Jindřich Rajchl zveřejnil příspěvek, podle něhož německý soud rozhodl, že úřady mohou „jen z toho důvodu“, že je někdo členem či příznivcem AfD, odebrat zbrojní průkaz. Základ jeho tvrzení je pravdivý. Vyšší správní soud spolkové země Sasko-Anhaltsko skutečně 7. srpna 2026 ve třech případech potvrdil odebrání zbrojních oprávnění lidem, kteří byli členy či podporovateli zemské AfD. Soud potvrdil, že na členy a aktivní podporovatele organizace, která sleduje cíle namířené proti ústavnímu pořádku, lze aplikovat ustanovení německého zákona o zbraních. To je však jen začátek příběhu.
Rajchl především vytváří dojem, že o zbraň může přijít prakticky kdokoliv, kdo AfD „fandí“. Tak široce ale soud nerozhodl. Ve své tiskové zprávě hovoří o členech a aktivních podporovatelích, nikoli například o každém voliči nebo člověku, který s některými názory AfD sympatizuje. Zavádějící je také Rajchlův výraz „politicky nespolehlivý“. Paragraf 5 německého zákona o zbraních pracuje s pojmem waffenrechtliche Zuverlässigkeit, tedy se spolehlivostí z hlediska zbraňového práva. Zákon navíc říká, že takové osoby potřebnou spolehlivost „zpravidla“ nemají, nikoliv že je bez dalšího automaticky a bez individuálního posouzení ztrácejí. Proto ani Rajchlovo přirovnání ke „kolektivní vině“ nevystihuje právní podstatu případu.
Nepřesné je i Rajchlovo tvrzení, že zemskou organizaci AfD takto klasifikovala německá „civilní rozvědka“, kterou následně označuje jako Spolkový úřad pro ochranu ústavy. AfD v Sasku-Anhaltsku označila za prokazatelně pravicově extremistickou zemská kontrarozvědka Sachsen-Anhalt, nikoliv spolkový BfV. A správní soud pouze nepřevzal nálepku tajné služby: podle OVG sám vyhodnocoval její materiály obsahující projevy, publikace či příspěvky na sociálních sítích. Dospěl k závěru, že zemská AfD prosazuje etnicko-nacionální pojetí národa spojené s vylučováním a znehodnocováním lidí s migračním původem a systematicky znevažuje demokratické instituce.
Rajchl z toho následně udělá tvrzení, že „to, že AfD nesouhlasí s masovou migrací, je podle soudu fakticky nacismus“ a že kritika státu je považována za ohrožení demokracie. Nic takového soud neřekl. Kritika migrace ani vlády nebyla důvodem rozhodnutí sama o sobě. Zemský Verfassungsschutz popisuje konkrétní výroky a postoje představitelů strany: migranty označované za „invazory“ či „vetřelce“, německé občany s migračním původem za „pasové Němce“ a požadavek etnicky homogenní společnosti. U demokratických institucí jde podle úřadu o jejich soustavné vykreslování jako diktatury či existenčního nepřítele, nikoli o běžnou opoziční kritiku. Rajchl tak skutečné důvody rozhodnutí nahrazuje mnohem přijatelnější tezí „AfD jen odmítá masovou migraci“.
Další manipulace se objevuje u kriminality. Rajchl píše o lidech z Afriky „páchajících útok bodnou či sečnou zbraní každých 18 minut“. Číslo má reálný základ: německá policejní statistika za rok 2025 eviduje 29 243 případů útoků nožem, což skutečně odpovídá přibližně jednomu případu za 18 minut. Jenže statistika říká všechny případy v Německu, nikoliv „útok migrantů každých 18 minut“. Navíc do kategorie Messerangriff patří také případy, kdy bylo nožem bezprostředně vyhrožováno, nikoli pouze dokonané pobodání. Rajchl tedy vezme skutečné celkové číslo a bez důkazu jej připíše migrantům.
Pravda naopak je, že představitelé AfD se stávají terčem politicky motivovaného násilí a není důvod tuto skutečnost zlehčovat. Podle údajů německé vlády bylo v prvním pololetí roku 2025 z 98 evidovaných násilných trestných činů proti představitelům parlamentních stran 68 namířeno proti AfD. Z těchto čísel ale nelze vyvodit Rajchlovo tvrzení, že jde obecně o útoky „migrantů a extremistů z Antifa“, natož že německý soud „chrání útočníky, aby se oběti nemohly bránit“. To už není informace ze soudního rozhodnutí, ale Rajchlova vlastní politická konstrukce. Stejně tak s případem nijak nesouvisí „soudruzi v Bruselu“: jde o německý zákon přijatý německým zákonodárcem a rozhodnutí německých soudů.
Verdikt: ZAVÁDĚJÍCÍ. Jindřich Rajchl správně popisuje samotnou existenci rozhodnutí a skutečnost, že členství či aktivní podpora zemské AfD v Sasku-Anhaltsku může být podle tamního soudu důvodem pro ztrátu zbrojního oprávnění. Manipuluje však jeho významem: z aktivních podporovatelů dělá všechny „příznivce“, ze zbraňové nespolehlivosti „politickou nespolehlivost“, z konkrétně odůvodněného posouzení extremismu pouhý „nesouhlas s migrací“ a z celkového počtu německých útoků nožem útoky migrantů. Reálné soudní rozhodnutí se tak v jeho podání mění v příběh o údajném odzbrojování slušných občanů před migranty, který samotný rozsudek ani policejní statistiky nedokládají.
