Někdy se může zdát, že fenomén fake news je novodobou součástí našich životů, našeho veřejného života. Není tomu tak. Dezinformace se šířily od nepaměti, ačkoliv šíření bylo mnohem pomalejší jak dnes. Specialistou na šíření dezinformací byla například Státní bezpečnost Československé republiky (StB).
V této souvislosti je nutné vzpomenout na rok 1964. Tehdy StB „rozjela“ obrovskou dezinformační kampaň: Akci Neptun. Akce byla dílem nově založeného odboru StB. Poprvé v ní StB využila také média, a to přímo Československou televizi. Jednalo se o jednu z nejúspěšnějších dezinformačních kampaní Státní bezpečnosti, při které byly v roce 1964 na dně Černého jezera na Šumavě senzačně objeveny bedny s tajnými nacistickými materiály, čehož komunistický režim využil na masivní propagandu v domácích i světových médiích. Cílem celé Akce Neptun bylo mystifikovat a ovlivnit veřejné mínění v Československu a v zahraničí a diskreditovat některé západní politiky. V roce 1965 měla v Německu skončit lhůta promlčení nacistických zločinů. Hlavní cíl akce byl donutit západoněmeckou vládu, aby byla tato lhůta prodloužena. Západní Německo mělo být díky kampani představené jako pokračovatel nacistického Německa. Kromě toho bylo záměrem akce znejistit Západ tím, že mezi nalezenými dokumenty jsou záznamy nacistických donašečů.
Dokumenty vzrušily světovou veřejnost, zahraniční organizace stíhající nacistické zločince stupňovaly své úsilí. Mnoho materiálů bylo využito ke kompromitovaní západoněmeckých, rakouských či italských politiků. Způsobily odchod některých politiků ze scény i několik sebevražd.
„Vlastních nepublikovaných nacistických materiálů vhodných k využití v akci Neptun mělo Československo zoufale málo. Proto se StB s prosbou o pomoc obrátila na sovětskou KGB, která měla trofejních materiálů mnohem více. Sověti přislíbili, že pomůžou. Začala se chystat tisková konference, na níž měl promluvit ministr vnitra Lubomír Štrougal,“ píše Česká televize. „Jenže dokumenty z Moskvy pořád nepřicházely. Současně se mezi pracovníky televize a nezasvěcenci z ministerstva vnitra šířila šeptanda: Bedny hodili do Černého jezera pracovníci rozvědky. Až v polovině srpna přivezl kurýr KGB letadlem několik pytlů spisů. Stejskal, Bittman a další důstojníci rozvědky z nich vybrali nejzajímavější: Dokumenty o operacích nacistické bezpečnostní služby SD v Itálii, o přípravách diverze proti americkému štábu v Itálii skrývající se pod názvem Anzio, o důvodech potlačení povstání nacistů v Rakousku roku 1934, o vyvražďování civilního obyvatelstva Ukrajiny jednotkami SS, dále záznamy z porad německé zpravodajské služby v Berlíně… Avšak na některých papírech zůstaly poznámky inkoustovou tužkou v azbuce – dílo fušérských sovětských archivářů,“ psal už v roce 2002 web Idnes.cz.
„Tisková konference k nalezeným dokumentům se za přítomnosti domácích a zahraničních novinářů uskutečnila 15. září 1964 dopoledne v budově Československé televize. Ministr vnitra Lubomír Štrougal na ní novináře seznámil s obsahem beden. Listiny podle něj dokazovaly, že Západní Německo a Rakousko jsou prorostlé přisluhovači nacistického režimu. Novináři byli přesvědčováni, že západoněmecká rozvědka pokračuje plně v tradicích nacistické špionážní služby, neboť převzala do svých služeb staré osvědčené nacistické kádry, využívá starých nacistických sítí a provádí špionáž i proti dnešním politickým přátelům a spojencům NSR. Novinářům byl v rámci tiskovky také promítnut televizní film o nálezu nazvaný Archivy z jezera,“ píše Daniel Růžička na webu Totalita.cz.
„O zfalšované a nesouvisející nacistické dokumenty měli zájem jak historici, tak vlády. Ve Vídni vydali z dokumentů, které se týkaly Rakouska i esesáckého vraždění na Ukrajině, několik knih. I když se, pravda, někteří historici podezřívavě pozastavovali nad poznámkami v azbuce, které viděli na okrajích,“ psal web Idnes.cz.
Pravé pozadí diskreditační a dezinformační operace odhalil veřejnosti až v 70. letech samotný Ladislav Bittman. A kdo Ladislav Bittman byl? Byl to bývalý agent Státní bezpečnosti, který v roce 1968 přešel na Západ. Poté používal jméno Lawrence Martin-Bittman. 1. února 1958 byl Bittman přeložen na operativní 4., tzv. Německo-rakouský odbor, který měl na starosti mimo jiné únosy lidí ze Západu. Po několika letech získal v roce 1961 místo v Berlíně jako kulturní atašé, odkud řídil činnost několika agentů, pronikajících do orgánů v Západním Berlíně. V roce 1963 se vrátil zpět do Československa a o rok později se stal zástupcem náčelníka 8. odboru aktivních opatření, který se zabýval provokacemi a vytvářením dezinformací. První operací nového odboru byla akce Neptun – nález falešných dokumentů kompromitujících vedoucí činitele SRN na dně šumavského Černého jezera. Úspěšnost dezinformačních kampaní československé Státní bezpečnosti pozitivně hodnotila i sovětská KGB. Bittmanovy úspěchy vedly k tomu, že byl znovu vyslán na trvalý pobyt do zahraničí. Stal se tzv. rezidentem ve Vídni. Zde ho zastihly události pražského jara, Bittman se postavil na stranu kritiků sovětské srpnové invaze a 3. září 1968 zběhl na Západ – přes Německo odjel do Spojených států. O dva roky později byl za to v Československu v nepřítomnosti odsouzen na sedm let nepodmíněně.
Americké tajné služby Bittman informoval o tom, jak fungovaly a jaké činnosti prováděly komunistické rozvědky. V květnu 1971 vypovídal pod krycím jménem Lawrence Britt před podvýborem Senátu amerického Kongresu. Díky svému někdejšímu vysokému postavení mohl podat americkým úřadům informace o více než polovině agentů StB působících v Německu a Rakousku a dostatečně podrobné znalosti měl i o činnosti StB v dalších zemích. Československé soudy ho za vystoupení před kongresem v roce 1972 odsoudily v nepřítomnosti k trestu smrti a propadnutí majetku. Rehabilitován byl až v roce 1994.
Podívejte se na dokument České televize o akci.