Když se řekne ruská propaganda, mnozí si stále představí poměrně snadno rozpoznatelný obsah: oslavu Vladimira Putina, obhajobu ruské invaze nebo tvrzení o „nacistech na Ukrajině“. Jenže moderní informační působení může fungovat podstatně subtilněji. Nemusí příjemce přesvědčit, že Rusko má pravdu. Může stačit zesilovat již existující společenské konflikty, nedůvěru v instituce nebo přesvědčení, že pravdu stejně nelze zjistit.
Právě tento mechanismus ukazuje rozsáhlá analýza ukrajinského datově-žurnalistického projektu Texty.org.ua zveřejněná v červnu 2026. Výzkumníci analyzovali téměř 168 tisíc příspěvků z 21 vybraných českých webů, více než 22 tisíc videí na YouTube a přes 1,8 milionu komentářů. Sledované období pokrývalo únor 2025 až únor 2026.
Dvě třetiny článků – ale nikoli dvě třetiny českého internetu
Jedno z nejvýraznějších čísel analýzy říká, že nejméně jeden propagandistický narativ obsahovalo 66 procent sledovaných příspěvků. Takové číslo ale potřebuje důležitý kontext.
Nešlo o náhodný reprezentativní vzorek českých médií ani českého internetu. Výzkumníci vybírali 21 webů, které podle jejich metodologie šíří propagandistický, destruktivní nebo konspirační obsah, a články dále získávali prostřednictvím souboru klíčových slov vztahujících se například k válce, Evropské unii nebo migraci.
Výsledek proto rozhodně nelze interpretovat tak, že „dvě třetiny českých médií šíří ruskou propagandu“. Ukazuje však, jak výrazně jsou sledované narativy zastoupeny v konkrétní části českého alternativního informačního ekosystému. Výzkumníci identifikovali celkem 55 opakujících se narativů v sedmi tematických skupinách.
Mezi nejčastější patřila sdělení o údajně nevyhnutelné porážce Ukrajiny a neúčinnosti další pomoci nebo tvrzení, že Evropa válku prodlužuje či eskaluje. To samo o sobě samozřejmě neznamená, že každý člověk pochybující o další podpoře Ukrajiny přejímá propagandu z Moskvy. Politický postoj a původ informačního narativu jsou dvě různé věci.
Zajímavější je sledovat cestu, kterou některá sdělení českým informačním prostorem putují.
Z RT a TASS přes české weby
Analýza se proto nezabývala pouze obsahem jednotlivých textů, ale také odkazy na jejich zdroje.
Výzkumníci stáhli téměř 382 tisíc odkazů publikovaných na sledovaných českých webech. Po dalších metodologických filtrech identifikovali 11 220 odkazů na 259 ruských a proruských webů. Mezi často používanými zdroji byla ruská státní média RT, TASS a RIA Novosti, ale také další ruské či proruské projekty.
Autoři výzkumu popsali i případy, kdy byl obsah z ruských médií přebírán přímo nebo prostřednictvím strojového překladu a následně zasazen do českého kontextu.
Právě tady se dostáváme k důležité vlastnosti současného informačního působení. Narativ dovezený z Ruska nemusí v českém prostředí zůstat „ruský“. Může být doplněn o českou politiku, ceny energií, migraci, Evropskou unii nebo spor o pomoc Ukrajině. Původní sdělení tak získává domácí kontext a může působit jako autentická součást české politické debaty.
Podobný mechanismus popisuje také Evropská služba pro vnější činnost (EEAS). Její zpráva o zahraniční manipulaci s informacemi z března 2026 uvádí, že ruské operace obsah přizpůsobují jednotlivým cílovým skupinám a snaží se využívat nebo prohlubovat již existující společenské rozpory.
Kritika NATO není důkazem ruské propagandy
Právě zde je potřeba velmi důležité rozlišení.
Nesouhlas s politikou Evropské unie není ruská propaganda. Kritika NATO není ruská propaganda. Kritika korupce na Ukrajině není ruská propaganda. Stejně tak člověk, který odmítá další vojenskou pomoc Ukrajině nebo požaduje diplomatické řešení války, není pouze na základě tohoto názoru „proruský“.
Existují legitimní domácí politické spory a lidé mohou ke stejným závěrům dojít nezávisle na jakékoli zahraniční informační operaci.
Monitoring propagandistických narativů proto nemůže fungovat jako seznam „zakázaných názorů“. Podstatné je sledovat původ informace, způsob jejího šíření, koordinaci účtů, práci s falešnými nebo zavádějícími tvrzeními a vazby mezi informačními zdroji.
Zahraniční informační operace jsou ostatně nejúčinnější právě tehdy, pokud nemusí vytvořit společenský konflikt od nuly. Mohou využít konflikt, který už existuje.
EEAS například ve své zprávě z roku 2025 popisovala snahy ruských aktérů využívat nacionalistické a protiimigrační postoje, ekonomické rozdíly, politickou polarizaci i kulturní spory kolem práv menšin. Neznamená to, že Rusko tyto problémy nebo postoje vytvořilo. Znamená to, že mohou představovat vhodné prostředí pro informační manipulaci.
Když propaganda nepotřebuje přesvědčit
Dalším typickým mechanismem není přesvědčování o jedné konkrétní verzi události, ale produkování celé řady alternativních vysvětlení.
Americká výzkumná organizace RAND tento model už v roce 2016 popsala pojmem „firehose of falsehood“, tedy přibližně „proud nepravd z požární hadice“. Charakteristické je velké množství sdělení distribuovaných mnoha kanály, jejich rychlé opakování a také skutečnost, že jednotlivé verze nemusí být vzájemně konzistentní.
Výsledkem nemusí být přesvědčení: „Rusko říká pravdu.“
Může jím být také postoj: „Všichni lžou a pravdu stejně nikdy nezjistíme.“
Takový posun je důležitý. Pokud veřejnost ztratí důvěru nejen v konkrétní vládu nebo médium, ale v samotnou možnost ověřovat fakta, výrazně se mění podmínky veřejné diskuse.
Zdravý skepticismus přitom samozřejmě není problém. Požadovat důkazy od vlády, médií, policie nebo zpravodajských služeb je legitimní a potřebné. Něco jiného je ale situace, kdy se požadovaná úroveň důkazu neustále mění podle toho, jaké informace se objeví – takže žádné množství důkazů nemůže původní přesvědčení zpochybnit.
Od komentářů k dojmu společenské většiny
Zajímavou částí výzkumu Texty.org.ua je také analýza komentářů na YouTube.
Autoři porovnali uživatelské účty komentující 26 sledovaných českých kanálů s komentujícími na 25 populárních ukrajinských zpravodajských kanálech. Našli 2 773 uživatelů přítomných současně v českém i ukrajinském segmentu. U 577 účtů zaznamenali chování typické pro boty nebo internetové trolly, například opakované publikování identických komentářů.
Ani zde ale není namístě zkratka „výzkumníci našli 577 ruských botů“.
Autoři sami upozorňují, že mezi účty mohou být Ukrajinci žijící v Česku, Češi, příslušníci ruské diaspory i skutečné koordinované účty. Navíc uvádějí, že část podezřelého chování podporovala Ukrajinu. Data tedy dokumentují neautentické nebo koordinované vzorce chování, nikoli automaticky jejich řízení z Moskvy.
To je důležitá hranice, protože právě neoprávněné označování každého nepříjemného komentáře za „ruského bota“ by samo o sobě informační prostředí spíše zhoršovalo.
Koordinované komentování ale může mít jiný efekt: vytvářet dojem, že určitý postoj je mnohem rozšířenější, než ve skutečnosti je. A poté už jej mohou začít reprodukovat zcela skuteční lidé.
Informační a další hybridní aktivity se prolínají
Ruské působení v českém prostředí není pouze předmětem akademických nebo mediálních analýz.
Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2025, zveřejněné 27. srpna 2026, uvádí, že Rusko pokračuje v hybridním působení proti zemím Evropské unie včetně České republiky. Ředitel BIS Michal Koudelka mezi sledované aktivity zařadil šíření dezinformací a ruské propagandy, verbování tzv. telegramových agentů, možné sabotáže, zpravodajské operace a kybernetické útoky.
Také nejnovější zpráva EEAS popisuje informační manipulaci jako součást širšího ruského hybridního působení a upozorňuje na spojování informačních kampaní s dalšími aktivitami, například sabotážemi či útoky na infrastrukturu.
To ale opět neznamená, že každý příspěvek kritizující českou zahraniční politiku je součástí řízené operace. Bez konkrétních důkazů takový závěr udělat nelze.
Nejúspěšnější narativ už nemusí působit jako import
Právě zde leží možná nejzajímavější závěr.
Ruská informační strategie nemusí českou společnost přesvědčit, aby obdivovala Rusko. Mnohem užitečnější může být dlouhodobé oslabování důvěry mezi jednotlivými skupinami společnosti, vůči institucím, médiím nebo spojencům.
Rusko přitom český euroskepticismus, nedůvěru k politikům, odpor k migraci ani kulturní konflikty nevytvořilo. Tyto postoje mají vlastní domácí historii a příčiny.
Zahraniční informační působení však může existující konflikty identifikovat, zesilovat a opatřovat je obsahem, který odpovídá jeho vlastním strategickým zájmům. Výsledné sdělení už potom nemusí připomínat překlad z RT nebo TASS. Může znít jako běžný český spor o ceny energií, Ukrajince, Evropskou unii, NATO nebo důvěryhodnost médií.
A právě proto má smysl sledovat nikoli jen jednotlivé dezinformace, ale také jejich narativy, distribuční kanály a způsob adaptace na domácí prostředí.
Současně je ale potřeba zachovat přesně tu hranici, kterou propaganda často sama stírá: rozdíl mezi doloženou informační operací a legitimním politickým názorem.
Podobnost názoru s ruským narativem není důkazem spolupráce s Ruskem. Je však legitimní zkoumat, odkud konkrétní tvrzení pochází, kdo jej opakovaně šíří, jaké zdroje používá a zda se stejné sdělení neobjevuje v širší koordinované informační infrastruktuře.
Právě tak lze ruské informační působení analyzovat bez toho, aby se z pojmu „ruská propaganda“ stala pouze další politická nálepka.
