Aktivista žijící v Rusku Jakub Zieba zveřejnil na Facebooku video, podle kterého benzínová krize v zemi končí. Z auta ukazuje několik čerpacích stanic bez front a cenový stojan Lukoilu, na němž jsou dostupné benzíny AI-92 a AI-95 i motorová nafta. Chybí pouze prémiový AI-100. Z několika pump ve Volgogradu pak Zieba vyvozuje závěr o situaci v celém Rusku.
Samotné záběry zřejmě aktuální jsou. Na stojanu vidíme AI-92 za 66,04 rublu, AI-95 za 73,50 rublu a naftu za 79,24 rublu. Tyto částky prakticky přesně odpovídají cenám Lukoilu zveřejněným 24. července ve Volgogradu: AI-92 stál 66 rublů, AI-95 73,34 rublu a nafta 79,16 rublu. V tomto detailu tedy Zieba nemanipuluje. Benzín na několika konkrétních stanicích skutečně byl a ceny si nevymyslel.
Ve Volgogradu se navíc situace během druhé poloviny července opravdu zlepšila. Ještě na začátku měsíce tam lidé stáli v dlouhých frontách, některé druhy paliva chyběly a Lukoil omezoval prodej na 20 litrů. Kolem 20. července už byly fronty podstatně kratší nebo žádné. Nadále však platily limity: Lukoil a Teboil prodávaly nejvýše 40 litrů benzínu, Gazprom a Rosněfť 50 litrů. Také místní média proto psala o postupné stabilizaci trhu, nikoliv o návratu k úplně běžnému stavu.
Jenže Volgograd není celé Rusko. Ještě 25. července ruský vicepremiér Alexandr Novak připustil, že o úplné stabilizaci trhu zatím nelze mluvit. V některých regionech, zejména na Sibiři, podle něj zůstává situace obtížná a vláda musí dodávky pohonných hmot řešit s firmami a místními úřady v podstatě v ručním režimu. Novakovo vyjádření zveřejnil Interfax. Rusko současně prodloužilo zákaz vývozu benzínu až do konce roku a připustilo další dovoz pohonných hmot z Kazachstánu.
V polovině července navíc platila omezení v desítkách regionů. V Zabajkalském kraji mohli řidiči natankovat jen 15 litrů, v Novosibirské oblasti 30 litrů a na Altaji podle místa 30 až 50 litrů. V některých oblastech se smělo tankovat podle sudých a lichých registračních značek, jinde pouze přímo do nádrže. Rozsáhlý přehled omezení zveřejnil ruský portál Sravni. Ukázat několik zásobených pump v jednom městě proto nevypovídá o dostupnosti benzínu napříč zemí s jedenácti časovými pásmy.
Ani ceny z videa nejsou důkazem, že je ruský trh v normálu. Lukoil ve Volgogradu patří mezi levnější velké sítě, zatímco na nezávislých stanicích RUSOIL se AI-92 prodával až za 90 a AI-95 za 95 rublů. Podle Rosstatu činila 20. července průměrná cena AI-92 v Rusku 73,60 rublu, AI-95 79,47 rublu a nafty 93,54 rublu. Od konce roku 2025 přitom benzín zdražil o 18,3 procenta. Ceny z videa jsou tedy pro jednu síť ve Volgogradu obvyklé, nikoliv však reprezentativní pro celé Rusko.
Situace navíc zůstává křehká, protože Ukrajina v útocích na ruské rafinerie pokračuje. Během července byly po zásazích nebo požárech přerušeny či omezeny provozy například v Saratově, Syzrani, Salavatu a v rafinerii NORSI, zasažena byla také největší ruská rafinerie v Omsku. Reuters ve svém přehledu uvedl, že útoky prohlubují nedostatek paliv a přispívají k růstu cen. Dne 25. července ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil také zásah rafinerie v Ťumeni. Ukrajina označuje tyto operace za „dálkové sankce“ namířené proti ruským zdrojům pro vedení války a nejeví známky, že by kampaň chtěla ukončit.
Verdikt: zavádějící. Zieba zachytil reálné zlepšení ve Volgogradu, ale vydává místní situaci za důkaz konce krize v celém Rusku. To nepotvrzují ruské statistiky, regionální omezení ani samotná ruská vláda. Pozoruhodný je rovněž rozpor s jeho předchozím zlehčováním problému: krize, která podle něj údajně ani nebyla, nyní náhle „končí“. Ve skutečnosti na některých místech polevila, zatímco jinde nadále trvá.
