Publicista Marek Stoniš v příspěvku, který převzala také Nová republika, komentuje hesla demonstrantů na podporu České televize a Českého rozhlasu. Studentkám se vysmívá kvůli jejich údajnému sexuálnímu životu, protestujícím podsouvá přivlastňování televize a zaměstnance přirovnává k Lidovým milicím. Posměšný komentář však obsahuje i ověřitelná tvrzení a závěry, pro které autor nepředkládá důkazy. Podstatnou část sporu o budoucnost veřejnoprávních médií přitom vynechává.
Stoniš například tvrdí, že na Českou televizi kromě demonstrantů nikdo nesahá. Evropská vysílací unie ve stanovisku z 23. října ale upozorňuje, že projednávaný návrh by snížil souhrnné financování ČT a ČRo přibližně o 1,4 miliardy korun ročně, tedy asi o 15 procent. Varuje před dopady na poskytování veřejné služby a před ohrožením finanční udržitelnosti a nezávislosti. Kritizuje také rychlost projednávání. Obavy protestujících tedy mají konkrétní podklad, který nelze vysvětlit pouhou neochotou podrobit se kontrole hospodaření.
Stejně zjednodušující je Stonišův odkaz na zákon, který má údajně platit v 17 zemích Evropské unie. Financování z veřejných rozpočtů skutečně není samo o sobě neslučitelné s nezávislými médii. Rozhodující jsou ale pravidla, podle kterých peníze dostávají, jejich předvídatelnost a ochrana před politickým nátlakem. EBU připomíná, že volba modelu je záležitostí jednotlivých států, ovšem při respektování evropských záruk nezávislosti. Samotný počet zemí s jiným financováním nedokazuje, že český návrh tyto záruky splňuje. Převod na státní rozpočet navíc znamená úhradu z veřejných příjmů, nikoli dobrovolné předplatné.
Zavádějící je také doslovné vykládání protestních hesel jako dokladu vlastnických nároků. Podle zákona o České televizi je ČT právnickou osobou hospodařící s vlastním majetkem. Jejími vlastníky nejsou zaměstnanci ani opoziční strany, které Stoniš vyjmenovává. Z hesla „ČT nedáme“ takový závěr neplyne. Tentýž zákon výslovně spojuje její veřejnou službu s demokratickými potřebami společnosti, mediální pluralitou a poskytováním ověřených a vyvážených informací. Stonišovo zlehčování vztahu veřejnoprávních médií a demokracie je jeho hodnotícím soudem, nikoli doloženým zjištěním.
Pravdivé jádro má naopak jeho tvrzení o většinové podpoře zrušení poplatků. Průzkum STEM/MARK pro Českou televizi, provedený 29. října mezi 814 respondenty, zjistil, že převod financování pod státní rozpočet preferuje 54 procent dotázaných. Z celého vzorku ovšem 31 procent požadovalo současně stabilní financování a zachování nezávislosti, zatímco 23 procent podporovalo rychlé prosazení nynější podoby návrhu. Zachování poplatků chtělo 34 procent respondentů. Současně 68 procent souhlasilo s potřebou médií mimo kontrolu vlády či soukromého vlastníka. Podporu změny financování proto nelze automaticky vydávat za souhlas s jakoukoli podobou reformy.
Problematické je i spojování protestů s neochotou uznat výsledek voleb. Listina základních práv a svobod chrání svobodu projevu i právo pokojně se shromažďovat. Uznání volebního výsledku neznamená povinnost souhlasit s jednotlivými kroky vítězné vlády. Z účasti na demonstraci rovněž nelze odvodit, že si její účastníci přejí televizi sloužící konkrétním opozičním politikům. To je Stonišova konstrukce. Jeho text je zavádějící především tím, že spor o financování a nezávislost médií nahrazuje vlastními domněnkami o protestujících a jejich zesměšňováním.
Samostatnou otázkou zůstává připojený snímek s nápisem o „lůze“ sledující Netflix. Shodný obrázek zveřejnil už 3. listopadu Pravý prostor a o den později také Nová republika. V těchto zveřejněních chybí dohledatelný fotografický kredit a původní zdroj. Při ověřování se nepodařilo získat původní fotografii ani nezávislý záběr potvrzující pravost stejných transparentů. Použití umělé inteligence tedy není prokázané, ověřená však není ani autenticita nápisů. Obrázek proto nelze považovat za spolehlivý doklad toho, co skuteční demonstranti na transparentech nesli.
