Na sociálních sítích se šíří příspěvky Jana Čížka a Jindřicha Rajchla, které mají dokazovat, že Václav Moravec po odchodu z České televize ztratil publikum a bez podpory veřejnoprávního média „není nic“. Čížek tvrdí, že si na Moravce „vzpomene celých 44 lidí denně“, Rajchl zase píše o „propadlišti dějin“ a do stejné skupiny řadí také Noru Fridrichovou, Marka Wollnera a Zuzanu Černou. Oba příspěvky současně používají jejich údajný neúspěch jako argument proti České televizi a veřejnoprávnímu modelu obecně.
Část kritiky přitom vychází z reálného faktu: Moravcův nový projekt po velmi silném startu skutečně zaznamenal výrazný pokles návštěvnosti. Z toho ale oba autoři vyvozují mnohem širší závěry, než dostupná data umožňují. Nejvýraznějším příkladem je právě tvrzení o „44 lidech denně“, které se nám nepodařilo doložit. K faktické kritice se navíc přidávají nepodložené soudy o „uměle vytvořených hvězdách“, médiích ovládaných „loutkáři“, BIS, Sorosovi či BlackRocku.
Nejvýraznější „důkaz“ má být zdrcující: Václava Moravce po odchodu z České televize údajně sleduje jen 44 lidí denně. Jan Čížek z toho vyvozuje „pád do hlubin zapomnění“, Jindřich Rajchl zase tvrdí, že jde o „nezvratný důkaz“, že bez podpory veřejnoprávního média Moravec nic neznamená. Jenže právě číslo 44 se nám v dostupných datech nepodařilo doložit. Echo24, jehož aktuální článek o propadu Moravcova projektu pracuje s daty Similarwebu, uvádí za červenec přibližně 30,6 tisíce návštěv webu Moravec.cz. A návštěva webu navíc není totéž co počet unikátních lidí, diváků nebo předplatitelů.
V jedné podstatné věci ovšem mají Moravcovi kritici pravdu: jeho projekt po mimořádně silném startu výrazně ztratil návštěvnost. Podle stejných dat měl web v květnu asi 225 tisíc návštěv, v červnu 125 tisíc a v červenci 30,6 tisíce. Také některá srpnová videa na YouTube dosahují jen jednotek tisíc zhlédnutí a některé konkurenční politické pořady mají veřejně viditelné zásahy podstatně vyšší. To je legitimní téma pro kritiku Moravec.cz. Z těchto čísel ale stále nevzniká 44 diváků denně ani důkaz, že o projekt „nikdo“ nemá zájem.
Rajchl navíc poměřuje vzájemně odlišné metriky. Dosah videa na Facebooku, přehrání na YouTube, návštěva webu a počet platících předplatitelů nejsou totéž. Moravec.cz je především placený projekt a část obsahu je za paywallem. V červnu Moravec tvrdil, že se blíží ke dvěma třetinám počtu předplatitelů potřebných k ekonomické soběstačnosti; při startu přitom uváděl cíl 10 až 12 tisíc předplatitelů. Přesný počet zveřejnit odmítl a jeho tvrzení tedy není nezávisle ověřené. Médiář tehdy odhadoval, že by podle Moravcových slov mohlo jít o necelých sedm až osm tisíc lidí.
Problematické je také Čížkovo tvrzení, že Moravec získal své postavení díky „monopolu České televize na sledovanost“. Česká televize žádný monopol na televizní publikum nemá. Podle dat ATO-Nielsen zveřejněných MediaGuru měla ČT v roce 2025 v celodenní sledovanosti ve skupině 15+ podíl 29,29 procenta, Nova 27,75 procenta a Prima 26,78 procenta. V hlavním vysílacím čase byla dokonce první Nova. Označovat takovou situaci za monopol jednoduše neodpovídá významu toho slova.
Stejně tak je dobré připomenout, že Moravec nebyl po 21 letech z ČT „vyhozen“, aby následně zjistil svou skutečnou hodnotu. Odchod oznámil 8. března 2026 sám. Tvrdil, že za tehdejších podmínek již nemůže garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi podle kodexu veřejnoprávní televize. Vedení ČT jeho hodnocení situace odmítlo a uvedlo, že o jeho rozhodnutí předem nevědělo. Průběh Moravcova odchodu popsala přímo ČT24.
Do stejného příběhu oba autoři vkládají Noru Fridrichovou a Marka Wollnera, kteří mají údajně rovněž zmizet v „propadlišti dějin“. Ani to není přesný popis skutečnosti. Médiář při spuštění Moravec.cz uváděl, že Fridrichová měla přes čtyři tisíce předplatitelů svého placeného projektu. Wollner zase rozhodně nezmizel ze žurnalistiky: od 1. ledna 2026 působí jako zástupce šéfredaktorky deníku FORUM 24. To samozřejmě neznamená, že mají stejný zásah jako v době působení na obrazovce České televize. Znamená to ale, že tvrzení, podle něhož po nich „neštěkne ani pes“, je především expresivní rétorika, nikoli popis doloženého stavu.
U Čížka se nakonec věcná kritika návštěvnosti úplně rozpadá do konspiračního příběhu. Bez předložení důkazů tvrdí, že investigativním novinářům nosili policisté nebo BIS reportáže „v mašličkách“, že za reportáží Fridrichové stáli Soros a BlackRock a novinářka pouze plnila pokyny „shora“. To je přitom podstata celé manipulace: skutečný pokles návštěvnosti Moravec.cz je použit jako odrazový můstek k tvrzením, která z něj nijak nevyplývají. Je naprosto legitimní říci, že Moravcův nový projekt po počátečním zájmu výrazně oslabil a že některá konkurenční média mají vyšší veřejné dosahy. Není ale legitimní z toho bez důkazů vyrobit „44 lidí denně“, monopol České televize a příběh o mediálních loutkách řízených BIS, Sorosem či BlackRockem.
