V českém online prostoru se znovu šíří tvrzení, že Evropská unie přes program LIFE financovala neziskové organizace, aby vyráběly „manipulativní studie“ a ovlivňovaly europoslance. Podobné interpretace zapadají do širší kampaně proti občanské společnosti a v posledních měsících je přebírali i někteří konzervativní a pravicoví politici v Evropě. Jenže při pohledu na původní dokumenty se ukazuje, že realita je podstatně střízlivější: problém, který řešily evropské instituce, se týkal hlavně transparentnosti grantů a nevhodně formulovaných částí některých pracovních programů, nikoli prokázané korupce nebo placení „manipulativních studií“.
Program LIFE přitom není žádný tajný fond na politické kampaně. Jde o dlouhodobý unijní program zaměřený na životní prostředí, klima a energetickou transformaci. Evropská komise už na jaře 2025 výslovně uvedla, že financování nevládních organizací je v rámci programu LIFE přímo předpokládáno příslušnou regulací a že cílem je podporovat správu věcí veřejných v oblasti životního prostředí, klimatu a přechodu na čistou energii. Samotná existence grantů pro ekologické organizace tedy není žádnou aférou, ale součástí nastavených pravidel.
Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě z dubna 2025 kritizoval především to, že systém evidence unijních peněz pro neziskové organizace není dostatečně přehledný a spolehlivý. Audit uvádí, že data jsou roztříštěná, některé subjekty mohou být nesprávně klasifikovány jako NGO a veřejnost nemá vždy jasný přehled, komu přesně peníze šly a na co. Zároveň ale auditoři konstatovali, že výzvy a základní podmínky přidělování grantů byly obecně transparentní a že granty na provoz mohou financovat i advokační činnost. To je zásadní rozdíl oproti tvrzení, že Brusel platil „manipulativní studie“ nebo organizoval korupční síť.
Důležitá je i další část auditu: Evropský účetní dvůr sice upozornil, že Komise dostatečně nezveřejňovala informace o některých advokačních aktivitách hrazených z provozních grantů, ale zároveň nenašel „hard evidence“ pro tvrzení, že Komise neziskovkám nařizovala konkrétní politické nátlakové akce v podobě, jak ji líčili někteří politici. Euronews po zveřejnění auditu připomněly, že auditoři během prověrky nenašli jediný případ porušení unijních hodnot ze strany NGO a že se neprokázalo to, co část pravice a krajní pravice prezentovala jako zásadní skandál.
Je pravda, že eurokomisař Piotr Serafin v lednu 2025 připustil, že bylo „nevhodné“, pokud některé dohody obsahovaly příliš konkrétní závazky vůči jednotlivým europoslancům. Ve stejné debatě ale zároveň zdůraznil, že je legální a žádoucí, aby se nevládní organizace účastnily veřejné debaty, a Komise následně vydala metodické pokyny, aby se podobné formulace už neopakovaly. Jinými slovy: Komise připustila reputační a transparentnostní problém u části nastavení, nikoli existenci korupčního spiknutí nebo výroby falešných studií za unijní peníze.
Další posun v narativu nastal v červnu 2025, kdy Komise přímo odmítla mediální tvrzení o „tajných smlouvách“ s ekologickými neziskovkami. Podle jejího vyjádření neexistují žádné tajné kontrakty a granty jsou poskytovány na základě smluv a pracovních programů, za jejichž přípravu nesou odpovědnost samotné organizace. Komise současně zopakovala, že NGO zůstávají autonomními aktéry a nejsou pouhým prodloužením bruselského aparátu. Ani to se příliš neslučuje s obrazem jakési centralizované mašinérie na „manipulaci“ politiky.
Tvrzení o „manipulativních studiích“ je navíc zavádějící i z dalšího důvodu. Program LIFE je zaměřen hlavně na environmentální a klimatické projekty a na podporu zavádění politik do praxe. Pro vědecký výzkum slouží v unijním systému primárně jiné nástroje, zejména program Horizon Europe. Směšovat audit transparentnosti grantů pro nevládní organizace s představou, že EU platí ideologicky upravený výzkum, je tedy politická zkratka, nikoli přesný popis reality.
Celá kauza tak spíš než „korupční skandál v Evropském parlamentu“ ukazuje něco jiného: jak snadno se z výtek k transparentnosti stane ve veřejném prostoru příběh o spiknutí, lobbistické mafii a „manipulativních studiích“. Audit Evropského účetního dvora žádný takový závěr nepřinesl. Přinesl doporučení zpřesnit pravidla, zlepšit evidenci příjemců a jasněji oddělit legitimní občanskou advokacii od aktivit, které mohou působit nevhodně. To je kritika systému. Ne důkaz o tom, že EU tajně financovala propagandu.