Premiér Andrej Babiš tvrdí, že Česká republika letos podle hodnocení NATO nesplní závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP. Zároveň uvedl, že tento závazek podle NATO nesplnila ani předchozí vláda Petra Fialy: v roce 2025 prý Česko reportovalo 2,01 procenta HDP, ale Aliance měla uznat pouze 1,85 procenta. Problém je v tom, že Babišovo tvrzení o roce 2025 neodpovídá veřejně dostupným datům NATO. V posledním zveřejněném přehledu aliančních obranných výdajů NATO u Česka uvádí pro rok 2025 hodnotu 2,00 procenta HDP, nikoli 1,85 procenta. Pro rok 2024 pak uvádí 2,08 procenta a pro rok 2023 1,32 procenta HDP.
Je pravda, že u podobných čísel je třeba zacházet opatrně s metodikou. NATO samo upozorňuje, že alianční definice obranných výdajů se může lišit od národních rozpočtových údajů, mediálně citovaných čísel i domácích definic. U roků 2024 a 2025 šlo ve zveřejněném dokumentu navíc o odhady a data měla uzávěrku k 3. červnu 2025. Právě proto ale nelze bez dalšího tvrdit, že „NATO uznalo“ za rok 2025 jen 1,85 procenta, pokud pro to premiér nepředloží konkrétní novější dokument či oficiální komunikaci Aliance. Veřejný dokument NATO říká něco jiného.
Babišovo vyjádření tak směšuje dvě roviny. Jedna věc je, kolik vláda vykáže nebo plánuje v domácím rozpočtu jako „výdaje na obranu“. Druhá věc je, co následně projde metodikou NATO. Toto rozlišení je relevantní zejména pro rok 2026, kdy podle informací médií Babišova vláda počítá s obrannými výdaji kolem 2,06 procenta HDP až po započtení dalších položek mimo samotný rozpočet ministerstva obrany. Česká televize uvádí, že samotný rozpočet obrany má činit 154,79 miliardy korun, tedy necelých 1,8 procenta HDP, zatímco celkové obranné výdaje mají být zhruba 185 miliard korun včetně přibližně třiceti miliard z jiných kapitol.
Právě u roku 2026 tedy může být Babišova poznámka o sporu s NATO věcně podstatná. Reuters už dříve upozornil, že návrh rozpočtu Babišovy vlády snižuje jádrové obranné výdaje pod 1,8 procenta HDP a na 2,07 procenta se dostává až po započtení položek typu silničních projektů nebo strategických materiálových rezerv, u nichž podle expertů nemusí být jisté, že je NATO uzná jako obranné výdaje. To je legitimní téma: vláda může do národní kolonky napsat více, než kolik Aliance nakonec přijme podle své metodiky.
To však automaticky neznamená, že totéž platilo i pro rok 2025. Petr Fiala na Babišovo tvrzení reagoval tím, že podle výroční zprávy generálního tajemníka NATO Česko za rok 2025 závazek splnilo a výdaje činily 2,01 procenta HDP; iROZHLAS zároveň cituje Janu Černochovou, podle níž byl závazek za rok 2025 splněn. Veřejně dostupná alianční tabulka skutečně ukazuje, že Česko se v roce 2025 nacházelo na hranici dvou procent HDP. Pokud Babiš pracuje s jiným, novějším nebo neveřejným výpočtem, měl by ho doložit. Bez toho jeho výrok působí jako účelové přenesení skutečného problému roku 2026 zpět na předchozí vládu.
Věcný závěr je proto zdrženlivý, ale jasný: Babiš má pravdu v tom, že mezi českým rozpočtovým vykazováním a alianční metodikou může vzniknout rozdíl a že u roku 2026 může být splnění dvouprocentního závazku sporné. Nemá však veřejně doložené tvrzení, že Fialova vláda v roce 2025 podle NATO splnila jen 1,85 procenta HDP. Dostupné dokumenty NATO ukazují opak. Babiš tak místo přesného vysvětlení metodického sporu vytváří dojem, že jeho vláda pouze zdědila stejný problém po předchůdcích. V případě roku 2025 pro to ale zatím chybí veřejný důkaz.