Na sociálních sítích se šíří screenshot příspěvku ze sítě X, na němž leží muž zabalený do americké vlajky, zatímco v pozadí vlají ukrajinské vlajky a vlajka kombinující ukrajinské a izraelské barvy se symbolem Davidovy hvězdy. Popisek zní: „A picture worth a million words.“ Tedy „obrázek vydá za milion slov“. Právě o to jde: vyvolat silnou emoci bez nutnosti cokoli dokazovat.
Jenže snímek není autentickou fotografií. Agentura AFP jej ověřila už v červnu 2024. Autor obrázek popsal jako „artwork“, tedy výtvarné dílo, a experti oslovení AFP uvedli, že nese znaky AI generovaného obrazu. AFP zároveň upozornila, že obrázek sdílel Li Zexin, novinář čínské státní agentury Xinhua. Podle AFP má snímek vytvářet dojem, že Spojené státy zanedbávají vlastní obyvatele, zatímco podporují Ukrajinu a Izrael.
Tento případ je ale zajímavý ještě z jiného důvodu. Ukazuje, že protiukrajinská propaganda nemusí být konzistentní. V českém, evropském a ruském informačním prostoru se dlouhodobě opakuje narativ, že Ukrajina je údajně „nacistická“, „banderovská“ nebo ovládaná krajní pravicí. Ve zcela jiných prostředích se ale objevuje opačný motiv: Ukrajina jako údajný projekt Židů, Izraele, Chabadu nebo „židovského vlivu“ na Spojené státy.
Logicky se to vylučuje. Propagandisticky to ale funguje. Pro publikum citlivé na druhou světovou válku se použije nálepka „nacisté“. Pro publikum, kde lze využít antisemitismus nebo protiizraelské resentimenty, se naopak pracuje s motivem „Jewkraine“ a s tím, že Volodymyr Zelenskyj je židovského původu. Detector Media přesně tuto dvojakost popsala slovy, že ruská propaganda současně tvrdí, že „Ukrajinci nenávidí Židy“, a zároveň že „Židé převzali Ukrajinu“.
To neznamená, že na Ukrajině nikdy neexistovala krajní pravice nebo problematické nacionalistické symboly. Existovala a některé incidenty byly reálné. Právě proto je nutné odlišovat fakta od propagandistického přehánění. Freedom House už v roce 2018 upozorňoval, že krajně pravicový extremismus představuje pro ukrajinskou demokracii skutečný problém, zároveň ale varoval před jeho nadhodnocováním a konstatoval, že krajní pravice tehdy neměla reálnou šanci na významný volební úspěch.
Podobně EUvsDisinfo uvádí, že kremelská propaganda zveličuje vliv jednotky Azov a vytváří manipulativní dojem, že ukrajinské ozbrojené síly nebo stát jsou „neonacistické“. Ve skutečnosti byla veřejná podpora nacismu na Ukrajině zanedbatelná a krajně pravicové strany a kandidáti v nedávných volbách získávali zhruba kolem dvou procent hlasů, tedy bez silného parlamentního zastoupení.
Důležité je i to, že Ukrajina nemá nacistickou propagandu legalizovanou jako státní ideologii. Ukrajinské ministerstvo vnitra uvádí, že výroba a šíření komunistických a nacistických symbolů a propaganda komunistického či nacionálněsocialistického totalitního režimu může být podle ukrajinského trestního zákoníku trestána až pěti lety vězení. To samozřejmě samo o sobě neznamená, že extremistické projevy neexistují, ale vyvrací to zkratku, že ukrajinský stát nacismus podporuje.
Absurdnost ruské „denacifikační“ rétoriky se ukázala i v květnu 2022, kdy ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov při obhajobě tvrzení o údajné nacistické Ukrajině mluvil o údajném židovském původu Adolfa Hitlera. Izrael jeho výroky ostře odsoudil jako rasistické a historicky falešné. Reuters tehdy citoval izraelského ministra zahraničí Jaira Lapida, podle něhož obviňování Židů z antisemitismu představuje „nejnižší úroveň rasismu“.
Zvláštní pozornost si zaslouží i čínský informační prostor. Analýza Doublethink Lab publikovaná na EUvsDisinfo popsala, jak se ruský narativ o „nacistické Ukrajině“ dostával do čínsky psaného prostoru a jak jej přebírala nebo zesilovala čínská státem kontrolovaná média a sociální sítě. AFP ověřený případ s AI obrázkem sdíleným novinářem agentury Xinhua do tohoto širšího obrazu zapadá: nejde o důkaz nové reality, ale o další emocionální mem v informační válce.
Verdikt je tedy dvojí. Samotný obrázek je falešný, respektive AI generovaný, a nelze jej používat jako fotografický důkaz čehokoli. Zároveň je ale velmi použitelný jako ukázka propagandistické metody: stejná Ukrajina je podle potřeby jednou „nacistická“, podruhé „židovská“, jednou údajně řízená banderovci, podruhé údajně Izraelem nebo „židovskými elitami“. Cílem není pravdivý popis Ukrajiny, ale zásah konkrétního publika — protizápadní, protiamerickou, protiukrajinskou nebo antisemitskou emocí.