Předseda PRO Jindřich Rajchl sdílí grafiku, podle níž mělo z České republiky odejít 613 miliard korun „směrem na Západ Evropy“. Tvrdí také, že ve skutečnosti jde dokonce o více než bilion korun a že řešením jsou mimo jiné veřejné zakázky pro české firmy. Jenže realita je podstatně složitější: číslo 613 miliard vychází z ekonomické statistiky, ale neznamená, že celá tato částka byla jednoduše „vyvedena“ z Česka.
Rajchl ve facebookovém příspěvku píše, že podle oficiálních údajů u nás „zahraniční firmy vydělaly 613 miliard“ a většina těchto peněz byla vyvedena mimo naše území. Vychází tím z údajů České národní banky o platební bilanci. Konkrétně jde o položku důchody z přímých investic – výdaje, kde ČNB za rok 2025 uvádí částku 612,83 miliardy korun. Tato suma vyjadřuje výnosy, které v české ekonomice připadly zahraničním přímým investorům. ČNB současně uvádí i příjmy českých rezidentů z přímých investic v zahraničí ve výši 171 miliard korun, takže čisté saldo této položky činilo zhruba minus 441,8 miliardy korun.
Problém je v tom, jak Rajchl a grafika s číslem pracují. Položka 612,8 miliardy není totéž jako fyzický odtok peněz z Česka. Součástí důchodů z přímých investic jsou i reinvestované zisky, tedy zisky, které se účetně připisují zahraničnímu vlastníkovi, ale zůstávají v tuzemské firmě. Podle zveřejněných údajů bylo v roce 2025 zpět do české ekonomiky reinvestováno 238,5 miliardy korun, tedy 38,9 procenta zisků podniků pod zahraniční kontrolou.
Samostatnou položkou jsou dividendy. Těch podle Seznam Zpráv s odkazem na statistiku ČNB odteklo v roce 2025 z Česka 335,2 miliardy korun. To je stále velmi vysoká částka a legitimní téma pro ekonomickou debatu. Není ale korektní zaměňovat ji s celými 613 miliardami a prezentovat celou sumu jako „odtok směrem na Západ“.
Zavádějící je i grafické znázornění směru odlivu. Nejvíce dividend podle zveřejněného rozpisu putovalo do Rakouska, dále do Nizozemska a Lucemburska, poté do Německa a Francie. Rajchlova grafika přitom pracuje hlavně se zjednodušeným obrazem šipek na západ Evropy, například směrem k Francii, Belgii a Nizozemsku. Politicky to funguje jako emotivní obraz „vysávání Západem“, fakticky je ale přesnější mluvit o výnosech zahraničních vlastníků napříč konkrétními zeměmi a sektory.
Nedoložené je Rajchlovo tvrzení, že „ve skutečnosti“ jde o více než bilion korun. ČNB ve své zprávě upozorňuje, že mezi platební bilancí a národními účty existují metodické rozdíly a že ČSÚ pro úplnost zachycení ekonomiky odhaduje i nepřiznané příjmy podniků pod zahraniční kontrolou, což se může promítat do vyšších odhadovaných odlivů dividend. To však samo o sobě nedokládá konkrétní částku „přes bilion“. Bez uvedení metodiky a zdroje jde o politické tvrzení, nikoli o ověřený údaj.
Rajchl dále naznačuje, že jedním z řešení mají být „veřejné zakázky pro české firmy a podnikatele“. Jenže z dostupných dat nevyplývá, že by hlavní příčinou odlivu výnosů byly veřejné zakázky. Silný odliv kapitálu se týká například výroby motorových vozidel, obchodu, chemického, farmaceutického a plastikářského průmyslu, ICT služeb a tradičně také finančního sektoru. Jinými slovy: jde především o vlastnickou strukturu české ekonomiky, nikoli o jednoduchý problém zadávání státních zakázek.
Navíc plošné pravidlo „veřejné zakázky pro české firmy“ by naráželo na zákon o zadávání veřejných zakázek. Ten ukládá zadavatelům zásady transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace a výslovně zakazuje omezovat účast dodavatelů ze států EU, EHP nebo Švýcarska. Stát může nastavovat kvalitu, bezpečnost, servisní dostupnost, dělit zakázky pro menší dodavatele nebo podporovat inovace, ale nemůže jednoduše říci, že zakázku dostane firma jen proto, že je česká.
Je také nutné dodat širší kontext. Podniky pod zahraniční kontrolou nejsou jen „odtok dividend“. Podle ČSÚ měly v roce 2023 obrat přes 8,38 bilionu korun, vytvořily přidanou hodnotu přes 1,56 bilionu korun a zaměstnávaly téměř 1,1 milionu osob. Zahraniční vlastnictví české ekonomiky je nepochybně problém pro debatu o ziscích, mzdách, domácím kapitálu a daňové politice. Zkratka o „Klondiku pro cizí kapitál“ ale realitu nahrazuje jednoduchým politickým heslem.
Verdikt: Zavádějící. Částka 613 miliard korun má oporu v datech ČNB, ale Rajchl ji interpretuje nepřesně. Nejde o celkový fyzický odtok peněz z Česka, protože významná část zisků byla reinvestována v tuzemských firmách. Skutečný odliv dividend činil podle dostupných údajů 335,2 miliardy korun. Tvrzení o „více než bilionu“ Rajchl nedokládá a řešení přes veřejné zakázky pro české firmy je ekonomicky nepřesné a právně problematické.
