Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) obvinila prezidenta Petra Pavla ze šíření dezinformace. „Prezident Pavel tedy šíří dezinformaci, že za brexit může Rusko? To už vážně není ani k smíchu,“ uvedla organizace. Kritiku na Facebooku přebírá Radka Tesařová a zveřejnil ji také web CZ24. Sporný výrok skutečně existuje. Problém je v tom, jaký význam mu kritici přisuzují.
Pavlova slova zachycují Seznam Zprávy v článku z 29. srpna 2026. Prezident na Těšínsku komentoval kampaň o údajném polském zabírání českého území. Připustil, že důkaz o jejím ruském autorství zatím nemá. Následně odkázal na jiné případy, „kde ta atribuce Rusku byla jednoznačně podložena – například brexit“. Dál vysvětloval ruskou snahu vyvolávat napětí a rozdělovat společnost. V citované pasáži netvrdí, že Moskva rozhodla výsledek britského referenda.
Právě zde vzniká podstatný významový posun. Doložit, kdo stojí za určitou kampaní, a prokázat, že tato kampaň rozhodla hlasování, jsou dva různé úkoly. Ze samotné existence propagandy nelze určit, kolik lidí kvůli ní změnilo názor. Tvrzení o ruských aktivitách kolem brexitu proto automaticky neznamená, že Rusko způsobilo odchod Británie z Evropské unie. SOSP přesto prezidentova slova vykládá právě tímto způsobem.
Ruské působení v debatě o brexitu přitom má doložený základ. Britský parlamentní výbor pro digitální oblast, kulturu, média a sport ve zprávě z roku 2019, zejména v odstavcích 241–243, rozlišoval mezi zahraničními zásahy a prokázáním jejich účinku. Připomněl analýzu organizace 89up, která mezi hojně sdílenými články médií spojených s Kremlem identifikovala 261 textů s jednoznačně protievropským vyzněním. Hlavními zdroji byly RT a Sputnik. To dokládá obsah jejich mediálního působení; samo o sobě to neurčuje, jak ovlivnily rozhodování voličů.
Také zpráva britského parlamentního výboru pro zpravodajské a bezpečnostní služby z roku 2020 v odstavcích 39–48 uvádí studie o prorozchodovém či protievropském obsahu ruských médií a aktivitách botů a trollů. Současně kritizuje nedostatečné prověření možného zasahování britskými úřady. Dopad takových pokusů označuje za obtížně, možná vůbec nezjistitelný a sama jej nehodnotí. Zpráva tedy nepotvrdila, že ruské zásahy rozhodly referendum. Nedostatečné vyšetření ovšem nelze vydávat ani za důkaz, že se žádné ovlivňování neodehrálo.
K opatrnosti při hodnocení rozsahu aktivit vede i studie Oxford Internet Institute z roku 2017. Dříve identifikované ruské účty podle ní přispívaly ve zkoumaných datech k debatě o brexitu na Twitteru relativně málo. Autoři zároveň připustili existenci dalších, dosud neodhalených účtů či aktivit na jiných platformách. Výsledky takového výzkumu nelze bez dalšího vztáhnout na veškeré ruské působení ani z nich odvodit konečný účinek na hlasování.
Prezidentova formulace přesto zaslouží kritiku. Odkaz na brexit jako celek je příliš široký: měl upřesnit, které konkrétní aktivity a důkazy měl na mysli. Také jeho vysvětlení, že Rusku nejde o podporu jedné či druhé strany, je zjednodušující. Podpora určitého výsledku a snaha prohlubovat společenské rozpory se mohou doplňovat. Tyto výhrady však mají jiný obsah než obvinění, že prezident označil Rusko za původce samotného brexitu.
Obvinění SOSP, které přebírá Tesařová, je zavádějící. Vychází z autentického výroku, ale přisuzuje mu silnější závěr, než jaký Pavel vyslovil. Je namístě požadovat po prezidentovi přesnější formulaci. Stejnou přesnost však musí dodržet i jeho kritici: doklady ruských aktivit nejsou důkazem jejich rozhodujícího účinku a neprokázaný účinek neznamená, že žádné aktivity neexistovaly.
