Během několika dnů se v Polsku odehrály dva případy, které ukazují dvě možné podoby stejného problému. Ve Vratislavi trojice mužů brutálně napadla mladý ukrajinský pár. Dva podezřelé ve věku 27 a 45 let policie zadržela, soud je poslal na tři měsíce do vazby a třetí muž zůstává hledaný. Oba zadržení byli v minulosti trestáni, jeden je stíhán jako recidivista. Prokuratura jim však nepřičítá jen obyčejné výtržnictví. Obvinila je také z použití násilí kvůli národnosti obětí a čin kvalifikovala jako násilí na národnostním pozadí. Nejde tedy pouze o mediální interpretaci incidentu – národnostní motiv vyplývá přímo z dosavadních závěrů policie a státního zastupitelství. O vině podezřelých samozřejmě teprve rozhodne soud.
Druhý případ dopadl jinak. V regionálním vlaku mezi Varšavou a Tłuszczí začali dva muži ve věku 20 a 22 let urážet šestnáctiletého Ukrajince a vyhrožovat mu napadením. Když zasáhl průvodčí, jeden z agresorů ho odstrčil. Na pomoc ale přišli další cestující a oba muže společně vyvedli z vagonu. Policie jim následně uložila pokuty po 500 zlotých za narušování veřejného pořádku. Chlapec nebyl zraněn a převzala si ho matka. Také tento případ je doložený vyjádřením wołomińské policie pro RMF24. Reakce cestujících zároveň připomíná, že agresivní menšina nereprezentuje celou polskou společnost.
Pocit, že podobných incidentů přibývá, ovšem není založen jen na několika medializovaných videích. Podle údajů polského policejního prezidia bylo během prvního pololetí roku 2026 podáno 180 oznámení o možných trestných činech z nenávisti vůči Ukrajincům. Za celý rok 2024 jich bylo 267 a v roce 2025 celkem 275. V meziročním srovnání tak počet oznámení vzrostl o více než 30 procent. Pokud by stejné tempo pokračovalo, mohl by rok 2026 skončit přibližně na 360 případech. Jak upozorňuje Rzeczpospolita, jde o oznámení, nikoliv o soudem potvrzené trestné činy. Část případů se nemusí prokázat, jiné naopak oběti vůbec nenahlásí. Směr vývoje je však zřejmý. Současně zůstává celkový počet všech trestných činů, jejichž oběťmi jsou Ukrajinci, poměrně stabilní – kolem 10,6 tisíce ročně. Neroste tedy prudce běžná kriminalita proti Ukrajincům obecně, ale především počet incidentů, u nichž je podezření na nenávistný motiv.
Mění se také společenská atmosféra. Podle červencového průzkumu CBOS se poprvé v historii měření dostali do většiny odpůrci dalšího přijímání uprchlíků z Ukrajiny: bylo jich 52 procent, zatímco 42 procent přijímání podporovalo. Celkem 54 procent dotázaných považovalo rozsah polské pomoci za příliš velký. Nesouhlas s uprchlickou politikou samozřejmě není totéž co nenávist vůči Ukrajincům a už vůbec ne souhlas s násilím. Výsledky jsou navíc diferencované: 58 procent Poláků například odmítlo odebrat bezplatné ubytování ukrajinským matkám s malými dětmi. Přesto je patrné, že původní mimořádná solidarita z roku 2022 slábne.
Podobný posun zachytilo i Mieroszewského centrum. Pozitivní vztah k Ukrajincům žijícím v Polsku vyjádřilo 39 procent respondentů, negativní 35 procent. Ve srovnání s obdobím před plnohodnotnou ruskou invazí se podíl negativních postojů zvýšil z 21 na 35 procent. Výrazná byla také politická polarizace: mezi voliči Konfederace hodnotilo Ukrajince pozitivně jen 18 procent dotázaných, zatímco negativně 61 procent. Nejde tedy pouze o mechanickou „únavu z pomáhání“. Postoje k Ukrajincům se staly součástí politické identity a kulturního konfliktu.
Příčin je několik a ne všechny jsou vymyšlené ruskou propagandou. Polsko přijalo velké množství uprchlíků, což přineslo tlak na školy, bydlení, zdravotnictví a některé veřejné služby. Polští zemědělci a dopravci se dostali do skutečných ekonomických sporů s ukrajinskou konkurencí. Mezi oběma státy existují nevyřešené otázky kolem volyňských masakrů, činnosti UPA, Stepana Bandery a exhumací polských obětí. Pro část Poláků nejde o vzdálenou historii, ale o rodinnou a emocionální paměť. Kritika ukrajinské vlády, obchodních pravidel nebo přístupu k historii proto může být naprosto legitimní. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou skutečné spory přeneseny na každého člověka, který mluví ukrajinsky.
Právě zde nastupují sociální sítě a politická propaganda. Společná analýza organizace Demagog a Institutu monitorování médií zachytila od srpna do listopadu 2025 celkem 185 766 negativních příspěvků obsahujících urážlivá označení Ukrajiny a Ukrajinců. Oproti předchozím čtyřem měsícům šlo o nárůst téměř o 98 procent a potenciální počet kontaktů s tímto obsahem dosáhl 66,4 milionu. Mezi nejviditelnějšími šiřiteli byly také účty polských krajně pravicových politiků. Autoři analýzy netvrdí, že každý podobný příspěvek vznikl na objednávku Moskvy. Upozorňují však, že jeho účinek odpovídá ruskému cíli: rozeštvat Poláky a Ukrajince a oslabit podporu napadené země. Také polské ministerstvo digitalizace v červenci 2026 popsalo polsky psané ruské a běloruské kampaně, které využívají právě historické spory, vojenskou pomoc a údajná ukrajinská privilegia.
Z těchto údajů nelze poctivě vyvodit, že konkrétní muž napadl Ukrajince proto, že si předtím přečetl určitý příspěvek na Facebooku nebo síti X. Takový přímý řetězec většinou prokázat nelze. Nenávistná propaganda navíc zpravidla nevytváří násilníka z člověka, který k násilí nemá žádné sklony. Může však snižovat jeho zábrany. Pokud někdo každý den čte, že Ukrajinci jsou „paraziti“, „banderovci“, „okupanti“ nebo privilegovaná skupina žijící na úkor Poláků, začne útok na konkrétního Ukrajince vnímat jako méně nepřijatelný. Agresor si může začít namlouvat, že neútočí na náhodného člověka, ale že trestá příslušníka údajně nepřátelské skupiny. Sociální sítě v takovém případě nevydají přímý povel k násilí. Vytvoří však prostředí, v němž se násilí snáze ospravedlňuje.
Polsko se nestalo protiukrajinskou zemí. Stále v něm žijí miliony lidí, kteří Ukrajinu podporují, pomáhají uprchlíkům a odmítají kolektivní nenávist. Cestující, kteří se zastali šestnáctiletého chlapce, jsou toho konkrétním důkazem. Současně ale nelze přehlížet, že hranice veřejně přijatelné nenávisti se posunula. Nárůst policejních oznámení, zhoršující se průzkumy i množství agresivního obsahu na sociálních sítích vytvářejí souvislý varovný obraz. Nenávist nezačíná kopnutím do člověka ležícího na zemi. Začíná mnohem dříve – ve chvíli, kdy se z urážky celého národa stane běžná součást politické debaty a každodenní zábavy na internetu.
