František Kubásek zařadil do svých Politicky nekorektních zpráv případ výletní lodi Scarlet Lady. Na sociálních sítích zveřejnil sestřih s titulkem „Kompatibilita islámu a LGBT ideologie“ a na svém webu téma uvedl větou: „Islám a LGBT? Nejde to dohromady, ukázal případ výletní lodi.“
Ve videu spojuje média a neziskové organizace s údajnou snahou přivádět islám do Evropy a současně s podporou práv LGBT lidí. Ptá se, jak mohou být tyto „dvě skupiny kompatibilní“, a nakonec oznamuje, že jakási „mantra“ byla vyvrácena. Jaká konkrétní mantra, kdo ji měl hlásat a který doložený výrok byl případem lodi vyvrácen, už neukazuje. Kubáskův sestřih je dostupný na Instagramu a delší pořad na webu Incorrect.cz.
Událost se skutečně stala
Loď Scarlet Lady, kterou si pronajala cestovní společnost Atlantis Events, vyplula 5. července z Atén. Na palubě bylo přibližně 1900 až 2000 cestujících, převážně klientů z LGBTQ+ komunity. Turecké úřady nepovolily plánované zastávky v Kuşadası a Istanbulu. Odvolaly se přitom na chování, které údajně neodpovídá společenským a morálním hodnotám země.
Náhradní zastávkou se měla stát egyptská Alexandrie. Také egyptské úřady však povolení na poslední chvíli zrušily. Na rozdíl od Turecka neposkytly veřejnosti oficiální vysvětlení. Loď proto zamířila na Krétu a do Černé Hory. O případu informovaly například Seznam Zprávy a The Guardian.
Je tedy namístě kritizovat diskriminační rozhodnutí úřadů. Není ale namístě bez důkazů připsat Egyptu stejné zdůvodnění jako Turecku.
Diskriminace LGBT lidí není objev, který by média tajila
Kubáskovo vystoupení vytváří dojem, že případ odhalil něco, o čem média nebo lidskoprávní organizace nechtějí mluvit. Ve skutečnosti právě média, na jejichž článek Kubásek odkazuje, otevřeně píší o zhoršujícím se postavení LGBT lidí v obou zemích.
Human Rights Watch uvádí, že v Turecku byl istanbulský Pride v roce 2025 zakázán již jedenáctým rokem v řadě a podobná omezení platila také v dalších městech. Amnesty International upozorňuje, že v Egyptě LGBT lidé čelí diskriminaci a stíhání. Egyptské úřady sice homosexualitu výslovně nezakazují, k pronásledování lidí však používají vágní ustanovení o „nemravnosti“ či „zhýralosti“. Human Rights Watch zdokumentovala také svévolná zatčení, týrání a sexuální násilí ve vazbě. Human Rights Watch – Turecko, Amnesty International – Egypt, Human Rights Watch – pronásledování LGBT lidí v Egyptě.
Případ lodi tedy nevyvrací zpravodajství médií. Naopak potvrzuje problém, o kterém média i lidskoprávní organizace dlouhodobě informují.
Islám a LGBT nejsou dvě navzájem oddělené skupiny
Zásadní problém Kubáskovy argumentace spočívá už v samotném srovnání. Islám je náboženství, zatímco zkratka LGBT označuje různé skupiny lidí podle sexuální orientace nebo genderové identity. Nejde o dvě ucelené a navzájem oddělené ideologie. Člověk může být zároveň muslimem a gayem, lesbou, bisexuálem nebo transgender osobou.
Stejně tak není rozporem bránit muslimy před nenávistí a diskriminací a současně kritizovat homofobní zákony, náboženský fundamentalismus nebo rozhodnutí tureckých a egyptských úřadů. Obhajoba práv muslimů neznamená podporu každého náboženského pravidla. Stejně jako obrana práv křesťanů neznamená souhlas s každým názorem kterékoliv církve.
Turecko a Egypt navíc nejsou stejné
Kubásek sám připouští, že nejde o islamistické státy, v nichž by přímo vládla šaría. Přesto následně případ obou zemí používá jako obecný důkaz o „islámu“.
Turecká ústava přitom republiku výslovně definuje jako sekulární stát. Stejnopohlavní vztahy tam nejsou trestné, byť vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana stále výrazněji používá proti LGBT lidem konzervativní a náboženskou rétoriku. Oficiální znění turecké ústavy.
Egyptská ústava naopak stanoví, že principy islámského práva jsou hlavním zdrojem legislativy. Ani egyptský právní systém však nelze jednoduše zredukovat na tvrzení, že v zemi „vládne šaría“. Jde o autoritářský stát s kombinací občanského práva, ústavních ustanovení a náboženských vlivů. Egyptská ústava.
Za zmínku stojí také to, že Atlantis Events pořádala plavby do Turecka již třináctkrát během předchozích 25 let. Podobná trasa se uskutečnila bez problémů ještě v předchozím roce. To současné odmítnutí nijak neomlouvá, ukazuje to však, že nejde o automatický a neměnný důsledek přítomnosti muslimského obyvatelstva.
Verdikt: Zavádějící zobecnění
Kubásek správně upozornil na skutečnou událost a na reálný problém diskriminace LGBT lidí v Turecku a Egyptě. Z jedné výletní lodi ale bez dalších důkazů vyvozuje obecné závěry o islámu, médiích, neziskových organizacích i údajné neslučitelnosti celých skupin lidí.
Žádnou mediální „mantru“ nevyvrátil. Pouze převzal zprávu médií, která otevřeně popisovala diskriminaci, a následně k ní připojil vlastní politický příběh. Z jedné lodi se dá doplout k debatě o náboženství a lidských právech. Ke světovému spiknutí médií a neziskovek je to ale stále ještě příliš daleko.
