Na českém Facebooku se šíří tvrzení, že větrné elektrárny způsobují sucho. Turbíny mohou ovlivňovat okolní atmosféru, vědecké poznatky však nepotvrzují, že jsou příčinou současného sucha v Česku.
Spojování větrných elektráren se suchem se objevuje také v debatách o jejich výstavbě. Facebooková stránka Čeložnice a okolí NE Větrníkům například 16. srpna 2026 zveřejnila příspěvek nadepsaný „Kdo seje vítr, sklízí sucho?“. Následují otázky, zda zůstaneme národem zahrádkářů a houbařů a zda budou naše zahrady dál rodit. Větrné elektrárny tak příspěvek spojuje s obavami o budoucnost české krajiny.
Podobná tvrzení mají v českém prostředí delší historii. V listopadu 2024 agentura AFP zdokumentovala české facebookové příspěvky, podle nichž německé větrné parky brání přirozenému proudění vlhkého vzduchu od Atlantiku, a způsobují tak sucho a oteplování. Jeden z příspěvků měl v době ověření přes 1 800 sdílení, další varianty sdílely stovky uživatelů. Šlo tedy o opakovaně šířený výklad, který vydává větrné elektrárny za viníka nedostatku vody.
Pravdivým jádrem těchto tvrzení je skutečnost, že turbíny okolní vzduch ovlivňují. Odebírají větru energii, mění jeho rychlost a promíchávají přízemní vrstvu atmosféry. Za určitých podmínek tím mohou měnit také místní teplotu a vlhkost. Rozsah těchto účinků je však podstatný. Český hydrometeorologický ústav ve vysvětlení zveřejněném 5. května 2026 uvedl, že podle měření a modelů ani největší dosavadní větrné parky zásadně neovlivňují proudění větru a vlhkosti do Česka ve velkém měřítku. Připustil přitom měřitelné místní účinky a v některých studiích i malý vliv na srážky.
Vliv na srážky zkoumá také studie publikovaná 12. srpna 2026 v časopise Communications Earth & Environment z vydavatelské skupiny Nature. Její počítačové simulace skutečně ukazují, že rozsáhlá budoucí výstavba mořských větrných parků může změnit rozložení srážek: nad elektrárnami by jich přibylo, v některých pobřežních oblastech ubylo. V částech dánského Jutska vychází pokles přes 15 procent. Tento výsledek se však vztahuje k horní technické mezi výstavby ve vymezených mořských oblastech pro období kolem roku 2050 a po něm. Pro varianty odpovídající výstavbě v letech 2023 a 2030 autoři popisují malé účinky, převážně nad mořem. Studie nedokládá, že větrníky způsobují současné české sucho.
Výsledky podobných modelů mají význam pro plánování energetiky. Nelze je však bez dalšího přenášet mezi různými oblastmi, počty elektráren a časovými obdobími. Jeden z autorů, Naveed Akhtar, v doprovodném vysvětlení výzkumu zdůrazňuje potřebu lépe porozumět dopadům rozsáhlé výstavby a využít tyto poznatky při rozhodování. Rozvoj mořské větrné energetiky zároveň označuje za nezbytný pro dosažení klimatických a energetických cílů. Zkoumání možných nepříznivých účinků samo o sobě nepotvrzuje tvrzení, že větrné elektrárny vysušují Česko.
Sucho navíc neurčuje pouze množství deště. Záleží také na jeho rozložení během roku a na tom, kolik vody se z krajiny vypaří. Jak vysvětluje projekt Intersucho v přehledu dlouhodobého vývoje sucha v Česku, vyšší teploty zvyšují výpar, a v krajině proto zůstává méně dostupné vody. Riziko sucha tak může růst i bez výrazného poklesu celkových srážek. Připisování nedostatku vody větrníkům tyto souvislosti přehlíží.
Tvrzení, že větrné elektrárny způsobují současné sucho v Česku, je nepodložené. Místní ovlivnění atmosféry je reálné a možné regionální dopady rozsáhlé budoucí výstavby si zaslouží výzkum. Zavádějící je vydávat tyto poznatky za důkaz příčiny dnešního českého sucha. Takový závěr citované studie ani vyjádření odborníků nepotvrzují.
