Po protivládní demonstraci Milionu chvilek na pražské Letné se na sociálních sítích rozjela tradiční vlna zlehčování, karikatur a osobních útoků. Jedním z nejvýraznějších hlasů byl Aleš Svoboda z Mělníka, který akci popsal jako sraz „pitomců“, „šašků“ a lidí toužících po penězích. Jenže dostupné reportáže ukazují jiný obraz: demonstrace byla namířena proti krokům vlády Andreje Babiše, proti oslabování veřejnoprávních médií, proti škrtům v obraně a proti opatřením, která podle organizátorů ohrožují demokratické instituce a občanskou společnost. Nešlo tedy o bezobsažné „zabékání“, jak se snaží Svoboda sugerovat, ale o protest s jasně formulovanými tématy.
Svobodovy statusy pracují především s karikaturou a podsouváním motivů. Když tvrdí, že jediným skutečným úspěchem demonstrace byly peníze „na účtech organizátorů“, bez důkazů tím naznačuje, že občanský protest je jen výdělečný projekt. To je oblíbený dezinformační trik: místo věcné polemiky se publiku nabídne podezření, že všichni ve skutečnosti jednají zištně. Ve skutečnosti Milion chvilek své financování zveřejňuje, má transparentní účet, výroční zprávy i veřejně popsané rozdělení darů mezi veřejné akce a běžný provoz. Samotná existence darů proto není žádným důkazem „tunelu“, jak se snaží Svoboda naznačit.
Podobně zavádějící je i jeho tvrzení, že demonstrace byla fiaskem, protože „nic nezmění“ a zákony se schvalují ve Sněmovně, ne na Letné. To je falešné měřítko. Smyslem veřejných protestů není nahradit parlament, ale vyjádřit nesouhlas, mobilizovat veřejnost a vyvinout politický a společenský tlak. Pokud by se úspěch demonstrací měřil jen tím, zda ještě ten den padne vláda nebo se zastaví legislativní proces, byla by za „zbytečnou“ označena téměř každá občanská akce v dějinách demokracie. Ani Macinkova reakce, že koalice „nátlaku nepodlehne“, na tom nic nemění — spíše potvrzuje, že protest byl politicky viditelný a vláda jej nemohla ignorovat.
Svoboda navíc odvádí pozornost od obsahu k urážení řečníků. Vysmívá se starší paní, která přečetla svůj krátký projev z papíru, zesměšňuje ty, kdo četli z mobilu, a tvrdí, že správný řečník má mluvit pouze „z patra“. To ale není argument k věci. Není podstatné, zda někdo používá poznámky, ale co říká. Když místo reakce na obsah zaznívá jen „idioti“, „bezmozci“ nebo přirovnání k tříletému dítěti, nejde o polemiku, ale o čistou dehumanizaci oponentů. I to je typický znak manipulační komunikace: diskusi nahradí pohrdání, výsměch a vulgarita.
Na tom všem je navíc příznačné, že Aleš Svoboda není v podobném stylu nováčkem. Seznam Zprávy letos popsaly, jak si vymyslel dezinformaci o prezidentu Petru Pavlovi a sám nakonec přiznal, že si vymýšlí.I my jako Manipulátoři.cz se mu věnovali opakovaně už dříve — například když si podle nich vymyslel neexistující průzkum, šířil nesmysly o pražské zoo nebo další smyšlené příběhy kolem Ukrajiny. I proto není jeho současné líčení Letné jen „ostrý názor“, ale další pokračování stylu, v němž se fakta rozpouštějí ve vulgaritě, zkreslení a účelovém překrucování reality.