Adam Šejna, kterého veřejný telefonní seznam Ministerstva životního prostředí uvádí jako referenta oddělení sociálních sítí, zveřejnil video, v němž podle dostupného přepisu tvrdí, že Ukrajina „sedm let neměla demokratické volby“, srovnává počet raket dopadajících na Ukrajinu a Izrael a naznačuje, že skutečným důvodem nevypsání voleb je ztráta podpory prezidenta Volodymyra Zelenského. Jenže takové podání vynechává podstatné souvislosti: právní stav na Ukrajině, rozsah ruské okupace, povahu dnešních vzdušných útoků i skutečnou podobu ruských požadavků.
Tvrzení o „sedmi letech bez demokratických voleb“ je zavádějící. Pokud by řeč byla jen o prezidentských volbách, poslední se konaly v březnu a dubnu 2019. OSCE/ODIHR tehdy popsala první kolo jako soutěživé, s širokou volbou pro voliče a s obecně respektovanými základními svobodami, byť zároveň upozornila na řadu nedostatků. Ukrajina ale po roce 2019 pořádala i předčasné parlamentní volby v červenci 2019 a místní volby v říjnu 2020; k těm OSCE/ODIHR uvedla, že byly během pandemie covidu-19 efektivně zorganizovány a byly inkluzivnější než dříve.
Současné odložení voleb není prostě politickou libovůlí prezidenta. Ukrajina je od 24. února 2022 ve stanném právu kvůli plnohodnotné ruské invazi. Benátská komise a ODIHR ve společném stanovisku uvádějí, že podle ukrajinského právního rámce během stanného práva nelze vyhlašovat ani konat celostátní ani místní volby a že pravomoci prezidenta a parlamentu se podle potřeby prodlužují. Totéž stanovisko výslovně připomíná, že článek 19 ukrajinského zákona o právním režimu stanného práva zakazuje prezidentské, parlamentní i místní volby během stanného práva.
K tomu je nutné připočíst praktickou stránku věci. Podle přehledu Russia Matters založeného na datech DeepState a ISW Rusko k 23. červnu 2026 kontrolovalo přibližně 19 až 20 procent ukrajinského území včetně Krymu a částí Donbasu obsazených už před plnohodnotnou invazí. Volby v zemi, kde část občanů žije pod okupací, miliony lidí jsou vysídlené, stovky tisíc lidí slouží v armádě a civilní infrastruktura je opakovaně ostřelována, nejsou jen organizační problém. Jsou to podmínky, v nichž by bylo velmi obtížné zajistit všeobecné, rovné, svobodné a bezpečné hlasování.
Srovnání s Izraelem kulhá hned několikrát. Ano, Izrael čelil masivním raketovým a dronovým útokům: Reuters s odkazem na izraelskou armádu uváděl, že od 7. října 2023 do října 2024 bylo na Izrael vypáleno 13 200 raket z Gazy, 12 400 z Libanonu, 400 z Íránu, 180 z Jemenu a 60 ze Sýrie. Jenže počet projektilů sám o sobě neříká, zda lze v konkrétní zemi konat volby. Izrael mimochodem také své komunální volby původně plánované na 31. října 2023 kvůli válce odložil. Rozhodující rozdíl je v tom, že Ukrajina čelí invazi státu, který okupuje část jejího území a jehož armáda přímo brání milionům občanů účastnit se politického života své země.
Problematické je i samotné zacházení s čísly o útocích. Pokud někdo srovnává „rakety“ dopadající na Ukrajinu s „raketami, střelami a drony“ dopadajícími na Izrael, srovnává různé kategorie. Moderní ruská kampaň proti Ukrajině je přitom stále více dronová. ABC News s odkazem na data ukrajinského letectva uvedla, že jen v dubnu 2026 Rusko proti Ukrajině vyslalo nejméně 6 804 dálkových dronů a raket, z toho 6 663 dronů a 141 raket. Vynechat drony tedy není drobná nepřesnost, ale zásadní zkreslení obrazu války.
Ani tvrzení, že Zelenskyj nepořádá volby kvůli ztrátě podpory, neodpovídá dostupným datům. Podle červnového průzkumu KIIS mu důvěřovalo 61 procent Ukrajinců a 34 procent mu nedůvěřovalo. Zároveň je pravda, že Ukrajinci jsou válkou vyčerpaní: Gallup v roce 2026 zjistil, že 66 procent dotázaných chce vyjednané ukončení války co nejdříve. To ale není totéž jako souhlas s ruskými podmínkami nebo s odevzdáním okupovaných území. Ukrajinská společnost může současně podporovat jednání, odmítat kapitulaci a očekávat po válce politickou obměnu.
Nejproblematičtější je pasáž, podle níž Zelenskyj údajně „odmítá jednat“ a nechce „dát Putinovi Krym“. To už není jen zkratka, ale převzetí rámce, který odpovědnost za válku přesouvá z agresora na napadenou zemi. Zelenskyj 4. června 2026 zveřejnil otevřený dopis Vladimiru Putinovi, v němž navrhl osobní setkání a přímé jednání o ukončení války; podle Reuters v něm také podpořil úplné příměří po dobu vyjednávání. Rusko však zároveň trvá na podmínkách, podle nichž by se Ukrajina měla stáhnout ze čtyř regionů, které Moskva prohlašuje za své, a veřejně se vzdát ambice vstoupit do NATO. To není spor jen o Krym, ale ruské ultimátum zasahující územní celistvost a suverenitu Ukrajiny.
Verdikt: Video podle popsaného obsahu pracuje s pravdivým jádrem pouze místy, ale skládá je do zavádějícího závěru. Ukrajina skutečně od roku 2019 neměla prezidentské volby, jenže kvůli stannému právu, ruské invazi a okupaci části země. Srovnání s Izraelem je metodicky slabé, protože míchá různé typy útoků a ignoruje odlišné právní i bezpečnostní podmínky. A tvrzení, že Zelenskyj „odmítá jednat“, neobstojí vedle jeho veřejné výzvy Putinovi k přímým jednáním. Celkově jde o manipulativní výklad, který fakticky posiluje ruský propagandistický rámec: za pokračování války má být odpovědná Ukrajina, nikoli stát, který ji napadl a okupuje část jejího území.
