ve své hlavní večerní relaci Události, ale rozhodně ji nezamlčela. Informace se objevila jak ve zpravodajském proudu na ČT24, tak v pořadu Události, komentáře. Postup ČT byl v souladu s jejím interním kodexem, který doporučuje zvláštní zdrženlivost při informování o sebevraždách, a to zejména ve vysílání s nejvyšší sledovaností. Kritika, která zazněla od některých radních i veřejnosti, je legitimní diskusní téma, ale tvrdit, že veřejnoprávní médium “mlčí” nebo “zamlčuje”, je nepravdivé a zavádějící.
Zavádějícími a mnohdy nebezpečnými jsou však i další vystoupení Angeliky Bazalové, zejména v oblasti očkování. Na to ve svém veřejném vyjádření reagoval i imunolog a profesor Zdeněk Hel. Ten upozorňuje, že Bazalová šíří zcela mylné představy o tom, jak funguje očkování, a srovnává vakcíny s antibiotiky – tedy s léky, které se podávají až po vzniku infekce. Takové pojetí podle Hela naprosto ignoruje princip prevence a kolektivní imunity, která chrání nejen očkované, ale i ty, kteří z různých důvodů očkovaní být nemohou.
Profesor Hel rovněž zdůrazňuje, že Bazalová bojuje proti očkování proti tetanu, spalničkám, hepatitidě B či černému kašli, aniž by rozuměla závažnosti těchto nemocí. Například u hepatitidy B ignoruje fakt, že infekce se může přenést nejen sexuálně, ale i perinatálně z matky na dítě, nebo prostřednictvím kontaminovaných předmětů – třeba jehly na dětském hřišti. Podobně nebezpečné je její šíření starých konspiračních teorií a pseudostudií z marginálních časopisů, které nikdo z vědecké komunity nebere vážně.
Zdeněk Hel varuje i před nepochopením základních vědeckých principů, jako jsou konfundační faktory. Bazalová se podle něj nechává unést jednoduchými korelacemi bez analýzy příčin a následků, a šíří tak domněnky, které se na první pohled mohou zdát logické, ale po odborném rozboru ztrácejí smysl. Sdílení dezinformací o tom, že šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus nebyl očkován, je pak podle Hela už jen manipulativní lež, vyvrácená fakty a kontextem, který Bazalová ignoruje.
Hel uzavírá, že problém nespočívá v tom, čemu věří samotná Bazalová, ale v tom, že její názory rezonují v uzavřených komunitách, které je bez kritického myšlení přijímají, sdílejí a dále šíří. Tím dochází k narušování důvěry ve vědu, zdravotnictví i veřejné instituce. V tomto smyslu je aktivita Angeliky Bazalové neškodná jen zdánlivě – ve skutečnosti podkopává základy racionální debaty a veřejného zájmu.
V době, kdy je společnost zahlcena informacemi, je zásadní rozlišovat mezi kritikou a manipulací, mezi hledáním pravdy a šířením nedůvěry. A právě v tomto světle je třeba vnímat i vystoupení Angeliky Bazalové.