Na sociálních sítích a mezi rodiči jedné z karlovarských škol se rozšířila poplašná zpráva, podle níž měla v centru Karlových Varů řádit maskovaná skupina „ukrajinsky mluvících“ pachatelů, která měla přepadat lidi se zbraní. Zpráva se nešířila jen běžným facebookovým řetězcem, ale podle zjištění Deníku byla rozeslána i přes školní informační systém Bakaláři rodičům žáků. Tím získala falešná informace zdání úřední či školní důvěryhodnosti, ačkoliv podle vedení školy šlo o samostatnou akci jednoho zaměstnance bez vědomí vedení.
Policie tvrzení velmi rychle odmítla. Uvedla, že za poslední týdny v Karlových Varech žádnou loupež neeviduje a že v porovnání s loňským rokem v kraji naopak eviduje pokles násilné trestné činnosti. Stejné policejní stanovisko převzala i další média: iDNES a CNN Prima News popsaly, že policie označila šířené informace za nepravdivé a varovala, že podobné zprávy pouze zneklidňují veřejnost a vyvolávají strach.
Typickým znakem podobných hoaxů je kombinace dramatického detailu a nedoloženého tvrzení. Zpráva pracovala s pistolí, maskovanou skupinou, dětmi mezi údajnými oběťmi a odvoláním na policii, která měla údajně potvrdit, že „to nebyl první případ“. Právě tuto část ale policie vyvrátila. Nešlo tedy jen o „preventivní varování“, ale o šíření informace, která přisuzovala policii tvrzení, jež podle dostupných vyjádření policie neodpovídalo realitě. Deník navíc uvedl, že případ policie řeší kvůli podezření ze šíření poplašné zprávy.
Zvlášť problematické je etnické zacílení zprávy. Označení „ukrajinsky mluvící“ zde neplní ověřovací funkci, ale emoční: má čtenáře navést k představě, že nebezpečí přichází od konkrétní skupiny cizinců. V Karlovarském kraji přitom žije vysoký podíl cizinců a podle údajů ČSÚ zveřejněných regionálními médii tvořili ke konci roku 2024 Ukrajinci zhruba polovinu cizinců v kraji. To ale samo o sobě nevypovídá nic o kriminalitě. Přenášet jednotlivý nepotvrzený příběh na celou komunitu je klasický mechanismus xenofobní paniky.
Zmínka o tom, že Karlovy Vary byly dříve spojovány i s výraznou ruskou klientelou a komunitou, může být pro kontext zajímavá, ale neměla by se stát nepodloženou spekulací o původu hoaxu. Je pravda, že po roce 1989 patřila ruská klientela k důležitým skupinám pro karlovarské lázeňství a po ruské invazi na Ukrajinu město o tuto klientelu výrazně přišlo. To však neznamená, že by bylo možné konkrétní poplašnou zprávu automaticky spojovat s ruským vlivem. Férovější závěr zní: jde o lokální hoax s protiukrajinským rámováním, který zapadá do širšího vzorce šíření strachu z uprchlíků a cizinců. V tomto konkrétním případě jsou ale rozhodující ověřitelná fakta: policie žádnou takovou vlnu loupeží nepotvrdila, naopak ji výslovně vyvrátila.