Trumpův vyjednavač veřejně chválil Putina a vydával okupační „referenda“ za důkaz vůle obyvatel. Jeho výroky ukazují, jak snadno se ruská propaganda může dostat do jazyka americké diplomacie.
Steve Witkoff přijel 6. září 2026 společně s Jaredem Kushnerem poprvé v roli Trumpova vyjednavače do Kyjeva. S představiteli obou stran přitom jednal již před návštěvou Ukrajiny. Pozornost si však zaslouží také jeho veřejné výroky. Ty poskytují konkrétní důvody k pochybnostem o tom, nakolik dokáže americký vyjednavač rozpoznat a odmítnout ruskou propagandu.
V rozhovoru s Tuckerem Carlsonem z 21. března 2025 Witkoff uvedl, že mu byl Putin sympatický, označil ho za velmi chytrého a řekl, že ho nepovažuje za špatného člověka. Takto příznivé hodnocení prezidenta, který rozpoutal plnohodnotnou invazi proti Ukrajině, zasluhuje kritiku. Pochybnosti o Witkoffově úsudku navíc zesiluje skutečnost, že vedle osobních sympatií projevil také zásadní neznalost ukrajinských dějin.
Při debatě o Krymu a dalších čtyřech ukrajinských oblastech Carlson prohlásil, že je Nikita Chruščov jednoduše učinil součástí Ukrajiny. Witkoff odpověděl: „Správně.“ Ve skutečnosti se rozhodnutí sovětských orgánů z roku 1954 týkalo převodu Krymu z Ruské do Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Doněcká, Luhanská, Chersonská a Záporožská oblast byly součástí sovětské Ukrajiny už předtím. Americký vyjednavač tak potvrdil nepravdivý výklad historie území, o nichž má jednat.
Ještě závažnější byla Witkoffova argumentace „referendy“. Tvrdil, že v nich převážná většina obyvatel dotčených území vyjádřila přání žít pod ruskou vládou. Krymské hlasování proběhlo v březnu 2014, hlasování ve čtyřech dalších oblastech v září 2022. Konala se pod ruskou vojenskou kontrolou. V případě čtyř oblastí Rusko vyhlásilo anexi následně, 30. září 2022. Jak shrnuje analýza britské parlamentní knihovny, Valné shromáždění OSN hlasování i následnou anexi odsoudilo; příslušnou rezoluci podpořilo 143 států. Vydávat tato hlasování za důkaz svobodné vůle obyvatel pomáhá ospravedlňovat územní zisky dosažené vojenskou silou.
Na důsledky takového vystupování upozornil už v březnu 2025 Volodymyr Zelenskyj. Witkoffovi vytkl opakování kremelských narativů a uvedl, že tím oslabuje americký tlak na Rusko. Kritika má srozumitelný základ: pokud vyjednavač přijímá nepravdivé předpoklady jedné strany, poskytuje jí výhodu ještě před hledáním konkrétní dohody.
Při zářijové návštěvě Kyjeva novinář Dmytro Gordon Witkoffa přímo konfrontoval. Ptal se, zda ho Putin neklame a zda mu není odporné sedět u jednoho stolu s člověkem, kterého Gordon označil za válečného zločince a kata ukrajinského národa. Witkoff na tyto otázky přímo neodpověděl. Uvedl, že do Moskvy cestoval přibližně osmkrát, a zdůrazňoval respekt, který Putin americké delegaci projevoval, i potřebu vztahů s oběma stranami. Nutnost komunikace s Ruskem je obhajitelný diplomatický argument. Sama však nevysvětluje nekritické přebírání jeho tvrzení.
Také Kushner podle Kyiv Post ponechal bez konkrétní odpovědi otázku, zda Washington zvýší tlak na Rusko, pokud diplomacie nepřinese výsledek. Místo možných sankcí či jiných důsledků popisoval Trumpův obchodní přístup a hledání výsledku „win-win“. Pro posouzení takového postupu je ovšem zásadní vědět, jaké ústupky mají obě strany udělat a co přiměje Rusko, aby ukončilo agresi. Obecná představa výhodného obchodu tyto otázky neřeší.
Od mírového vyjednavače je namístě očekávat znalost dějin území, o nichž jedná, i schopnost rozlišit svobodné hlasování od hlasování pod okupací. Witkoff v citovaných výrocích oba požadavky nesplnil. To je dostatečně závažný důvod ke kritice jeho práce. Znalost faktů je základním předpokladem k tomu, aby jednání o míru nezačínalo přijetím propagandy agresora.
