Na sociálních sítích se šíří příspěvek, podle kterého mělo v Římě během pochodu k italskému Dni osvobození od fašismu dojít ke střetům s účastníky nesoucími ukrajinskou symboliku. Text tvrdí, že se skupina asi deseti lidí s ukrajinskými vlajkami pokusila připojit k průvodu a ostatní je přivítali pokřiky „Nacisté, pryč z pochodu“. Takto napsaná zpráva ale podstatně zkresluje kontext: incident se sice stal, nešlo však o důkaz, že by ukrajinská symbolika byla obecně spojena s neonacismem, ani o konflikt vyvolaný Ukrajinci. Podle italských médií byli naopak lidé s ukrajinskými vlajkami terčem útoku části krajně levicových a komunistických aktivistů.

Událost se odehrála 25. dubna 2026 v Římě u Porta San Paolo / Piramide Cestia, tedy v rámci oslav Festa della Liberazione, italského svátku připomínajícího osvobození od fašismu a nacismu. Podle Il Fatto Quotidiano dorazila na místo skupina asi deseti demonstrantů z Radicali Italiani a +Europa s ukrajinskými vlajkami. Následovaly napjaté chvíle a zásah pořádkových složek. Stejný zdroj uvádí, že podle policejní rekonstrukce někteří demonstranti z Cambiare Rotta použili dráždivý sprej, a to i směrem k policistům v civilu.

Agentura ANSA převzala vyjádření Radicali Italiani, podle něhož byli jejich členové napadeni „fašisty s rudými vlajkami“, měli být biti a postříkáni pepřovým sprejem. Předseda Matteo Hallissey byl podle jejich prohlášení ošetřován záchranáři. Radicali zároveň uvedli, že byli z pochodu vytlačeni pouze kvůli tomu, že nesli ukrajinské vlajky a vlajky dalších „utlačovaných národů“.

Italská média událost nepopsala jako střet „s Ukrajinci“, ale jako útok na účastníky s ukrajinskou vlajkou. Corriere della Sera napsal, že napadeni byli zástupci Radicali a +Europa a že látka dráždící oči zasáhla i policisty v civilu, kteří se snažili zabránit kontaktu mezi skupinami. Corriere zároveň citoval tvrzení, že útočníci strhávali ukrajinské vlajky a bránili jejich nositelům v účasti na manifestaci.

Důležitý je i politický kontext. Cambiare Rotta se sama prezentuje jako komunistická mládežnická organizace a její web odkazuje na Rete dei Comunisti. Na svém webu po 25. dubnu napsala, že účast Radicali s ukrajinskými vlajkami považovala za „provokaci“ a že na náměstích byla podle ní „špatně snášena“ podpora Ukrajině. Text zároveň používá typické protiukrajinské rámování: mluví o „neonacistických praporech“ v ukrajinské armádě a o „zkorumpovaných“ ukrajinských vládcích.

Manipulace příspěvku tedy spočívá v tom, že reálný incident vytrhává z kontextu a předkládá jej tak, jako by běžní účastníci oslav osvobození spontánně odmítli Ukrajince kvůli údajnému nacismu. Dostupné zprávy ale ukazují jiný obraz: šlo o konflikt vyvolaný radikálními levicovými aktivisty, kteří se snažili z pochodu vytlačit delegaci s ukrajinskými vlajkami. Na místě přitom nebyly jen ukrajinské symboly — podle +Europa jejich skupina nesla také vlajky Evropy, Íránu, Palestiny, Venezuely či Rojavy a transparent „No Kings No Zar“.

Závěr je proto následující: tvrzení, že v Římě došlo k incidentu kolem ukrajinských vlajek, je založeno na skutečné události. Způsob, jakým je událost v českém příspěvku podána, je však zavádějící. Nešlo o důkaz, že by „Ukrajinci“ narušovali oslavy osvobození od fašismu, ale o případ, kdy byli lidé s ukrajinskou symbolikou napadeni a vytlačováni radikálními odpůrci podpory Ukrajině. Předkládat tento incident jako potvrzení protiukrajinského narativu znamená převzít rámování útočníků a zamlčet, že terčem napadání byli právě nositelé ukrajinských vlajek.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.