Pomoc školám na Ukrajině v podobě použité výpočetní techniky vyvolala na sociálních sítích vlnu odmítavých komentářů. Fakulta humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně darovala školám v Zakarpatské oblasti 60 počítačů a 87 monitorů. Nešlo o nové vybavení nakoupené za mimořádné miliony, ale o použitou, plně funkční techniku, která by jinak měla pro univerzitu jen omezenou zůstatkovou hodnotu. Pro školy zasažené válkou ale může mít reálný význam.
Přesto se pod zprávou objevily reakce typu „co tak to dát našim dětem“, „kdo to platí“ nebo zpochybňování samotné války tím, že „na Ukrajině jsou otevřené školy“. Právě poslední argument je typickou manipulací. Skutečnost, že část škol v zemi funguje, neznamená, že děti nežijí ve válečných podmínkách. Ukrajinské školství funguje v kombinaci prezenční, hybridní a online výuky podle bezpečnostní situace, dostupnosti krytů a intenzity ruských útoků.
UNICEF upozorňuje, že miliony ukrajinských dětí čelí během války vážným překážkám ve vzdělávání. Letecké poplachy přerušují výuku, některé školy nemohou otevřít kvůli bojům nebo chybějícím krytům a velká část dětí se musí učit na dálku. Save the Children v roce 2025 uvedla, že letecké poplachy připravily děti během školního roku v průměru asi o každou pátou vyučovací hodinu, v některých oblastech dokonce o více než polovinu výuky.
Námitka „dejme to raději našim dětem“ navíc v tomto případě míjí podstatu věci. Nešlo o soutěž mezi českými a ukrajinskými dětmi. Univerzita darovala techniku, kterou už sama nevyužívala, ale která může dál sloužit. Českým školám, obcím nebo neziskovým organizacím nic nebrání dělat podobné sbírky a repasování techniky i pro děti v Česku. Pomoc jedné skupině dětí neznamená automaticky újmu pro jinou.
Komentáře pod příspěvkem tak nevypovídají ani tak o darované technice, jako spíše o dlouhodobém úspěchu protiukrajinského rámování. I drobná humanitární pomoc dětem je částí publika okamžitě čtena jako „další zvýhodňování Ukrajinců“. Z příběhu o 60 použitých počítačích a 87 monitorech se tak stává další kulturně-politický konflikt, v němž se ztrácí základní lidský rozměr: že děti ve válečné zemi mají mít možnost učit se, i když jim do výuky zasahují sirény, výpadky proudu a hrozba raketových útoků.
Verdikt: Zavádějící a dehumanizující reakce. Ukrajinské školy sice v různé podobě fungují, ale právě kvůli válce často potřebují techniku pro online nebo hybridní výuku. Dar zlínské univerzity nebyl luxusní „dárek Ukrajině“, ale smysluplné využití vyřazených počítačů pro školáky v zemi napadené Ruskem.
