Od nesrovnalostí v příjmech ministra financí k obvinění Reportérů ČT z korupce.
„Reportéři točí pořady na objednávku, vy jste jedna zkorumpovaná pakáž, která natočila o mně šestnáct pořadů. Jo, a teďka točíte zase něco o mně“ odpověděl místopředseda vlády a ministr financí a také šéf politického hnutí ANO Andrej Babiš redaktorce Janě Neumannové, která natáčela příspěvek do pořadu „Reportéři ČT“ s názvem „Ministerské počty.“
Příspěvek rekapituloval postavení Andreje Babiše a jeho podniků ve světle uvedení v platnost upraveného zákona o střetu zájmů. Marek Wollner ho uvedl slovy: „Už za několik dní začne platit zákon (zákon vstoupí v platnost až 1. srpna – pozn. mš), který ministrům zakazuje obchodovat se státem. V reportáži Jany Neumannové ukážeme, o jak velké objemy peněz by mohl přijít Agrofert, pokud jej Andrej Babiš nepřevede například do svěřenského fondu.“
Reportáž nebyla nijak objevná, víceméně opakovala známá fakta provařená už v jiných médiích, přičemž v druhé polovině si přihřála polívčičku na kauze, kterou od začátku ledna roztáčela jiná média – na kauze se jménem „dluhopisy Agrofertu.“
Připomeňme si, o co jde. Že Andrej Babiš v roce 2012 šikovně využil existující legislativy tak, aby se vyhnul placení daní, na to upozornil už před půl rokem novinář Miroslav Motejlek v příspěvku Agrofert a jeho daňově uznatelný (neuznatelný) náklad. Od té doby se dlouho nic nedělo, bylo ticho po pěšině.
Vše se rozjelo letos 4. ledna, když některá média zveřejnila informaci o trestním oznámení na ministra financí, které anonym podepsaný německy znějícím jménem Karl Weissenhorn, podal nejen na policii, ale rozeslal také médiím. Deník toto oznámení zveřejnil v plném znění. Případu se okamžitě chopil zpravodajský server Echo24, známý svým anti-babišovským postojem.
Ministr sice pohotově reagoval informací v Deníku (4. ledna) a rozhovory v Hospodářských novinách (6. ledna) a v deníku Právo (7. ledna). V odpovědích na otázky týkající se dluhopisů zde deklaroval své příjmy, které mu umožnily dluhopisy nakoupit. Lenka Zlámalová z Echa24, o které od té doby Andrej Babiš mluví jako o „pseudoanalytičce“, se však vydala do Sněmovny, kde se nacházejí majetková přiznání politiků. Z prostého porovnání příjmů a výdajů, které uvedl Babiš, jí vyšlo, že ministr financí nemohl v roce 2013 nakoupit dluhopisy Agrofertu za 1,252 miliardy korun, protože na to neměl dost peněz. Šéfredaktor Echo24 Dalibor Balšínek to glosoval komentářem Andrej Babiš se vyhýbá placení daní, musí najít svého strýčka Vika s odkazem na Grossovu aféru v roce 2005.
Ministr financí pak následně v četných vystoupeních – včetně Babišovy kavárny – a také 19. ledna na tiskové konferenci k EET upravil údaje, které sdělil Deníku a HN, a své příjmy z Agrofertu záhadně navýšil.
Od té doby dostala kauza i politický rozměr, zvláště když premiér Sobotka ve svém tiskovém prohlášení napsal: „Andrej Babiš by měl ve vlastním zájmu veřejnosti objasnit své příjmy v minulých letech tak, aby nevznikaly pochybnosti o původu jeho majetku.“ Na to Babiš kontroval požadavkem, ať tak učiní všichni političtí činitelé včetně Sobotky, naposledy 31.3.v Událostech a komentářích ČT24.
V této situaci je možná pochopitelné, že ministr financí ztratil nervy a zaútočil na Českou televizi jednak verbálně („jste zkorumpovaní, a děláte reportáže na objednávku“), a nyní též prostřednictvím stížností podaných Radě ČT a Radě pro R a TV vysílání. Nebude to stížnost první. Už jednou, před dvěma roky podal Agrofert stížnost na čtyři pořady z cyklu Reportéři ČT. Stížnost neuspěla, protože se neprokázalo, že by tehdejší reportér Moláček či Fiala v pořadu uvedli informaci, která by neodpovídala pravdě. Agrofert tehdy argumentoval „imperativem podávání pravdivého obrazu skutečnosti,“ který prý ČT “zamlčením důležité informace nebo potlačení jejího podstatného aspektu“ porušuje.
Když byl včera v Událostech komentářích Andrej Babiš dotázán, zda bude reagovat na stanovisko České televize, žádající ministra financí, „aby jednoznačně upřesnil svůj výrok a doložil tvrzení, která zazněla ve včerejším vydání pořadu Reportéři ČT. Očekáváme, že pokud obvinění neprokáže, České televizi a především zaměstnancům redakce aktuální publicistiky se omluví,”odpověděl: „Já se určitě neomluvím, protože korupce nemusí být jenom finanční, jo. Tak když se podíváme do slovníku, já vám přečtu definici korupce – zneužití postavení, které je spojeno s porušením principu nestrannosti. Takže korupce může být zneužití postavení, to znamená České televize jako veřejnoprávního média. Překrucování spravedlnosti, falešné obvinění, úmyslné uvedení v omyl. Vy nejste nestranní, jste manipulativní, vedete jednostranným způsobem politický boj, umožňujete z publicistického pořadu skrytou formou se stával nástroj politického boje a vy vyvoláváte nepravdivý a falešný dojem.
A protože v závěru Babiš ještě jednou zdůraznil: „Korupce je zneužití postavení. Vy máte, vy jste veřejnoprávní televize a každý český občan platí 135 korun měsíčně, dostáváte 5,2 miliardy od lidí, abyste informovali vyváženě, vyváženě, abyste nevedli politický boj proti někomu,“ rozhodl jsem se nalistovat slovník s definicemi korupce. Naše jsem dvě:
Radou Evropy přijatá Občanskoprávní úmluva proti korupci, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2003, hovoří o korupci jako o: „přímém či nepřímém vyžádání, nabídnutí, předání nebo přijetí úplatku či jakékoliv jiné nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně, které narušují řádné plnění jakékoliv povinnosti nebo jednání vyžadovaného od příjemce úplatku, nepřípustné výhody nebo vyhlídky na ně.“ Transparency International používá svou vlastní definici korupce: „Korupci lze definovat jako zneužití svěřených pravomocí za účelem získání nezaslouženého osobního (soukromého) prospěchu.“
Po přečtení těchto definicí jsem zvědav, jak ten úplatek či osobní prospěch Reportérům ČT bude Andrej Babiš dokazovat.
P.S. Tento příspěvek by neměl být chápán jako apologetika zpravodajství a publicistiky České televize. Ne všechno, co se zde odvysílá, nese pečeť žurnalistické kvality, ne každá investigace jde do hloubky a je ochotna přijmout alternativní hlediska. Ano, vyskytly se případy, kdy reportér se dostal do vleku PR agentur zaplacených lobbyisty, protože bylo snadnější převzít nabízená fakta, než se za nimi plahočit a prověřovat je. Ano, někdy dostane více prostoru jen jedna strana sporu. Petr Kamberský v komentáři v Lidovkách “Blafuj jako Trump aneb ‚zkorumpovaná pakáž‘ podle Babiše“ připomíná aféru Čunek silně poháněnou Reportéry ČT, při níž „jeden z jejích reportérů si vyměnil za den i třicet textových zpráv s vyšetřovatelem, o němž tvrdil, že jej nezná.“
Ano, to všechno se občas děje a vůbec z toho nemám radost. Přesto však kvůli několika pokřiveným stromům by člověk neměl přestat vidět zdravý les, který tato společnost pro svou životosprávu a dobré dýchání potřebuje. Protože neznám všechny reportáže ČT týkající se Agrofertu, tiše doufám, že se tu opět – jako v minulosti – nenajde nic, co by se mohlo označit za nepravdu nebo lež, a že i v této postpravdivé době by omluva za nepravdivé osočení mohla nalézt své místo.
/ publikováno na webu autora