Na Facebooku se v příspěvcích z 16. a 17. listopadu 2026 znovu objevuje video s Ludvíkem Zifčákem. Jde o rozhovor z doby třicátého výročí sametové revoluce, který Prima zveřejnila 17. listopadu 2019. Zifčák podle doprovodného článku tvrdí, že na příkaz vedení bezpečnosti předstíral mrtvého studenta. Fáma měla vyburcovat veřejnost a pomoci odstranit komunistické vedení, aniž by organizátoři předpokládali úplnou změnu režimu. Vyprávění tak vytváří obraz revoluce jako díla tajné policie.

Zifčákova příslušnost k StB i jeho nasazení mezi studenty jsou doložené. Ústav pro studium totalitních režimů u jeho personálního spisu uvádí, že od března 1989 působil u pražské Státní bezpečnosti a pod identitou Milana Růžičky pronikal do opozičního a studentského prostředí. Vydával se za studenta Vysoké školy báňské v Ostravě. Tato skutečná část jeho životopisu ovšem sama o sobě nedokazuje pozdější tvrzení o naplánované roli mrtvého studenta nebo o řízení politického převratu.

Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění se Zifčákovi věnuje v kapitole III. 6. S odkazem na dokazování Vojenské obvodové prokuratury Praha konstatuje, že jeho výpověď z 30. března 1990 o širším spiknutí je „ve všech svých zásadních bodech nepravdivá“. Jeho účast v listopadových událostech hodnotí jako okrajovou.

Komise předložila konkrétní rozpory. Za nejpravděpodobnější vysvětlení jeho bezvládného stavu považovala kolaps po úderu obuškem do předloktí a po fyzickém i psychickém vypětí. Odvozu podle připraveného scénáře odporovalo například přibrání dalšího zraněného do sanitky. Zifčák se navíc pod identitou studenta Růžičky dál pohyboval mezi opozicí a účastnil protestů, přestože jej mohli poznat svědci z Národní třídy. Zpráva upozorňuje také na rozpory mezi jeho výpověďmi. Samotný kolaps je přitom nutné popisovat jako nejpravděpodobnější vysvětlení, nikoli jako jistotu o každém detailu události.

Samostatnou otázkou je původ zprávy o smrti Martina Šmída. Komise podrobně rekonstruovala jednání Drahomíry Dražské, která tuto informaci šířila. Podle uvedené chronologie sdělila 18. listopadu dopoledne Mirce Litomiské, že rodině studenta bylo oznámeno jeho úmrtí. Večer své vyprávění zopakovala před dalšími lidmi a bylo zaznamenáno na magnetofonovou kazetu. Komise také popsala snahu StB využít nepravdivé zprávy k diskreditaci opozice. Ani šíření fámy tedy nelze automaticky vydávat za potvrzení Zifčákova příběhu.

Zásadní upozornění přitom obsahuje přímo původní článek Primy: výslovně uvádí, že parlamentní komise Zifčákovu verzi v roce 1992 odmítla. Při dalším sdílení samotného videa se tento kontext ztrácí. Televizní rozhovor dokládá, co bývalý příslušník StB tvrdil; pravdivost jeho tvrzení je třeba ověřovat dalšími důkazy. Verdikt: Zavádějící sdílení bez podstatného kontextu. Zifčákova verze o předem připravené provokaci odporuje závěrům vyšetřování.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.