Na českých sociálních sítích se znovu šíří tvrzení, že očkované děti trpí chronickými nemocemi výrazně častěji než děti neočkované. Bývalý poslanec Lubomír Volný zveřejnil seznam 22 kategorií nemocí, které údajně dopadly hůře u očkovaných. Prakticky totožný obsah šíří Vladimíra Avdicová a k návrhu výzkumu se odvolávala také facebooková stránka SMIS.
V českém prostředí přitom nejde o nový příběh. Už v září 2025 psala Alena Bazalová o údajně „utajené studii“, jejíž výsledky měly být pro očkování natolik nepříznivé, že se je vědci báli zveřejnit. Její tvrzení následně převzal například web 3oko.cz. Text o „pětileté skryté studii“ pak publikovaly také weby Zvědavec, Infokurýr či Střídavka. V prosinci 2025 přidal server CZ24.news tvrzení o horších výsledcích ve všech 22 kategoriích.
Výzkum zůstal pouze odmítnutým návrhem
Pravdivým základem příběhu je existence návrhu práce nazvaného Impact of Childhood Vaccination on Short and Long-Term Chronic Health Outcomes in Children. Výzkumníci z Henry Ford Health a Wayne State University v něm pracovali se zdravotnickými záznamy 18 468 dětí narozených v letech 2000 až 2016. Do očkované skupiny zařadili 16 511 dětí, které dostaly alespoň jednu vakcínu, zatímco neočkovaných bylo 1 957.
Návrh skutečně obsahoval statistické výsledky vyznívající nepříznivě pro očkovanou skupinu. Nikdy však nebyl publikován v odborném časopise ani neprošel jeho recenzním řízením. Na veřejnost se dostal až v roce 2025, kdy byl vložen do záznamu slyšení amerického Senátu.
Zdravotnické centrum Henry Ford Health odmítlo tvrzení, že výsledky zatajilo z politických důvodů. Podle instituce byl návrh odložen hned při prvním interním posouzení, protože obsahoval závažné nedostatky v datech, metodologii a způsobu analýzy. Nešlo tedy o dokončenou studii odmítnutou časopisem, ale o pracovní návrh, který nepřekonal ani interní kontrolu instituce, v níž vznikl.
Očkované děti měly více příležitostí dostat diagnózu
Největším problémem nebylo pouze to, že skupina neočkovaných dětí byla výrazně menší. Obě skupiny se lišily také složením. Mezi neočkovanými bylo více chlapců a bělošských dětí, ale méně předčasně narozených dětí a méně dětí s dýchacími obtížemi po porodu. Už na začátku tedy nešlo o srovnatelné skupiny.
Zásadně odlišná byla také délka sledování. Očkované děti byly podle odborného rozboru sledovány v průměru přibližně dvakrát déle. Čtvrtina neočkovaných byla v záznamech pouze do šesti měsíců věku a tři čtvrtiny nejvýše do tří let. Řada poruch, například ADHD nebo některé poruchy učení, se přitom běžně diagnostikuje až později.
Jak upozornil také slovenský Demagog.sk ve svém podrobném rozboru, očkované děti navštěvovaly lékaře v průměru sedmkrát ročně, zatímco neočkované pouze dvakrát. Čím častěji a déle je dítě vyšetřováno, tím větší je pravděpodobnost, že lékař nějaké onemocnění odhalí. Nižší počet diagnóz proto nemusí znamenat lepší zdraví, ale pouze méně příležitostí nemoc diagnostikovat.
Infektolog Jake Scott ze Stanfordovy univerzity to shrnul jednoduše: takové porovnání neměří pouze možné účinky očkování, ale především to, kdo měl větší šanci dostat diagnózu. Také vedoucí klinického oddělení Henry Ford Health Adnan Munkarah pro Michigan Public uvedl, že neúplná data a nesprávná analýza závěry návrhu nepodporují.
Co údajná „recenzovaná přeanalýza“?
V prosinci 2025 skutečně vyšel text nazvaný A Peer-Review of the Vaccinated vs. Unvaccinated Study. Autoři v něm porovnali podíly nemocí uvedené v tabulkách odmítnutého návrhu a dospěli k populárnímu tvrzení, že všech 22 kategorií dopadlo hůře u očkovaných dětí.
Formálně tedy existuje pozdější článek v časopise, který sám sebe označuje za recenzovaný. Neznamená to ale, že recenzním řízením prošel původní výzkum Henry Ford Health. Pozdější autoři nezískali nový a lépe sestavený soubor dětí ani neodstranili rozdílnou délku sledování, nestejnou četnost lékařských prohlídek a další zkreslení. Pouhé přepočítání podílů tyto chyby neopravuje – naopak přebírá právě ty nedostatky, kvůli nimž byl původní návrh odmítnut.
Za pozornost stojí také kontext časopisu. Jeden z autorů pozdějšího článku, profesor rétoriky a aplikované lingvistiky Daniel Broudy, je podle seznamu redakce současně jedním z jeho tří šéfredaktorů. Samotný časopis navíc ve svém představení otevřeně obviňuje hlavní lékařské časopisy z ovládání farmaceutickými firmami a vládními institucemi. To samo o sobě článek nevyvrací, ale rozhodně jde o důležitý kontext při posuzování jeho nezávislosti a důvěryhodnosti.
Výrazně kvalitnější data poskytla například dánská celostátní studie publikovaná v Annals of Internal Medicine. Sledovala přibližně 1,2 milionu dětí a hledala souvislost mezi expozicí hliníkovým adjuvans ve vakcínách a 50 autoimunitními, alergickými či neurovývojovými poruchami. Výsledky byly nejvíce slučitelné s tím, že se zvýšené riziko nevyskytuje; nepotvrdily žádný středně velký ani velký nárůst rizika.
Verdikt: zavádějící
Odmítnutý návrh studie existuje a obsahuje výsledky vyznívající nepříznivě pro očkované děti. Z toho však nelze vyvozovat, že očkování způsobuje chronická onemocnění. Porovnávané skupiny nebyly rovnocenné, neočkované děti byly sledovány kratší dobu a mnohem méně navštěvovaly lékaře.
Tvrzení, že „přelomová studie“ prokázala horší zdraví očkovaných dětí a byla následně z politických důvodů pohřbena, proto označujeme za zavádějící a nepodložené. Z odmítnutého návrhu se nestane kvalitní vědecký důkaz jen tím, že jej někdo o několik let později zveřejní na sociální síti nebo znovu přepočítá jeho problematická data.
