Zástupce šéfredaktora Parlamentních listů Radim Panenka se po smrti někdejšího velitele armády bosenských Srbů Ratka Mladiće postavil na jeho obranu. V příspěvku na síti X napsal, že byl Mladić vězněn „po nespravedlivém procesu zpolitizovaným tribunálem“ a že údajně „zachránil srbský národ v Bosně před genocidou“. V delší verzi příspěvku jej označil za „vojenského velikána“, jemuž média připisují činy, kterých se nikdy nedopustil, a používají vůči němu lživé nálepky. Text zakončil uctivým rozloučením s „panem generálem“. Přesné znění zveřejnily také Seznam Zprávy.
Panenkovo podání je zavádějící už v základním bodě. Mladićovi nepřipisují genocidu a další zločiny pouze „západní média“. V listopadu 2017 jej Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii odsoudil na doživotí. Odvolací senát Mezinárodního reziduálního mechanismu pro trestní tribunály v červnu 2021 rozsudek potvrdil. Podle oficiálního přehledu případu byl Mladić pravomocně uznán vinným z genocidy, pronásledování, vyhlazování, vražd, deportací, násilného přesídlování, terorizování civilního obyvatelstva, nezákonných útoků na civilisty a braní příslušníků OSN jako rukojmích.
Soud dospěl k závěru, že Mladić zastával vedoucí a závažnou roli ve čtyřech společných zločineckých plánech. Jejich cílem bylo násilně odstranit bosenské Muslimy a Chorvaty z území nárokovaných bosenskými Srby, terorizovat civilní obyvatelstvo Sarajeva ostřelováním a odstřelovači, zlikvidovat bosňáckou komunitu ve Srebrenici a využít pracovníky OSN jako rukojmí proti náletům NATO. Nešlo tedy pouze o neurčitou „velitelskou odpovědnost“ za jednání podřízených. Mladić byl odsouzen za vlastní významný podíl na uskutečňování těchto zločineckých plánů.
Ve Srebrenici bosenskosrbské síly v červenci 1995 systematicky povraždily přibližně osm tisíc bosňáckých mužů a chlapců. Ženy, děti a část starších mužů byly násilně odvezeny. Soud Mladićovi přičetl genocidní úmysl mimo jiné na základě jeho velení, výroků, účasti na oddělování zajatců, rozkazů vydávaných jednotkám v oblasti a následného zakrývání zločinů. Že masakr ve Srebrenici naplnil znaky genocidy, nekonstatoval pouze trestní tribunál, ale také Mezinárodní soudní dvůr.
Rozsudek nebyl ve všech otázkách jednomyslný a Mladić nebyl odsouzen za všechno, z čeho byl obžalován. Soud jej zprostil jednoho bodu genocidy vztahujícího se ke zločinům v několika bosenských obcích v roce 1992, protože nebyly prokázány všechny podmínky této konkrétní právní kvalifikace. Jedna z pěti odvolacích soudkyň by kvůli procesním a důkazním výhradám nařídila nový proces. Čtyřčlenná většina však odsouzení za genocidu ve Srebrenici a další zločiny potvrdila. Dva jiní soudci se naopak domnívali, že měl být Mladić odsouzen také za další bod genocidy. Spor o část rozsudku proto nelze vydávat za Mladićovo očištění.
Skutečností rovněž je, že během bosenské války byly páchány zločiny také na Srbech. Tribunál například konstatoval, že proti srbským zajatcům v okolí Srebrenice byly spáchány závažné zločiny. Naser Orić byl v odvolacím řízení osvobozen, protože se nepodařilo prokázat jeho osobní trestní odpovědnost, nikoli proto, že by soud existenci srbských obětí popřel. Vyplývá to přímo ze shrnutí Orićova odvolacího rozsudku. Tyto zločiny ale nedokládají, že srbskému národu v Bosně hrozila genocida, před níž jej Mladić zachránil. A nemohou ospravedlnit popravy tisíců zajatců ani násilné vyhánění civilistů.
Panenka tvrdí, že genocidu neschvaloval a pouze vyjádřil pocity a dojmy vycházející z rozhovorů se srbskými přáteli. Je také pravda, že kritika rozsudku sama o sobě není trestným činem. Jeho příspěvek však nezůstal u věcné kritiky konkrétních důkazů nebo právních závěrů. Mladićovu odpovědnost popřel, pravomocný rozsudek označil za výsledek nespravedlivého politického procesu a pachatele vykreslil jako hrdinného obránce. Takové podání lze věcně označit za zpochybňování a ospravedlňování jeho zločinů.
Zda současně naplnilo znaky trestného činu podle § 405 trestního zákoníku, musí posoudit orgány činné v trestním řízení. Zákon se ovšem nevztahuje pouze na výslovné schvalování genocidy, jak Panenka naznačuje, ale také na její veřejné popírání, zpochybňování a ospravedlňování – stejně jako na zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.
Verdikt: NEPRAVDIVÉ A ZAVÁDĚJÍCÍ. Ratko Mladić nebyl obětí pouhých mediálních nálepek. Zemřel jako pravomocně odsouzený pachatel genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Panenkovo tvrzení, že se připisovaných činů nikdy nedopustil a naopak zachránil Srby před genocidou, odporuje pravomocnému rozsudku a není podloženo důkazy. Trestnost Panenkova příspěvku zatím rozhodnuta nebyla, jeho glorifikující a zlehčující vyznění je však z textu zřejmé.
