„Čí je Krym? Konečná odpověď zazněla v Haagu,“ oznámil 16. června český web CZ24.news v titulku svého článku. Podle jeho autorů měl mezinárodní arbitrážní tribunál rozhodnout nejen o sporu mezi Ruskem a Ukrajinou, ale také přímo o tom, komu patří Krym. „V otázce suverenity nad poloostrovem a přilehlými mořskými oblastmi soud rozhodl rovněž ve prospěch Moskvy,“ tvrdí text.
Podobný výklad přinesl také web iportaL24 v článku nazvaném Desetiletý spor s Ukrajinou byl vyřešen ve prospěch Ruska. Ten zašel ještě dál a napsal, že Kerčský průliv „zůstává ruský“ a že Kerčský průliv a Azovské moře představují „suverénní území Ruska“. Ani jedno však tribunál nerozhodl.
Text se následně šířil také na Facebooku. Převzal jej například profil Stanislava Sýkory a objevil se rovněž ve skupinách TV Šalingrad či Fanklub Jaroslav Foldyna /SPD/. Další verzi, podle níž Rusko v arbitráži jednoduše „zvítězilo“, šířil například facebookový profil Richard Permann. České šíření tedy není pouze ojedinělým převzetím slovenského příspěvku.
O čem tribunál skutečně rozhodoval
Spor začala Ukrajina v roce 2016 kvůli ruskému postupu v Černém a Azovském moři a Kerčském průlivu. Týkal se například výstavby Kerčského mostu, omezování plavby, kontrol lodí, zabrání ukrajinských vrtných plošin nebo ochrany mořského prostředí. Jak ukazuje oficiální přehled případu vedený Stálým rozhodčím soudem, řízení probíhalo podle přílohy VII Úmluvy OSN o mořském právu.
Nešlo tedy o rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN. Spor posuzoval pětičlenný arbitrážní tribunál a Stálý rozhodčí soud v Haagu zajišťoval administrativní stránku řízení. Konečné rozhodnutí bylo vydáno 22. dubna 2026 a zveřejněno v červnu.
Pravdivým jádrem šířených příspěvků je, že Rusko uspělo u velké části projednávaných námitek. Jak shrnula také agentura Reuters ve zprávě o výsledku arbitráže, tribunál zamítl většinu ukrajinských nároků souvisejících s plavbou a Kerčským průlivem. Dospěl například k závěru, že Azovské moře a Kerčský průliv si po rozpadu Sovětského svazu zachovaly status vnitřních vod.
To ovšem neznamená, že se z nich staly výlučně ruské vody. Tribunál nepotvrdil ruskou anexi ukrajinského pobřeží ani neprohlásil Krym za součást Ruska. Navíc konstatoval několik porušení Úmluvy OSN o mořském právu ze strany Moskvy, zejména v souvislosti s nedostatečným posouzením dopadů velkých staveb na životní prostředí, nezveřejněním výsledků těchto posouzení a nedostatečnou spoluprací s Ukrajinou.
O Krymu tribunál rozhodovat nemohl
Nejdůležitější skutečnost české články zamlčují: arbitrážní tribunál neměl pravomoc rozhodovat o územní suverenitě nad Krymem. Už v předběžném rozhodnutí z roku 2020 stanovil, že nemůže posuzovat ty ukrajinské nároky, které by vyžadovaly přímé či nepřímé rozhodnutí o tom, komu poloostrov patří.
Stejný postoj tribunál zachoval také v konečném arbitrážním nálezu. Ověření slovenského projektu Demagog.sk proto správně upozorňuje, že z odmítnutí některých ukrajinských požadavků nelze vyvozovat uznání ruské suverenity nad Krymem. Tribunál se touto otázkou jednoduše nezabýval.
Z pohledu mezinárodního práva zůstává Krym součástí Ukrajiny. Valné shromáždění OSN v rezoluci 68/262 o územní celistvosti Ukrajiny označilo referendum uspořádané pod ruskou vojenskou kontrolou za právně neplatné a vyzvalo státy, aby změnu statusu Krymu neuznávaly. Na tomto postoji nic nezměnila ani arbitráž týkající se mořského práva.
Verdikt: Nepravda
Tvrzení, že soud v Haagu rozhodl o příslušnosti Krymu ve prospěch Ruska, je nepravdivé. Rusko sice uspělo u značné části námitek týkajících se mořského práva, tribunál však zároveň konstatoval některá ruská porušení úmluvy. Především vůbec nerozhodoval o suverenitě nad Krymem.
České weby tak vzaly skutečný dílčí právní úspěch Ruska a připsaly tribunálu závěr, který nejenže nevyslovil, ale který byl výslovně vyloučen z jeho pravomoci. Právě v tom spočívá podstata celé manipulace.
