Zvolení Petra Žantovského do Rady Českého rozhlasu není běžná personální zpráva. Poslanci jej do kontrolního orgánu veřejnoprávního média zvolili 27. května 2026, získal 91 hlasů, tedy nad potřebnou hranicí 85 hlasů. Žantovský v minulosti působil v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání i v Radě ČTK a v roce 2020 neúspěšně kandidoval do Senátu za SPD.
Problém není v tom, že Žantovský zastává ostré politické názory. To je jeho právo. Problém je v tom, že dlouhodobě poskytuje komentáře platformě 42TČen/neČT24, kterou české bezpečnostní instituce nepopisují jako obyčejné „alternativní médium“, ale jako pokračování ruského státního propagandistického aparátu po sankcionovaném Sputniku. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 výslovně uvedla, že mezi nástupce ruského státního média Sputnik patří web 42tcen.com a telegramový kanál neČT24. Ministerstvo vnitra na webu Centra proti hybridním hrozbám uvádí samostatnou část „Sputnik – NeČT24 – 42TČen“ a mluví o zdroji oficiální ruské propagandy v Česku.
Žantovský se přitom na této platformě neobjevil jednou omylem nebo jako náhodně převzatý citát. 42TČen publikuje řadu textů, v nichž vystupuje jako „mediální expert“ a komentuje domácí politiku, Evropskou unii, údajnou cenzuru, kauzy kolem Rajchla, Turka, Babiše či veřejnoprávních médií. V článku z 22. prosince 2025 je například uvedeno, že „Petr Žantovský v rozhovoru pro neČT24“ kritizuje DSA a Evropskou unii, přičemž titulek jeho výklad rámuje slovy „DSA zavádí cenzuru“ a „říkalo by se tomu totalita“. Telegramový kanál neČT24 pak u dalších příspěvků používá stejný model: „mediální expert Petr Žantovský promluvil s neČT24“.
Tady je nutné být přesný. Veřejně dostupné zdroje samy o sobě nedokládají, že by Žantovský dostával instrukce z Moskvy, byl placen Ruskou federací nebo organizačně řídil neČT24 či 42TČen. Takové tvrzení by bez důkazů bylo nepřesné. Dokládají však něco jiného a samo o sobě velmi závažného: Žantovský opakovaně poskytuje obsah platformě, kterou BIS i Ministerstvo vnitra spojují s pokračováním ruského Sputniku v českém informačním prostoru. Jinými slovy: nejde o to, že by se „někomu nelíbil jeho názor“. Jde o jeho dlouhodobou ochotu legitimizovat médium, které český stát popisuje jako součást ruského vlivového působení.
Obhajoba, že jde pouze o „svobodu slova“, míří vedle. Nikdo Žantovskému neupírá právo mluvit, psát nebo kritizovat Evropskou unii, vládu, BIS, veřejnoprávní média či neziskové organizace. Veřejná funkce v Radě Českého rozhlasu ale není soukromý blog. Rada má kontrolovat médium veřejné služby, tedy instituci, která má být nezávislá, důvěryhodná a odolná vůči politickým i zahraničním tlakům. Jestliže její člen dlouhodobě vystupuje v kanálu, který bezpečnostní instituce řadí k nástupcům Sputniku, je to relevantní otázka veřejného zájmu.
V Žantovského textech a rozhovorech se navíc opakuje slovník typický pro českou dezinformační a proruskou scénu: boj proti dezinformacím je líčen jako „cenzura“ či návrat „totality“, instituce zabývající se hybridními hrozbami jsou vykreslovány jako nástroje politického boje a kontroverze kolem politiků z okruhu ANO, SPD, Motoristů či Rajchla bývají rámovány jako účelové kampaně. Samotný názorový soulad s touto scénou není důkazem přímého napojení. V kombinaci s opakovaným poskytováním rozhovorů platformě 42TČen/neČT24 je to ale významný signál, že nový radní ČRo stojí dlouhodobě ve velmi problematickém mediálním ekosystému.
Nejde tedy o „hon na nepohodlného konzervativce“. Tvrdá, ale fakticky bezpečná formulace zní jinak: Petr Žantovský byl zvolen do Rady Českého rozhlasu navzdory tomu, že dlouhodobě poskytuje komentáře platformě 42TČen/neČT24, kterou BIS i Ministerstvo vnitra spojují s nástupnictvím po ruském Sputniku. To je u člověka, který má dohlížet na veřejnoprávní rozhlas, vážný problém. Ne proto, že má ostré názory, ale proto, komu je opakovaně poskytuje a jaký typ propagandistického prostředí tím pomáhá normalizovat.
Zdroje: Seznam Zprávy, Novinky.cz, Český rozhlas, BIS – výroční zpráva 2024, Ministerstvo vnitra / Centrum proti hybridním hrozbám, 42TČen, neČT24.
