Na sociálních sítích se šíří text, podle něhož měl Viktor Orbán údajně vědomě „nasadit“ Pétera Magyara jako falešného opozičního kandidáta, na kterého měla naletět Evropská unie, George Soros, Barack Obama i „bruselská levice“. Po volebním vítězství se prý měl Magyar ukázat jako politik, který bude ve skutečnosti pokračovat v Orbánově linii. Pro takové tvrzení ale nejsou k dispozici žádné věrohodné důkazy. Jde o typickou konspirační konstrukci, která nahrazuje fakta domnělým zákulisním scénářem bez doložených podkladů.
Samotný volební výsledek přitom ukazuje spíš opak. Reuters popisuje Magyarovo vítězství jako konec šestnáctileté vlády Viktora Orbána a jako změnu kurzu, kterou finanční trhy i evropské instituce čtou jako šanci na obnovení vztahů s EU a na odblokování miliard eur, jež byly Maďarsku zmrazeny kvůli sporům o právní stát, korupci a stav médií. Pokud by šlo o tajně koordinovaný plán Orbána, jen těžko by jeho hlavním praktickým důsledkem mělo být právě odbourávání problémů, které s Orbánovým režimem Brusel dlouhodobě spojoval.
Je pravda, že Péter Magyar není ve všem přesným ideovým opakem Orbána. Po volbách například řekl, že odmítá rychlé přijetí Ukrajiny do Evropské unie a že vztahy s Kyjevem chce spojovat i s otázkou práv maďarské menšiny na západní Ukrajině. V energetice také mluvil pragmaticky o zachování dodávek a o jednáních s MOL. To ale samo o sobě nedokazuje, že je „Orbánův člověk“. Spíš to ukazuje, že část maďarské politiky zůstává národně orientovaná i po změně vlády. Rozdíl je v tom, že Magyar současně mluví o obnově právního státu, jednání s EU a systémových reformách, které Orbánova éra naopak blokovala.
Magyar už navíc veřejně ohlásil konkrétní změny, které jdou proti fungování dosavadního systému. Podle Reuters chce jeho vláda prosadit ústavní změny k obnově demokratických standardů, zavést limit dvou volebních období pro premiéra, posílit nezávislost justice, otevřít cestu k tvrdším protikorupčním opatřením a urychleně jednat s EU o splnění podmínek pro uvolnění zmrazených evropských fondů. To nejsou kroky, které by působily jako prosté pokračování Orbánova modelu pod jinou značkou.
Výrazná změna se týká také médií. Reuters uvedl, že Magyar po volbách oznámil záměr pozastavit zpravodajské vysílání státních médií do doby, než bude možné zajistit nestranné informování, a zároveň chce přijmout nový mediální zákon i nové uspořádání mediální regulace. Právě ovládnutí veřejnoprávního a státního mediálního prostoru přitom patřilo k nejčastějším výhradám vůči Orbánově vládě. Tvrdit současně, že nový premiér jen pokračuje v téže linii, je proto přinejmenším velmi problematické.
Další rozdíl spočívá v tom, co se děje bezprostředně po volbách. Magyar podle Reuters zahájil časná jednání s představiteli EU o odblokování fondů a zároveň veřejně varoval před ničením dokumentů v odcházející státní správě a vyzval oznamovatele, aby podobné případy hlásili. To je rétorika nástupu nové moci, nikoli obraz hladce koordinovaného předání mezi dvěma domluvenými aktéry. Přinejmenším podle dosud dostupných informací neexistuje nic, co by teorii o „nastrčené falešné opozici“ potvrzovalo.
Shrnuto: na sítích se šíří nepodložená konspirační teorie, která vydává spekulace za fakta. Ano, Péter Magyar nemusí být pro část liberálního publika ideálním politikem a v některých tématech navazuje na tradiční maďarský národní akcent. Z toho ale neplyne, že by byl Orbánem tajně vyslaným „zrádcem“, který měl nachytat Brusel. Dostupné informace zatím ukazují spíš na skutečnou výměnu moci a na snahu rozebrat alespoň část mechanismů, které Orbán během šestnácti let vybudoval.