Výročí srpnové invaze znovu provází snaha připsat odpovědnost dnešní Ukrajině. Muzeum východních Čech připomnělo místní fakta: Hradec Králové a okolí obsadila především polská armáda a rozhodnutí padlo v Moskvě.
Když muzeum nevystavuje jen exponáty
Do debaty o srpnu 1968 tentokrát vstoupilo Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Na sociálních sítích reagovalo na opakované tvrzení, že východní Čechy okupovali především Ukrajinci, kteří by proto měli nést „dějinnou odpovědnost“.
Nejde přitom o žádný politický aktivismus. Muzeum je od roku 2019 zapsáno na seznamu výzkumných organizací vedeném ministerstvem školství. K jeho úkolům patří nejen shromažďování historických pramenů, ale také veřejné šíření výsledků výzkumu. Vysvětlovat historii v okamžiku, kdy je účelově překrucována, tedy patří přímo k jeho práci.
Východní Čechy obsadila hlavně polská armáda
Muzeum připomnělo místní souvislost, která se v celostátní debatě často ztrácí. Východní Čechy po zemi obsazovaly zejména jednotky polské 2. armády, jejíž velitelství se následně usadilo v Hradci Králové. Doplnily je sovětské jednotky patřící k severnímu uskupení invazních sil.
Už tato skutečnost vyvrací jednoduchou legendu o „ukrajinské okupaci“ východních Čech. Především ale platí, že Sovětská armáda nebyla ruskou, ukrajinskou ani běloruskou národní armádou. Byla armádou mnohonárodnostního a přísně centralizovaného Sovětského svazu. O operaci nerozhodovaly svazové republiky a už vůbec ne samostatná Ukrajina, která tehdy neexistovala.
Jak jsme již podrobněji popsali v předchozím ověření, neexistují spolehlivé údaje dokazující, že by Ukrajinci tvořili většinu invazních vojsk. Ze skutečnosti, že některé jednotky sídlily na území Ukrajinské sovětské socialistické republiky, nelze odvodit národnost jejich příslušníků.
Brežněvovo rodiště z invaze ukrajinskou akci neudělá
Podobně zavádějící je argument, že Leonid Brežněv byl Ukrajinec, protože se narodil na území dnešní Ukrajiny. Jeho národnostní zařazení se v sovětských dokumentech v průběhu života objevovalo různě. Pro určení politické odpovědnosti je to však vedlejší.
Brežněv nejednal jako představitel Ukrajiny, ale jako generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu a vůdce sovětské mocnosti. Invazi schválilo sovětské vedení, připravilo ji sovětské velení a hlavní vojenskou sílu poskytla Sovětská armáda.
Stejnou logikou bychom mohli tvrdit, že Československo v roce 1945 osvobodila samostatná Ukrajina, protože na našem území bojovaly 1., 2. a 4. ukrajinský front. Název frontu byl ovšem operačním a geografickým označením sovětského vojenského uskupení, nikoliv dokladem národnosti všech vojáků.
Jedna historická poznámka k účasti NDR
Příspěvek muzea lze zpřesnit v jednom detailu. Mezi účastníky operace uvádí také vojska Německé demokratické republiky. Východoněmecké divize byly skutečně připraveny a zapojeny do plánování operace, podle poznatků Vojenského historického ústavu však hlavní jednotky Národní lidové armády NDR zůstaly v záloze na německém území. V Československu se mohli objevit jednotliví styční, zpravodajští či průzkumní pracovníci.
Jde o důležitou historickou přesnost, která však na hlavním závěru muzea nic nemění. Invaze byla vedena Sovětským svazem a vojensky se jí vedle sovětských jednotek prokazatelně účastnily armády Polska, Maďarska a Bulharska.
Přepisování minulosti slouží současné propagandě
Přenášení odpovědnosti ze Sovětského svazu na dnešní Ukrajinu není nevinnou historickou chybou. Má vytvořit dojem, že Rusko s okupací vlastně nemělo mnoho společného, zatímco současní Ukrajinci jsou údajně dědičnými viníky.
Takové rámování se nápadně potkává s návratem sovětského výkladu dějin v dnešním Rusku. Sovětská vláda přitom v prosinci 1989 označila rozhodnutí o invazi za chybné a neopodstatněné a představitelé ostatních zúčastněných států svou účast rovněž odsoudili, jak připomíná historický přehled České televize.
Nová jednotná ruská učebnice dějepisu však znovu líčí Pražské jaro jako situaci zneužitou Západem k vytržení Československa ze socialistického tábora. Dokonce tvrdí, že sovětští vojáci na údajné provokace nereagovali. Tento obraz je v přímém rozporu s doloženými oběťmi okupace, jak upozornil historik David Svoboda v rozboru pro Seznam Zprávy.
Verdikt
Muzeum východních Čech správně odmítlo tvrzení, že srpen 1968 byl ukrajinskou invazí. Mezi sovětskými vojáky nepochybně byli také etničtí Ukrajinci, stejně jako Rusové, Bělorusové a příslušníci dalších národů. Z toho však nelze vyvozovat odpovědnost dnešní Ukrajiny ani ukrajinského národa.
O invazi rozhodlo sovětské vedení v Moskvě, Sovětský svaz ji vojensky řídil a východní Čechy obsadila především polská 2. armáda. Přenášet odpovědnost na současné Ukrajince není zpřesňováním historie, ale jejím účelovým přepisováním. Právě proto je dobře, že proti podobným manipulacím nevystupují jen fact-checkeři, ale také odborné instituce se znalostí regionálních pramenů.
