Školství, rozpočtové škrty a drahé bydlení. Evropské protesty mají různé příčiny. Část krajní pravice je přesto převádí na příběh o migrantech. Někdy s pomocí záběrů z úplně jiné akce.
Když Donald Trump komentoval říjnové nepokoje ve Francii, tvrdil, že nejde o školy, ale o příchozí, kteří nenávidí zemi, do níž se přistěhovali. Vyzýval také k uzavření hranic. Fact-check agentury AP z 21. října však upozorňuje, že francouzské úřady ani policie neoznačily přistěhovalce za skupinu odpovědnou za nepokoje. Přesné složení účastníků navíc nebylo známé. Demonstrace původně vycházely z nespokojenosti s životními náklady a podmínkami ve školách. Záznam násilností sám o sobě nedokládá, že protestní hnutí představuje migrační vzpouru.
Francouzský sociolog Fabien Truong z Univerzity Paříž 8 v rozhovoru pro Deník N z 23. října popisuje dlouhodobé příčiny mobilizace studentů. Učitelé a rodiče podle něj přibližně dvacet let upozorňují na nedostatek pedagogů a požadují větší investice do vzdělávání. Studenti na tyto požadavky navázali a jejich úsilí o rovnější přístup ke vzdělání a fungující školy oslovilo také další části společnosti. Výklad založený na údajném původu demonstrantů tyto konkrétní požadavky přehlíží.
Při pohledu na další země je patrné, proč neobstojí ani představa jediné evropské vzpoury. Politoložky Marianna Griffini a Sara Raimondi z Northeastern University London v univerzitním rozboru z 21. října zdůrazňují rozdílné příčiny protestů: ve Španělsku a Portugalsku nedostupné bydlení, v Belgii úsporná opatření a škrty, v Itálii životní náklady a nízké mzdy. U bydlení upozorňují také na růst nájmů, proměnu městských čtvrtí a poptávku bohatších zahraničních rezidentů. Griffini zároveň uvádí, že bytové krize politicky využívají radikálně pravicové strany Vox a Chega.
Konkrétní příklad manipulace doložil portugalský fact-checkový server Polígrafo. Šéf Chegy André Ventura sdílel video, kterým napadal protesty za dostupné bydlení a spojoval je se zahraničními gangy. Jenže záběry podle ověření zachycovaly jinou událost: lisabonský pochod na podporu brazilského prezidenta Luly da Silvy. Polígrafo identifikovalo místo i další záznamy stejné akce. Lidé na videu tedy nebyli důkazem Venturova tvrzení o protestech za bydlení. Záběry z jiné akce tak použil k očernění těchto protestů.
Širší mechanismus popisuje zpráva Migration Policy Institute z července 2026. Radikálně pravicoví politici podle jejích autorek připisují přistěhovalcům problémy, které mají složité strukturální příčiny: nedostatek bytů, přetížené veřejné služby nebo rostoucí životní náklady. Skutečná nespokojenost obyvatel se tím převádí do obviňování nově příchozích. Z uvedených příkladů lze vyvodit, jakou politickou výhodu takový výklad nabízí: složitou debatu o bytové politice či financování škol nahrazuje snadno rozpoznatelným viníkem a příslibem obnovení pořádku.
Stejná zpráva ovšem připomíná, že rychlý populační růst včetně přistěhovalectví může místní tlak na bydlení a školy skutečně zvyšovat. Záleží na kapacitě služeb, dostupné výstavbě i tom, jak stát změny zvládá. Věcná kritika migrační a integrační politiky proto má své místo. Musí ale doložit konkrétní souvislosti. Z možného tlaku na nájmy nelze automaticky vyvozovat odpovědnost přistěhovalců za pouliční násilí ani zpochybňovat požadavky lidí, kteří demonstrují kvůli drahému bydlení.
U nepokojů je třeba oddělit tři otázky: proč lidé demonstrují, kdo se demonstrací účastní a kdo páchá násilí. Odpovědi se nemusejí překrývat. Vyšetření vandalismu nemůže nahradit vysvětlení sociálních příčin protestů a původ jednotlivého pachatele nevypovídá o celém hnutí. Paušální vydávání popsaných sociálních protestů za vzpouru migrantů je zavádějící. Ve Venturově případě navíc ověření odhalilo záměnu samotné události. Právě tak vypadá zneužití nepokojů: skutečné problémy a násilnosti poslouží jako podklad pro tvrzení, která dostupné důkazy nepotvrzují.
