Aliance pro rodinu kritizuje návrh Ministerstva zdravotnictví, který by zpřístupnil asistovanou reprodukci také ženám bez mužského partnera. Na sociálních sítích tvrdí, že stát chce „vyškrtnout otce ze života některých českých dětí“. V podrobnějším textu na svém webu pak píše o dětech, které mají být předem zbaveny otce, o rozporu s mezinárodními úmluvami i o výzkumech údajně dokazujících nenahraditelnost otcovské role.
Část jejího popisu je pravdivá. Pokud by žena bez partnera porodila dítě počaté ze spermatu anonymního dárce, dítě by mělo pouze jednoho právního rodiče. Otázky právního zastoupení, zabezpečení dítěte v případě nemoci matky i možnosti poznat genetický původ jsou proto legitimní. Z toho však ještě nevyplývá, že návrh „vyškrtává otce“, porušuje práva dítěte nebo že výzkum předpovídá takto narozeným dětem horší psychický vývoj.
Verdikt: Zavádějící
Co má návrh skutečně změnit
Podle současného znění zákona o specifických zdravotních službách lze umělé oplodnění provést ženě mladší 49 let na základě společné písemné žádosti ženy a muže. Zákon přitom nevyžaduje, aby byli manželé ani aby spolu skutečně žili. V praxi proto může požadavek splnit i muž, který se na výchově budoucího dítěte podílet nebude.
Ministerský návrh by ženě bez partnera umožnil podat žádost samostatně. Podle informací Českého rozhlasu by žena bez zdravotní diagnózy výkon hradila sama. V době vydání tohoto textu nejde o schválený zákon: Ministerstvo zdravotnictví chce návrh po připomínkovém řízení předložit vládě, následovat by muselo projednání v Parlamentu.
Návrh tedy žádnému existujícímu otci jeho dítě ani rodičovská práva nebere. Rozšiřuje okruh žen, které mohou využít zdravotní službu. Současně je ale fér uvést, že dítě sólo matky by od narození nemělo druhého právního rodiče. Právě to je věcné jádro kritiky, které slogan o „vyškrtnutí otců“ nahrazuje emotivnější a významově širší formulací.
Úmluva nezaručuje každému dítěti matku a otce
Aliance tvrdí, že navržená úprava odporuje Úmluvě o právech dítěte. Její sedmý článek však neformuluje absolutní právo každého dítěte vyrůstat s matkou a otcem. Říká, že dítě má „pokud je to možné“ právo znát své rodiče a být jimi vychováváno. Text úmluvy zveřejněný UNICEF nikde nestanoví obecné právo vyrůstat právě s matkou a otcem ani povinnost státu zajistit každému dítěti dva právní rodiče.
To ovšem neznamená, že otázku genetického původu lze odmávnout. Dítě počaté z darovaných buněk může mít pochopitelný zájem zjistit, od koho genetický materiál pochází, například kvůli vlastní identitě nebo zdravotní anamnéze. Tento problém ale návrh přístupu pro ženy bez partnera nevytváří. Český systém zachovává anonymitu dárců již dnes, a to také u dětí vyrůstajících s matkou a právním otcem. Aliance tedy spojuje dvě odlišné otázky: zda smějí léčbu podstoupit ženy bez partnera a zda má být zachována anonymita dárcovství.
Příliš kategorické je také tvrzení o rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech. Evropský soud pro lidská práva v roce 2023 v případu Gauvin-Fournis a Silliau proti Francii posuzoval odmítnutí sdělit lidem počatým z darovaných buněk identitu dárců a porušení článku 8 neshledal. Soud současně uznal význam informací o původu a vývoj evropských právních úprav směrem k větší otevřenosti. Přesnější tedy je říci, že jde o živý právní a etický spor, nikoli o jednoznačně prokázané porušení úmluvy.
Česká studie nezkoumala plánované sólo mateřství
Jako důkaz škodlivosti života bez otce Aliance odkazuje také na českou studii ELSPAC. Ta skutečně zjistila souvislost mezi životem v neúplné rodině a vyšším skóre některých psychosociálních obtíží. Z jejího výsledku ale nelze vyvodit závěr, že příčinou problémů je nepřítomnost otce nebo že stejné výsledky čekají děti plánovaně počaté sólo matkami.
Samotná studie publikovaná v časopise PLOS One sledovala děti narozené na jižní Moravě v letech 1991 a 1992. Rozlišovala úplnou biologickou rodinu, rodinu s novým partnerem matky a rodinu, v níž matka žila bez partnera. Nerozlišovala však, zda šlo o ovdovění, rozchod, dlouhodobý konflikt, neplánované rodičovství či jinou životní situaci. Psychické následky rozpadu rodiny a konfliktu rodičů přitom nelze automaticky přenášet na dítě, které od počátku vyrůstá ve stabilním a plánovaném uspořádání.
Studie navíc popisuje statistické souvislosti, nikoli jednoduchý vztah příčiny a následku. Výsledky ovlivňuje ekonomická situace, vzdělání, duševní zdraví rodiče, rodinné konflikty, změny bydliště i kvalita péče. Autoři měli ze socioekonomických ukazatelů k dispozici pouze vzdělání matky a hodnocení obtíží vycházelo z jejích dotazníků. Studie je pro poznání situace neúplných rodin důležitá, ale nemůže sloužit jako důkaz, že plánované narození dítěte sólo matce samo o sobě dítě poškozuje.
Podobně problematické je používání údaje, že neúplné rodiny čelí častěji materiální deprivaci. Tato statistika zahrnuje všechny samoživitele bez ohledu na příčinu jejich situace. Nevypovídá přímo o ženách, které se rozhodnou pro dárcovské početí, protože ty netvoří reprezentativní průřez všech neúplných rodin. Upozornění na riziko jediného příjmu je oprávněné, z průměru takto široké skupiny ale nelze vytvořit profil konkrétních budoucích žadatelek.
Výzkum neukazuje automatické poškození dítěte
Výzkumy rodin sólo matek po dárcovském početí nepodporují tvrzení, že absence mužského rodiče sama o sobě vede k narušenému vývoji dítěte. Systematický přehled 26 studií popisuje převážně dobré psychické prospívání dětí, pevné vztahy mezi matkami a dětmi a výsledky srovnatelné s rodinami dvou rodičů. Opakovaně se ukazuje, že větší význam než samotný počet či pohlaví rodičů mají kvalita péče, stabilita vztahů, stres a ekonomické podmínky rodiny.
Ani zde ale není namístě tvrdit, že věda všechny otázky definitivně uzavřela. Studie sólo matek jsou početně omezené, pocházejí hlavně ze západních zemí a často vycházejí z výpovědí samotných matek. Aktualizovaný systematický přehled psychických výsledků lidí počatých z darovaných buněk našel převážně srovnatelné výsledky, ale také menší část studií s horšími ukazateli. U přímého srovnání rodinných typů byly výsledky částečně rozporné. Autoři zároveň upozornili na rozdílnou kvalitu studií, možné nezohledněné vlivy a potřebu dalšího dlouhodobého výzkumu.
Významným tématem je rovněž způsob, jakým se dítě o svém původu dozví. Přehled uvádí, že včasné a otevřené sdělení dárcovského početí bývá spojeno s lepší psychickou pohodou než pozdní nebo náhodné odhalení. To podporuje debatu o anonymitě dárců a právu znát genetický původ. Nedokazuje to však tvrzení, že každé dítě potřebuje pro zdravý vývoj právě otce v domácnosti.
Otec může být důležitý. To ale není důkaz pro tvrzení Aliance
Zapojený a pečující otec může být pro dítě velmi důležitý. Totéž platí pro zapojenou matku, druhého rodiče, prarodiče a další blízké osoby. Z poznatku, že kvalitní vztah s otcem dítěti prospívá, však nelze logicky odvodit, že dítě bez mužského rodiče musí být „programově ochuzené“ nebo že stát jeho narození staví proti nejlepšímu zájmu dítěte.
O tom, zda má Česko asistovanou reprodukci ženám bez partnera umožnit, lze vést legitimní politickou a etickou debatu. Stejně oprávněné je požadovat řešení právního zastoupení dítěte, podpůrné sítě sólo rodiče nebo pravidel pro informace o dárci. Aliance pro rodinu ale tyto konkrétní otázky zasazuje do předem daného závěru, že správná rodina musí mít matku a otce, a následně k němu vybírá data, která zkoumala jiné životní situace.
Tvrzení o „vyškrtnutí otců“ je proto zavádějící. Návrh žádné existující otce z rodin neodstraňuje. Umožnil by vznik rodin s jedním právním rodičem, což přináší reálné právní a praktické otázky. Dostupný výzkum ale nepotvrzuje, že samotná nepřítomnost otce v plánované rodině sólo matky automaticky poškozuje psychický vývoj dítěte.
