Českým internetem se po násilnostech v Belfastu začaly šířit texty, které z reálného brutálního útoku nožem vyrábějí další kapitolu oblíbeného narativu o „globalistech“, „dvojím metru“ a údajně legitimní vzpouře proti migrantům. Web CZ24 například převzal rámování, podle něhož britský premiér Keir Starmer „hrozí“ belfastským protiimigračním výtržníkům „plnou silou zákona“. V jiném textu téhož webu je násilí v ulicích popisováno jako „vzbouření proti globalistům“ a reakce státu jako důkaz údajného rozkladu systému. To už není zpravodajství, ale politická propaganda naroubovaná na skutečný kriminální případ.
Fakta jsou přitom jasná: k brutálnímu útoku v Belfastu skutečně došlo. Hadi Alodid, třicetiletý muž ze Súdánu, byl obviněn z pokusu o vraždu Stephena Ogilvieho, z držení nože na veřejnosti a z vyhrožování pracovníkovi NHS. Oběť utrpěla velmi vážná zranění včetně ztráty levého oka. To není „výmysl mainstreamu“ ani téma, které by bylo nutné zlehčovat. Stejně tak je pravda, že Alodid získal ve Spojeném království pobyt po zjednodušeném azylovém řízení, které bylo zavedeno za konzervativní vlády Rishiho Sunaka. Seriózní kritika britské azylové politiky je tedy legitimní. Z toho ale nijak nevyplývá, že je legitimní zapalovat domy, útočit na policii nebo zastrašovat lidi podle původu.
Manipulace začíná ve chvíli, kdy se z reakce na konkrétní zločin dělá omluva kolektivní msty. V Belfastu následně hořela auta, autobus i domy, cílem byly také objekty spojované s migranty. Policie uváděla rasově motivované útoky, zadržení, obvinění a výzvy ke klidu; zároveň výslovně připomněla, že právo na pokojný protest je chráněné, ale nevztahuje se na násilí, zastrašování a trestné činy. To je přesně hranice, kterou dezinformační texty stírají: z „lidé mají právo být naštvaní“ se v nich stává „ulice je poslední fórum přežití“. Jenže zapálený dům není politický argument.
Stejně zavádějící je tvrzení, že Starmer „pominul“ útok a místo toho se pustil do protestujících. V oficiálním záznamu z britské Dolní sněmovny Starmer útok v severním Belfastu označil za hrůzný, uvedl, že pachatel byl obviněn, poděkoval policii, záchranářům i lidem, kteří zasáhli, a vyjádřil podporu oběti. Současně dodal, že následné násilí a žhářství jsou neospravedlnitelné. To není popření zločinu, ale rozlišení mezi trestným činem jednotlivce a kolektivním násilím v ulicích.
Do českého prostoru se zároveň promítá i polská verze nepravdivého tvrzení, podle níž měl Starmer slíbit, že demonstranti budou souzeni ve zrychleném režimu a odsuzováni do 24 hodin. Polský Demagog takový výrok nedoložil; v dostupných vystoupeních Starmer mluvil o tom, že odpovědní ponesou následky a pocítí plnou sílu zákona, nikoli o zvláštním právním režimu nebo rychlosoudech. Britský parlamentní záznam používá stejnou obecnou formulaci: lidé zodpovědní za nepořádky budou dopadeni, ponesou následky a „pocítí plnou sílu zákona“. To je běžná formulace o vymáhání práva, ne oznámení mimořádných soudů.
Významnou roli v rozdmýchávání nálad sehráli i zahraniční aktéři na sociálních sítích, včetně Tommyho Robinsona a Elona Muska. Robinson, vlastním jménem Stephen Yaxley-Lennon, podle ověřování ABC News Verify šířil seznam míst protestů a incident rámoval jako další útok „vetřelce“; později tvrdil, že nejde o „jeho protesty“, ale pouze o předávání informací. To je typická alibistická konstrukce: formálně se distancovat od následků a současně dodávat davu jazyk, emoce a logistiku. Reuters navíc informovala, že Robinson byl po návratu z Ruska přes Turecko krátce zadržen na Heathrow podle protiteroristického a pohraničního zákona, vyslechnut, byla mu zabavena komunikační zařízení a poté byl propuštěn. Ani to není důkaz, že je „vězněn za pravdu“ nebo že útok v Belfastu byl terorismus; severoirská policie naopak uvedla, že zatím nemá informace, které by ukazovaly na teroristický motiv.
Verdikt je proto jednoznačný: samotný útok v Belfastu je skutečný a mimořádně brutální zločin, který musí řešit soud. České texty na webech typu CZ24 však událost rámují manipulativně: směšují legitimní debatu o azylové politice s obhajobou pouličního násilí, ze Starmerova odsouzení žhářství vyrábějí „hrozbu protestujícím“ a přehlížejí roli krajně pravicových influencerů, kteří tragédii okamžitě proměnili v munici pro protiimigrační mobilizaci. Fakta nejsou ani „všichni migranti jsou nebezpečí“, ani „nic se nestalo“. Fakta jsou prostší: jeden muž je obviněn z pokusu o vraždu, dav pak útočil na lidi a majetek podle původu — a dezinformační scéna z toho opět vyrábí příběh, v němž se z pachatelů násilností stávají oběti systému.
