Jako řetězový e-mail koluje vyjádření Jana Schneidera k Vrběticím pro Parlamentní listy. Není překvapením, že rozhovorem argumentuje například Lubomír Volný nebo dezinformační média. Tvrzení Jana Schneidra rozebírají Čeští Elfové.

Tvrzení: „NATO stupňuje napětí u ruských hranic, v Bělorusku byl zlikvidován pokus o puč, Západ chce vyřadit Rosatom ze hry o dostavbu Dukovan, nestíhá vyrábět preparáty na očkování proti covidu a chce zabránit očkování ruskou vakcínou, USA ztratily pozici světové ekonomické jedničky a doma začíná hrozit občanská válka, do Evropy migrují masy obyvatel, zčásti z oblastí a přes země, které evropské země pomohly destabilizovat. U nás se blíží volby a opozice nemá žádná témata.“

Fakta:

Jedná se o řadu tvrzení, z nichž žádné není nijak doloženo. Například ohledně údajného pokusu o puč neexistuje nic jiného, než tvrzení běloruského KGB a běloruského vůdce Lukašenka, což je skutečně málo. Spíše to připomíná zpravodajské taktiky ruských a běloruských tajných služeb.

O jakou hru se jedná, popisuje například článek. který na webu atlanticcouncil.org publikoval 21. dubna 2021 Brian Whitmore. (Toto datum je třeba mít na paměti při autorových obratech jako „minulý týden“ atd.) V mírně zkrácené verzi přinášíme:

Na tvrzení běloruského vládce Alexandra Lukašenka z minulého týdne, že se stal terčem puče a pokusu o atentát podporovaného Spojenými státy, lze nahlížet tak, že jde jen o poslední z řady konspiračních výroků stále více obtěžovaného diktátora. Ale jak už to v bývalém Sovětském svazu bývá, při bližším zkoumání se zdá, že za vším tím šílenstvím je alespoň nějaká metoda. Lukašenkovo tvrzení, že spiknutí bylo schváleno „nejvyšším politickým vedením“ ve Spojených státech, přišlo jen několik dní poté, co ruská Federální bezpečnostní služba zatkla dva Bělorusy, včetně jednoho s americkým občanstvím, a obvinila je z přípravy státního převratu během přehlídky ke Dni vítězství 9. května v Minsku.

Juras Zjankovič, právník narozený v Bělorusku, který má rovněž americké občanství, a Aljaksandr Fjaduta, který v 90. letech působil jako Lukašenkův mluvčí, byli vydáni do Běloruska.

Běloruská KGB uvedla, že údajné spiknutí souviselo s internetovou diskusí na serveru Zoom, kterou loni v létě vedli odborníci, představitelé opozice a bývalí pracovníci orgánů činných v trestním řízení, kteří diskutovali o politické situaci v zemi a možných scénářích budoucího vývoje.

Bezprostřední kontext zatýkání a obvinění z přípravy státního převratu naznačuje, že tyto události jsou součástí širší operace, jejímž cílem je prosazovat strategické cíle Ruska jak v Bělorusku, tak vůči Západu.

Zprávy o „spiknutí za účelem převratu“ se objevily v době, kdy se Lukašenko připravuje na návštěvu Moskvy, kde bude 22. dubna jednat s vůdcem Kremlu Vladimirem Putinem. V předvečer Lukašenkovy návštěvy Putin ve svém bojovném projevu o stavu země 21. dubna údajné spiknutí zmínil a prohlásil, že to, co nazval „nespravedlivými sankcemi“ proti Bělorusku, přerůstá v „něco nebezpečnějšího: pokus o státní převrat v Bělorusku“.

V době, kdy spekulace o nadcházející schůzce v Moskvě narůstaly, vydal Lukašenko 17. dubna na státním telegramovém kanálu Pul Pervovo nepřímé prohlášení, v němž oznámil, že učinil „nejzásadnější rozhodnutí za čtvrtstoletí svého prezidentství“, a dodal, že „bude vážné“ a že rozhodnutí brzy „formalizuje“. To vedlo ke spekulacím, že by se mohla blížit nějaká forma hlubší integrace mezi Ruskem a Běloruskem.

Důležitý je také širší kontext, který provází nedávné zatýkání a obvinění z převratu. „Odhalení“ údajného spiknutí přichází v době, kdy Rusko viditelně rozšiřuje svou politickou, ekonomickou a vojenskou stopu v Bělorusku s jasným cílem dosáhnout dlouhodobého cíle Moskvy – udělat ze svého menšího, ale strategicky důležitého západního souseda poddajného a poslušného vazala. Přichází také v době, kdy se běloruská společnost stále více vzdaluje Rusku a přijímá Západ v rámci bezprecedentní vlny prodemokratických protestů…

Kromě prosazování geopolitických cílů Moskvy v Bělorusku přispívá toto „spiknutí a puč“ také k trvalému cíli Moskvy vytvořit se Západem narativ „co si budeme povídat“ v době, kdy je Rusko pod stále větším drobnohledem kvůli hromadění vojsk na ukrajinských hranicích. Navazuje také na zprávy o nových sankcích USA kvůli hackerskému útoku SolarWinds na americké federální úřady a vměšování do amerických voleb v roce 2020. A přichází uprostřed eskalující diplomatické krize s Českou republikou, která minulý týden vyhostila ruské diplomaty kvůli tvrzení, že za smrtícím výbuchem v českém zbrojním skladu v roce 2014 stáli ruští vojenští agenti.

Navzdory popírání ze strany USA a nedostatku jakýchkoli skutečných důkazů, které by to potvrzovaly, dává údajné spiknutí za účelem převratu Moskvě možnost prosazovat narativ, že se nedopustila ničeho hanebnějšího než Západ sám.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová prohlásila, že nedávné rozhodnutí České republiky vyhostit ruské diplomaty bylo snahou Západu odvést pozornost od údajného spiknutí za účelem převratu.

Běloruské „spiknutí a převrat“ vychází přímo z kremelské příručky, která využívá dramaturgie, úskoků a dezinformací k zamlžování, vytváření falešných rovnocenných narativů a vytváření skutečností na místě k prosazování imperiálních a revanšistických geopolitických cílů Moskvy.

(https://www.atlanticcouncil.org/blogs/ukrainealert/bizarre-belarus-coup-plot-has-all-the-hallmarks-of-a-classic-kremlin-drama/)

„Západ chce vyřadit Rosatom ze hry o dostavbu Dukovan…“ Tady neexistuje žádný „Západ“, který by vedl tažení proti jaderným elektrárnám stavěným Rosatomem, ale jde o technickou a strategickou bezpečnost. Technickou spolehlivost současných ruských reaktorů nikdo nezpochybňuje, jedná se o bezpečnost strategickou, což je něco zcela jiného. Pro demokratické země Západu platí, že přílišná závislost na dovozu surovin a technologií z nesvobodných zemí jako Rusko a Čína představuje jednak možnost vydírání, jednak případně zvýšený pohyb cizích státních příslušníků na našem území. Odstrašujícím případem je Maďarsko a jeho dostavba elektrárny PAKS. Maďarsko uzavřelo smlouvu, která se jeví pro Maďarsko jako značně nevýhodná, na stavbu ruské elektrárny si půjčilo ruské peníze.

„…nestíhá vyrábět preparáty na očkování proti covidu a chce zabránit očkování ruskou vakcínou…“

Problém ruské vakcíny Sputnik V byl popsán nesčetněkrát, nicméně propaganda Kremlu opakuje pořád to samé, to, co tady říká Jan Schneider. Rusko o schválení své vakcíny požádalo evropský úřad pozdě. Přinejmenším dvě země, Brazílie a Slovensko, sdělily, že nedostali k schválení vakcíny potřebnou dokumentaci a že dodaný Sputnik V. je jiný, než ho popisuje výrobce.

Jak vypadají obchody různých zemí, které hlásají „suverenitu“ a obchody bez „ideologie“ je v Maďarsku vidět také na nákupu čínské vakcíny: „Čína svůj Sinopharm chrlí v obřím množství a také dodávky do Maďarska proudí, na rozdíl od Sputniku, tak jak mají. Vakcínou se nechal naočkovat i sám premiér Viktor Orbán. Díky čínské látce je dnes Maďarsko nejproočkovanější zemí EU. Sinopharm je však také, přes primitivní výrobní technologii, vůbec nejdražší vakcínou, kterou se v Maďarsku očkuje. Její cena je 30 euro za dávku, nejdražší z unijních vakcín Pfitzer stojí 12 euro. AstraZeneca jen1,8 eura. Čínská vakcína byla nakupována přes maďarskou zprostředkovatelskou firmu Danubia Pharma, podle maďarských médií s vlastníky na Vanuatu. Orbánova vláda námitky odmítá s tím, že na cenu se u vakcíny nehledí.“

(Zdroj: https://www.denik.cz/komentare/komentar-palata-kouzlem-cinske-vakciny-v-madarsku-je-obludna-cena-20210315.html)

Zřejmě jen čirou náhodou na mezinárodní scéně Maďarsko dělá kroky, které Číně vyhovují. „Maďarsko zablokovalo prohlášení Evropské unie kritizující nový čínský zákon o bezpečnosti v Hongkongu, což pravděpodobně podkopává snahy čelit omezování svobod v této bývalé britské kolonii ze strany Pekingu.“

(https://www.reuters.com/world/asia-pacific/hungary-blocks-eu-statement-criticising-china-over-hong-kong-diplomats-say-2021-04-16/?)

Brazilský zdravotnický úřad v pondělí pozdě večer oznámil, že nedoporučuje dovoz vakcíny Sputnik V, kterou vyvinulo Rusko. Potřeba vakcín je v Brazílii naléhavá: Země byla zasažena jednou z nejhorších epidemií na světě, která byla způsobena vysoce nakažlivou variantou viru P. 1. Zdravotnický úřad Anvisa však uvedl, že nad vývojem, bezpečností a výrobou ruské vakcíny zůstávají otazníky. Všech pět ředitelů Anvisy hlasovalo proti dovozu vakcíny. Údaje o účinnosti vakcíny Sputnik V byly ‚nejisté‘, uvedl Gustavo Mendes Lima Santos, vedoucí oddělení léčiv a biologických produktů společnosti Anvisa, v dlouhé noční prezentaci. Poznamenal, že „‘zásadní otázky‘ zůstaly nezodpovězeny, včetně těch o možných nežádoucích účincích.“

(https://www.nytimes.com/2021/04/26/world/covid-vaccine-brazil-russia-sputnik.html?)

„V souvislosti s ruskou vakcínou v posledních týdnech silně rezonuje případ Slovenska, kam dorazila první dodávka 200 tisíc vakcín začátkem března, osobně ji pak na letišti v Košicích přivítal bývalý premiér Igor Matovič. Jeho tajná dohoda s ruskou stranou, o které nevěděla veřejnost, prezidentka Zuzana Čaputová ani část koaličních partnerů, rozpoutala hlubokou vládní krizi a nakonec vedla i k odchodu Matoviče z premiérského postu.

Ani měsíc po obdržení ruské dodávky vakcín ale Slovenský ústav pro kontrolu léčiv (ŠÚKL) nevydal stanovisko, zda je bezpečné očkování touto vakcínou zahájit. Od ruského výrobce totiž nedostal asi 80 procent požadovaných údajů, které jsou k hodnocení zapotřebí, uvedl minulý týden slovenský regulátor a upozornil na další vážné nedostatky Sputniku.

Jednotlivé šarže podle něj nemají stejné vlastnosti, a vakcína dokonce přichází v různé formě – v podobě prášku nebo roztoku. Vakcíny, které v březnu doputovaly na košické letiště, se tak liší od látek použitých v testech publikovaných v časopisu Lancet, tvrdí slovenský lékový úřad.“

(https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/sputnik-rusko-vakcina-koronavirus-moskva-slovensko-madarsko-cesko-ockovani-covid_2104130633_eku)

Tvrzení: „A tak se ředitel BIS rozhodl, že vyslyší jakési tajné přání, tu skrumáž jedním šťouchem rozstřelí, a ještě dostane generálské prýmky a bude jmenován na další funkční období. Už dříve si vyzkoušel, jak řídké šlichty mu vedení státu a veřejnost spapaly, a nyní přišel s konspirační teorií, kde jsou důkazy v koncentraci sotva homeopatické… Není důvod věřit představitelům státu. Na místě jsou pochybnosti naprosto zásadní. Je totiž velmi pravděpodobné, že nic z toho, co řekl premiér, se nestalo. Že ono „důvodné podezření“ je výmysl BISky… Nebyl totiž předložen jediný validní argument, zejména co se týče vstupu inkriminovaných osob do objektu. Výslovně to řekl ředitel policejní Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek, že na základě zjištěných NEPŘÍMÝCH důkazů NENÍ MOŽNÉ zahájit trestní řízení.“

Fakta:

Především by mělo stačit, že fakta o zapojení příslušníků Rusko GRU nejsou nějakým výmyslem českých tajných služeb, ale všechno podstatné víme i ze zahraničních zdrojů, které nemají s tajnými službami nic společného.

„Jak již odhalila společná investigace, na níž se spolupracoval Bellingcat, The Insider, Der Spiegel a Respekt, na výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014 se mohlo podílet nejméně osm příslušníků tajné jednotky ruské 29155 spadající pod velení ruské vojenské rozvědky GRU. Do akce byl výjimečně zapojen i velitel jednotky, generálmajor Andrej V. Averjanov.

Minimálně dva příslušníci týmu Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, kteří jsou podezřelí, že byli přímo ve Vrběticích, byli po akci oceněni nejvyšším státním vyznamenáním Hrdina Ruska a nejméně čtyři další členové týmu dostali od ruské vlády bezprostředně po operaci zdarma byty. Z pohledu Moskvy tak nepochybně šlo o úspěšnou operaci.

Data analyzovaná Bellingcatem a jeho partnery podporují hypotézu, že výbuchy v roce 2014 v Česku byly součástí dlouhodobější operace GRU, která měla narušit schopnost Ukrajiny získávat zbraně a munici nezbytnou pro obranu proti ruským jednotkám. V červenci 2014 začala GRU koordinovat útoky proti východním částem Ukrajiny a součástí toho bylo i diverzní působení jednotky 29155. Její členové měli za úkol několik akcí – kromě výbuchu ve Vrběticích i následný pokus o atentát na Emiliana Gebreva a velmi pravděpodobně minimálně jeden další výbuch v muničních skladech v Bulharsku v roce 2015.

Nasvědčuje tomu více informací. Telefonní záznamy členů jednotky 29155 ukazují, že během roku 2014 a 2015 aktivně komunikovali s ruskými důstojníky nasazenými ve válce na Donbasu a také s tamními separatistickými veliteli. Členové týmu 29155 operovali v daném období jak v Česku, tak v Bulharsku: akce jednotky byly namířeny na Gebreva a jeho firmu EMCO, jejíž vojenský materiál mohl představovat pro obranyschopnost Ukrajiny zásadní faktor.“

Jak zjistila během vyšetřování česká policie, veřejně deklarovaným cílem Čepigy s Miškinem byla návštěva muničního skladu ve Vrběticích, kam se dopředu objednali jako obchodníci se zbraněmi (použili fiktivní pasy na příjmení Tabarov a Popa). Každý, kdo chtěl muniční areál z obchodních důvodů navštívit, musel jeho správcům předem poslat e-mail se žádostí, v jakém časovém rozmezí chce přijít; v případě cizinců musel dodat i kopie pasů.

Čepiga s Miškinem se do Vrbětic objednali e-mailem, který byl podle policejní expertizy zbaven všech metadat. To znemožňuje určit, odkud přesně byl odeslán. Povolení ke vstupu do Vrbětic jim provozovatel vydal na období od 13. do 17. října. K výbuchu v muničním skladu č. 16 došlo 16. října v 9:25. Policie zatím nemá přímý důkaz, že do areálu oba muži fyzicky skutečně vstoupili, ale považuje to za vysoce reálné.“

(https://www.respekt.cz/agenda/bellingcat-a-respekt-vybuch-ve-vrbeticich-byl-soucasti-dlouhodobejsi-operace-proti-ukrajine)

Když to shrneme, je úplně jedno, jestli je možné zahájit trestní řízení kvůli nedostatku přímých důkazů. Stačí, že Alexandr Miškin (Alexandr Petrov) a Anatolij Čepiga přijeli do České republiky s falešnými pasy a objednali se do skladu ve Vrběticích.

Jen detail na ukázku o Miškovi: „Ve svém pasu, se kterým cestuje do evropských zemí, používá krycí jméno Alexandr Petrov. Jeho pas se liší pouze ve třech po sobě jdoucích číslech od pasu jiného agenta GRU Boširova (Čepigy) a je zřejmé, že byl vydán na stejném místě (ze stejné série pochází i pas jiného agenta GRU – plk. Šišmakova, který se jako Eduard Širokov podílel na pokusu o státní převrat v Černé Hoře). V pasu byla zachována většina původních životopisných údajů Miškina, jen se změnou příjmení bylo jako místo narození nově uvedeno město Kotlas. Jak zjistil Bellingcat, je v evidenci pasů obou agentů poznámka „neposkytovat údaje“ následovaná záhadným číslem (1957966), které bylo nakonec po přidání trojčíslí pro Moskvu (+495) identifikováno jako telefonní číslo na ruské Ministerstvo obrany. V Moskvě Miškin žije se ženou a dvěma dětmi na jiné adrese, než uvádí v pasu. Až do září 2014 byl v Moskvě registrován na adrese Koroševskoje Šosse 76B, což je adresa velitelství GRU. Jeho pravou identitu odkryl investigativní web Bellingcat ve spolupráci se svými zdroji v Rusku.“

(https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Mi%C5%A1kin)

Pokud Jan Schneider vystupuje jako znalec zpravodajské problematiky, mělo by mu být jasné, že jednak to nebyla jen BIS, kdo získal potřebné informace, jednak je dost nemožné, aby britská tajná služba a Bellingcat vymysleli do všech detailů celou anabázi těchto dvou příslušníků GRU a vytvořili zpětně umělé elektronické stopy.

Tvrzení:
„My tu ale opakujeme tu šílenost, jaká se ve Velké Británii odehrála kolem otrávení Skripalových. George Beebe, ředitel Center for the National Interest’s Intelligence Program, bývalý analytik ruské sekce CIA a poradce viceprezidenta Dicka Cheneyho, napsal v říjnu 2018 v časopisu National Interest (The Skripal Rorschach Test), že videozáznamy ukázaly, že Skripalovi opustili svůj dům předtím, než ti dva údajní „smrťáci“ z GRU přijeli do Salisbury, a už se do domu nevrátili. Jinými slovy, tento velmi konzervativní odborník, jehož podezírat z nějakých sympatií k Rusku by bylo opravdu velmi výstřední, napsal, že ti dva Rusové prostě Skripalovy otrávit nemohli. Uvádí tam ještě množství dalších argumentů, podporujících tento závěr.“

Fakta: Netušíme, jestli Schneider ten původní článek nečetl, nebo si z něj vybral jen jeden odstavec. Proto ocitujme několik dalších pasáží.

„To, co vidíme v záležitostech lidí a národů, často závisí spíše na tom, čemu věříme, než na nezaujatém hodnocení faktů. Reakce na nejnovější vývoj v kauze Skripal – které zahrnují nové zveřejněné důkazy, jež silně naznačují, že za pokusem o otravu bývalého ruského špiona stáli ruští představitelé, ale vrhají jen málo světla na jejich motivy – jsou toho příkladem.

Autor popisuje falešnou identitu i pohyb obou mužů v Británii a pak jejich vystoupení v ruské televizi:

„Prezident Putin toto obvinění odmítl. Muže označil za ‚civilisty, nikoliv zločince‘ a vyzval je, aby se přihlásili. Krátce poté odvysílala ruská televize exkluzivní rozhovor s oběma muži. Ti se hájili tím, že nebyli důstojníky zpravodajských služeb, kteří prováděli atentát. Byli to spíše dva instruktoři fitness, kteří si udělali víkendový výlet do Anglie, aby si prohlédli nádherné památky v Salisbury a okolí, včetně historické katedrály a hodin. První pokus o turistiku jim zkrátilo špatné počasí, a tak se museli v neděli do Salisbury vrátit, aby prohlídku dokončili. Sdíleli hotelový pokoj, jen aby ušetřili peníze. Stejně jako postava Caryho Granta v Hitchcockově filmu Na sever severozápadní linkou byli prostými soukromníky, kteří se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě a nechali se omylem považovat za příslušníky tajných služeb, a zoufale doufali, že se vrátí do tiché anonymity mimo záři reflektorů.

Rozhovor vyvolal u diváků na Západě kolektivní úšklebek. Vyprávění mužů neslo všechny znaky krycí historky, a to nepříliš přesvědčivé. Ruský zpravodajský web uvedl, že oba muži měli u sebe mezinárodní pasy, jejichž sériová čísla šla téměř po sobě, což je velmi nepravděpodobná shoda okolností. Západní investigativní web Bellingcat uvedl, že ruské archivy nemají žádný záznam o tom, že by některý z mužů měl před rokem 2009 vnitřní ruský pas, což je u běžných ruských občanů velmi neobvyklé. Bellingcat navíc objevil fotografii z roku 2003 známého důstojníka ruské vojenské rozvědky, plukovníka vyznamenaného za statečnost v blíže nespecifikovaných operacích, který se nápadně podobal mladší verzi jednoho z obviněných mužů. Bylo téměř jisté, že se jedná o důstojníky GRU, což je běžně používaná zkratka pro ruskou vojenskou rozvědku. A pokud to byli důstojníci GRU, pak se v případě otravy Skripala jednalo o státem řízený ruský atentát. ‚GRU je vysoce disciplinovaná organizace s dobře zavedeným řetězcem velení,‘ uvedla britská premiérka Theresa Mayová. „Nešlo tedy o žádnou zběsilou operaci.“

Pak autor líčí názory oponentů této verze:

„Ne tak rychle, opáčili skeptici. Muži zjevně nebyli pouhými turisty. Ale byli to vrazi řízeni Kremlem, prováděli soukromou vendetu proti bývalému kolegovi, který odhalil korupci v GRU, nebo se zabývali nějakou jinou variantou nekalé činnosti? Jejich operační zabezpečení bylo pro tak citlivou misi zjevně nedostatečné, protože cestovali do Salisbury a jeho okolí na dohled kamer uzavřeného televizního okruhu. Pro muže, kteří údajně převáželi nebezpečnou chemickou zbraň, binární jed, který se aktivuje až po smíchání jeho složek, byla jejich volba hotelového pokoje, v němž chyběla vnitřní koupelna nebo umyvadlo, podivná, což jim v případě nehody znemožňovalo přístup k vodě. Načasování jejich nedělní návštěvy Salisbury navíc neodpovídalo ani údajnému způsobu podání jedu, který byl podle britských úřadů aplikován na kliku Skripalových domovních dveří a vstřebán kůží, když se Skripalovi kliky dotkli.

Videozáznamy ukázaly, že Skripalovi opustili dům mnohem dříve, než se v neděli kolem poledne objevili muži, a nenaznačují, že by se do domu vrátili předtím, než později odpoledne onemocněli na lavičce v parku ve městě. A konečně, pouze jeden z mnoha testů na přítomnost novičoku v hotelovém pokoji mužů přinesl pozitivní výsledek a pozitivní test na tomto stěru se nepodařilo v laboratoři zopakovat. Mohl si být někdo opravdu jistý, že měli na pokoji chemickou zbraň?

Vzhledem k těmto zjevným anomáliím, argumentovali skeptici, nebylo také možné, že muži byli současní nebo bývalí důstojníci GRU, které si soukromě najali ruští podnikatelé, aby jim pomohli nelegálně převádět a prát peníze mimo pozornost státních orgánů?“

A dále: „Debata o nejnovějších důkazech se odvíjí od toho, čemu je kdo ochoten věřit ohledně fungování ruského politického systému a o co Moskva ve světě usiluje. Pro ty, kdo vidí ruskou vládu jako přísně disciplinovanou organizaci, kterou Putin přísně kontroluje a která má v úmyslu eliminovat své vnitřní oponenty a zastrašovat a podkopávat Západ, je případ Skripal všechno, jen ne uzavřený. Přítomnost důstojníků GRU v Salisbury v den otravy je sama o sobě dostatečným důkazem viny Kremlu. Putinovo riskantní popírání – a jeho odsouzení Skripala – jen posiluje závěr, že útok nařídil.

Pro ty, kdo považují ruskou vládu za gang, který neumí střílet rovně, míchá oficiální aktivity s nelegálními obchody na straně druhé a zároveň se snaží udržet fikci, že Putin předsedá dobře namazanému stroji, vypadá situace mnohem nejasněji. K činům těchto mužů mohla vést osobní msta nebo soukromá korupce. Nedokonalé operační zabezpečení a konečné selhání mise jsou známkou toho, že GRU není tak docela ‚vysoce disciplinovanou organizací‘, jak tvrdí Theresa Mayová. A nedávalo by smysl, kdyby se Putin zaměřil na Skripalovy v předvečer pořádání mistrovství světa ve fotbale, kde vyvíjel obrovské úsilí v oblasti vztahů s veřejností, aby vylepšil mezinárodní obraz Ruska.“

Pak je tam poslední věta článku, kde George Beebe píše: „Nakonec se však tyto rozdíly staly akademickými. Tím, že se Putin rozhodl vrhnout na to, co se stalo, spíše stín než světlo, dal jasně najevo, že za útok nese odpovědnost, ať už ho nařídil, nebo ne.“

(https://nationalinterest.org/feature/skripal-rorschach-test-32742)

Proč necitoval Jan Schneider i tuto poslední větu? Protože by jeho výklad postavila na hlavu.

Stopy jedu byly vyšetřovateli nalezeny v jejich hotelovém pokoji.

„Obě noci strávili v hotelu City Stay u stanice DLR Bow Church v Bow ve východním Londýně. Novičok byl nalezen v jejich hotelovém pokoji poté, co jej policie 4. května 2018 zapečetila.

(https://en.wikipedia.org/wiki/Poisoning_of_Sergei_and_Yulia_Skripal#Suspects_and_attack_timeline)

Odborník na tajné operace Schneider by ostatně mohl být aspoň znejistěn naprostou nedůvěryhodností výpovědi obou mužů, kterou zná i britský bulvární tisk:

Tvrdí: Údajní nájemní vrazi tvrdí, že před útokem jméno Skripal „neslyšeli“ a nevědí, zda šli kolem jeho domu. Boširov řekl: „Možná jsme kolem něj prošli, možná jsme kolem něj neprošli, nevím, to příjmení jsem neslyšel.“

Co víme: Dvojice tvrdí, že byla v Salisbury, aby navštívila katedrálu – nicméně poté, co opustili vlakové nádraží, byli na kamerovém záznamu zachyceni, jak jdou severozápadním směrem ke Skripalovu domu, místo jihovýchodním směrem ke kostelu.

Dne 4. března v 11:58 byla dvojice spatřena na Wilton Road, necelý kilometr od Christie Miller Road, Skripalovy adresy. Podle policie to bylo jen „několik okamžiků před“ útokem.

Ve 13.05 hodin pak nastoupili do vlaku zpět do Londýna.

(https://www.thesun.co.uk/news/7251955/salisbury-novichok-assassins-excuses-evidence/)

„Katedrála v Salisbury je vzdálená pouhých 15 minut chůze od místního vlakového nádraží směrem na severozápad. Ti dva se však vydali přesně opačnou trasou, a to na jihovýchod – přímo do čtvrti Sergeje Skripala. Na benzinové pumpě vzdálené několik minut od jeho domu je zaznamenala průmyslová kamera. Britští vyšetřovatelé se domnívají, že na kliku jeho dveří použili novičok. Skripal a jeho dcera Julija byli později toho dne nalezeni v bezvědomí na lavičce v parku v centru města.“

(https://www.dw.com/en/salisbury-poisoning-suspects-story-what-doesnt-add-up/a-45494771)

Tvrzení:
„Parlament většinově zešílel. Státní zástupce právnicky a zpravodajci odborně poslancům vysvětlili, proč se nemůže jednat o státní terorismus. Poslanci se vzepřeli, jim nikdo nebude nic vysvětlovat, oni jsou přece zákonodárci, po pánubohu hned druzí, a odhlasovali, že o státní terorismus šlo. A blbí senátoři nesměli zůstat pozadu… Krom toho nešlo ani o prostý terorismus, ať už ty muničáky vyhodil do luftu kdokoliv. Terorismus s sebou nese nějaký požadavek – zde nebylo za těch šest let nic. Podle mě šlo o brutální konkurenční boj v branži, pokud nešlo třeba o pojišťovací podvod“.

Fakta:

Pojmy terorismus a státní terorismus se používají v různých významech:

„Ohledně správné definice slova ‚terorismus‘ neexistuje ani akademická, ani mezinárodní právní shoda. Někteří vědci se domnívají, že za ‚terorismus‘ lze označit jednání vlád. Paul James a Jonathan Friedman, kteří používají termín ‚terorismus‘ pro označení násilných akcí používaných s převažujícím záměrem vyvolat teror, rozlišují mezi státním terorismem proti nebojujícím osobám a státním terorismem proti bojujícím osobám, včetně taktiky ‚šok a hrůza: ‚Šok a hrůza‘ jako podkategorie ‚rychlé dominance‘ je označení pro masivní zásah, jehož cílem je vyvolat v mysli nepřítele hrůzu. Jedná se o formu státního terorismu…

Ačkoli nejběžnější moderní užití slova terorismus se vztahuje na politické násilí povstalců nebo spiklenců, které způsobuje civilní oběti, někteří vědci podávají širší výklad povahy terorismu, který zahrnuje pojmy státní terorismus a terorismus sponzorovaný státem. Michael Stohl tvrdí: ‚Používání taktiky teroru je v mezinárodních vztazích běžné a stát byl a zůstává pravděpodobnějším zaměstnavatelem terorismu v rámci mezinárodního systému než povstalci.‘ Stohl však upřesňuje, že ‚Ne všechny akty státního násilí jsou terorismem. Je důležité si uvědomit, že v případě terorismu má násilí, kterým se hrozí nebo které je pácháno, širší cíle než pouhé fyzické poškození oběti. Důležitější než bezprostřední oběť je publikum činu nebo hrozby násilí‘.“

Pokud neexistuje jen jedna definice „státního terorismu“, nelze označit někoho za „blbého“ jen proto, že nepoužívá definici Jana Schneidera.

Tvrzení:
„Zpravodajské služby celosvětově ztratily kredit v roce 2003, kdy se velkou měrou podílely na zločinu proti lidskosti, totiž na agresi proti Iráku, jejímž výsledkem jsou statisíce mrtvých, raněných, lidí bez domova – a současně i vznik Islámského státu a migrační vlny týrající evropské státy.“

Fakta:

Zpravodajské služby mají za sebou nesčetné množství operací, které byly úspěšné. V irácké válce významnou roli hrálo tvrzení o zbraních hromadného ničení, míněno chemických, z jejich utajovaného vlastnictví byl podezírán irácký diktátor Saddám Husajn. Byl to ovšem jen jeden faktor, protože Saddám a jeho režim představovali hrozbu i bez chemických zbraní.

Problém ovšem představovalo podivné chování iráckého režimu, který zbraně sice zničil, ale vysílal zvláštní signály:

„K jednostrannému zničení došlo tajně mezi červencem a prosincem 1991. Inspektoři OSN brzy zjistili, že Irák vlastní mnohem více zbraní, než deklaroval. Pod tlakem se Iráčané 17. března 1992 přiznali k jednostrannému zničení zbývajících chemických zbraní a balistických raket. Jak to ale dokázat? Vzali inspektory na pouštní místa, kde ke zničení došlo.

Ukázali jim deníky vojenského personálu, který se na likvidaci podílel. Ale jak si OSN mohla být jistá, že vše bylo zničeno? Jak mohla OSN s jistotou vědět, kolik toho Iráčané vůbec měli, když všechny dokumenty zmizely? ‚Byl to obrovský problém,‘ říká Duelfer (Charles Duelfer, který v roce 2004 po invazi napsal konečnou zprávu CIA o iráckých zbraních hromadného ničení.). ‚Znemožnilo nám to ověřit jejich zničení.‘

Saddám navíc nadále popíral, že by kdy existoval program jaderných a biologických zbraní. Inspektoři rychle odhalili zbytky iráckých jaderných zařízení a ty byly rychle zničeny. O plném rozsahu programu biologických zbraní z doby před rokem 1991 se však OSN dozvěděla až v roce 1995, kdy zběhl Saddámův zeť Husajn Kamil. Iráčané se snažili obvinit Kamila z utajování a nyní inspektorům vyprávěli o zničení biologických zbraní v roce 1991.

V roce 1996 inspektoři zničili hlavní irácké zařízení na výrobu biologických zbraní v al-Hakamu, které bylo v roce 1991 asanováno a upraveno pro civilní použití. Cílů rezoluce 687 bylo nyní v podstatě dosaženo – Irák byl odzbrojen a neměl žádné významné zařízení na výrobu zbraní hromadného ničení. V té době už ale inspektoři OSN nevěřili Iráčanům ani slovo.

‚Obrovskou chybou americké zpravodajské komunity bylo, že jsme se drželi pouze jedné hypotézy – že Saddám by byl v podstatě blázen, kdyby neměl zbraně hromadného ničení,‘ říká Duelfer. ‚Kdysi jsem bezelstně říkal, že kdyby se Saddám zbavil zbraní hromadného ničení, byl by jednou z mála zemí v regionu, která je nemá.‘

Ale i dnes se Hans Blix domnívá, že Iráčané mohli udělat více pro ověření jednostranného zničení. Omezené množství dokumentů se podle něj skutečně zachovalo. A co je důležitější, mohli poskytnout vědce k výslechu. Problémem bylo také podivné chování Iráčanů během inspekcí, zejména na prezidentských místech, kam často zakazovali přístup. ‚Když jsme se tam konečně dostali, nic jsme nenašli,‘ říká doktor Blix. ‚Dokonce jsme se podívali i do ledničky. Našli jsme marmeládu. Proč se chovali, jako by měli co skrývat, když to tak nebylo?‘…

V prosinci 1998 se vztahy s OSN rozpadly a inspekce byly zastaveny – pro okolní svět to byl další důkaz Saddámovy viny. Když byly inspekce na podzim roku 2002 obnoveny, panoval naprostý konsenzus, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení. ‚Vnitřně jsem tomu věřil,‘ říká doktor Blix.“

(https://www.historytoday.com/what-did-happen-saddam%E2%80%99s-wmd)

Paradoxem je, že podle 21. června 2006 odtajněné zprávy zpravodajského střediska amerického ministerstva obrany (vojenská tajná služba) bylo v Iráku od roku 2003 do roku 2006 nalezeno asi 500 kusů chemické munice. Obsahovala hořčičný plyn a sarin. Chemické zbraně se tak nakonec v Iráku našly, ovšem nebylo to samozřejmě to množství, o kterém se původně uvažovalo.

(https://www.un.org/depts/unmovic/new/documents/quarterly_reports/s-2006-701.pdf)

Jan Schneider

„V prosinci 1976 připojil svůj podpis pod Chartu 77. Spolupracoval se skupinou The Plastic People of the Universe. V roce 1993 získal Cambridge Certificate in Religious Studies. Od roku 1990 působil ve službách zpravodajských, policejních a vládních, mimo jiné byl ředitelem Kanceláře Rady vlády ČR pro zpravodajskou činnost. Od roku 2005 pracuje jako publicista a bezpečnostní analytik.“

(https://ceskapozice.lidovky.cz/novinari/jan-schneider.N3021)

Články Jana Schneidera se často vyskytují na proruských dezinformačních webech.


Elfové je v českém internetovém prostředí sebeprezentační název anonymní aktivistické skupiny, která si vzala za cíl „boj s internetovými trolly, kteří šíří dezinformace a proruskou propagandu“. Skupina se zformovala v roce 2018 po vzoru obdobných skupin v pobaltských státech, například Litvy, kde podobná aktivita vznikla asi o pět let dříve. Přijala od nich také označení za elfy.