Na sociálních sítích se šíří příspěvek Jindřicha Rajchla, podle něhož se ukrajinští „uprchlíci“ vracejí „domů na dovolenou“. Rajchl z toho vyvozuje, že nejde o skutečné uprchlíky, ale o ekonomické migranty, kteří podle něj přišli do Česka kvůli sociálním dávkám. Současně tvrdí, že „řada z nich si díky nim žije líp než našim pracujícím lidem“. Takové závěry ale z předložené fotografie ani obecné informace o cestách na Ukrajinu nevyplývají.
Samotný fakt, že někdo cestuje na Ukrajinu, neříká nic jistého o důvodu cesty. Mezinárodní organizace pro migraci ve svých šetřeních o Ukrajincích překračujících hranice zpět na Ukrajinu uvádí jako hlavní důvody návštěvu rodiny, obnovu dokumentů a zdravotní péči; v regionální analýze za druhé pololetí 2024 šlo u dotazovaných nejčastěji o návštěvu rodinných příslušníků, a to u 56 % respondentů, dále o obnovu dokumentů u 22 % a zdravotní péči u 21 %. Jinými slovy: cesta „domů“ může znamenat návštěvu rodičů, vyřízení úřadů, péči o majetek, lékaře, pohřeb, vyzvednutí dokladů nebo kontrolu bytu. Bez dalších údajů nejde tvrdit, že jde o rekreaci, natož o důkaz zneužívání pomoci.
Cesty na Ukrajinu navíc nejsou v rozporu s institutem dočasné ochrany. UNHCR ve svých informacích pro lidi z Ukrajiny výslovně uvádí, že držitelé platného víza či pobytového oprávnění se mohou vrátit na Ukrajinu a později znovu přicestovat do Česka; zvlášť řeší až trvalý návrat, při němž má člověk status dočasné ochrany před odjezdem zrušit. To samo o sobě vyvrací zkratku, že kdo na Ukrajinu jede, automaticky přestává být člověkem prchajícím před válkou.
Zároveň není pravda, že by aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině dávala oporu tvrzení, že uprchlíci žádnou ochranu nepotřebují. Jen v noci na 2. července 2026 Rusko podle Reuters zaútočilo na Ukrajinu 74 raketami a 496 drony; útok zasáhl mimo jiné Kyjev a poškodil rezidenční budovy. The Guardian následně uváděl nejméně 27 mrtvých a desítky zraněných v Kyjevě, přičemž popsal zásahy obytných domů i masové ukrývání civilistů v metru. Tvrdit v takové situaci, že cesta části lidí na Ukrajinu dokazuje bezpečí země, je nelogické.
Rajchlův příspěvek je problematický i ekonomicky. Podle dat MPSV za třetí čtvrtletí 2025 dosáhly modelované příjmy státního rozpočtu z daní a odvodů osob s dočasnou ochranou 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje na jejich podporu činily 3,9 miliardy korun; rozdíl tedy představoval plus 4,3 miliardy korun pro státní rozpočet. MPSV zároveň uvádí, že bilance za rok 2024 skončila přebytkem 9,7 miliardy korun a za první tři čtvrtletí roku 2025 přebytkem 11,7 miliardy korun. To je v přímém rozporu s obrazem „profesionálních čerpačů dávek“.
Důležité je také to, že držitelé dočasné ochrany mají v Česku volný přístup na trh práce a pracující Ukrajinci odvádějí daně a pojistné stejně jako ostatní zaměstnanci. Informační portál pro cizince výslovně uvádí, že držitelé dočasné ochrany mají volný přístup na trh práce, na rozdíl od osob s vízem strpění. Ministerstvo vnitra navíc v roce 2026 píše o zvláštním dlouhodobém pobytu pro ekonomicky soběstačné držitele dočasné ochrany, kteří v Česku dlouhodobě žijí, pracují, platí daně a dodržují pravidla.
Ani tvrzení o kriminalitě nelze používat bez kontextu. Demagog.cz už dříve upozornil, že tvrzení o „prudce stoupající kriminalitě Ukrajinců“ je zavádějící, pokud se nezohlední výrazný nárůst počtu Ukrajinců v ČR; v přepočtu na obyvatele se podle jeho analýzy míra kriminality mezi Ukrajinci v Česku mezi lety 2021 a 2024 naopak snížila.
Závěr: Rajchl z faktu, že část Ukrajinců cestuje na Ukrajinu, vyvozuje závěry, které z dostupných informací neplynou. Cesta domů sama o sobě není důkazem dovolené, zneužívání dávek ani toho, že na Ukrajině není nebezpečno. Jde o zavádějící a stigmatizující argumentaci, která nahrazuje data domněnkami.
