Prémiové verze Idnes vydala 26. července článek, ze kterého se může zdát, že za osvobození vraha Jozefa Slováka může Václav Havel. Ve skutečnosti však tomu tak nebylo. Ani jedna z amnestií vyhlášených Václavem Havlem se netýkala osob, které spáchaly vraždu, znásilnění nebo loupež.
Samotná amnestie z ledna 1990 se vztahovala na lidi odsouzené za úmyslné trestné činy na maximum dvou let vězení a lidi odsouzené za neúmyslné trestné činy na maximum tří let vězení. Některé vyšší tresty byly zkráceny o třetinu až polovinu. Zároveň Havel zastavil trestní stíhání lidí, kde hrozila maximální sazba tří let ve vězení. Amnestie se nevztahovala na lidi odsouzené za vraždy, loupeže a znásilnění. A také na recidivisty. V únoru 1990 vyhlásil prezident Havel ještě jednu amnestii. Vyhlášena byla „v zájmu posílení záruk demokracie, veřejného klidu a pořádku“ a týkala se pouze abolice ve věcech nedovoleného ozbrojování, za podmínky dobrovolného odevzdání zbraní a výbušnin nejpozději do 1. března 1990. Václav Havel také vyhlásil amnestii po svém prvním zvolení prezidentem České republiky. Z celkem 14 tisíc vězňů se týkala jen asi 130 osob. Naposledy amnestii vyhlásil exprezident Havel v roce 1998. Z celkem 22 tisíc vězňů bylo propuštěno přes 930 osob, u dalších několika set bylo zastaveno trestní stíhání.
Zpět ovšem k první amnestii. Amnestie nebyla žádnou haló akcí Václava Havla připravovali ji odborníci, byly mezi nimi známé osobnosti, jako třeba Otakar Motejl, Pavel Rychetský, Dagmar Burešová a další.
Václav Havel, který sám prošel komunistickými kriminály, vězeňské prostředí pozdního komunismu dobře znal, a věděl tudíž, jak tenká linie vedla mezi vězněním za trestné činy, a vězněním politicky motivovaným. Věděl, že komunistický režim ve snaze vyhnout se mezinárodní kritice často zavíral do vězení lidi z různých důvodů „nepohodlné“ pod záminkou částečně či úplně vykonstruovaných trestných činů, jako byla třeba zpronevěra. K takovým lidem patřili nejen otevření kritici režimu, ale i ti, kdo si nedávali z různých důvodů takříkajíc „pozor na ústa“ a režim se jim chtěl pomstít kromě vyhazovu z práce i další represí.
Podle studie Institutu pro kriminologii a sociální prevenci nepřispěla amnestie rozhodujícím způsobem k vzestupu kriminality v letech 1990 a 1991. Což je období, které by jinak většina amnestovaných strávila za mřížemi vzhledem k tomu, že se amnestie vztahovala primárně na úmyslné trestné činy s maximální sazbou dvou let. Tito lidé díky ní mohli začít nový život.
K možným nedostatkům či selháním zvoleného postupu patří nedostatek komunikace ve vysvětlování důvodů amnestie, což bylo ovšem v kontextu revolučních změn pochopitelné. Již od počátku šířili kritici Václava Havla dezinformace a ty dodnes využívají nejen dezinformační a bulvární média.
Připraveno společně s projektem Dezinformace.com
Fb skupina: https://facebook.com/groups/dezinformace/
Zdroje: